Nákrčníky z kelnatek byly běžné mezi Lakoty, Šajeny a Arapahy v posledních dekádách bizoních dob. Nosili je shodně jak muži tak i ženy. Pravděpodobně se vyvinuly z kelnatkových náhrdelníků. Pro indiány byly nejen ozdobami, ale i projevem určité prestiže a bohatství, jelikož byly velice drahé.
Bílý neobarvený okraj na vlněných látkách byl bělochy považován za kaz, indiáni jej však milovali a vytvořili z něj designový prvek. Článek popisuje, proč bílé okraje na látkách vznikaly, jaký byl jejich účel, kde se vlněné látky vyráběly, jak se barvily, z čeho se vyráběla barviva a mnoho dalšího.
Americký bizon je býložravec, který ještě před dvěma sty lety obýval severoamerický kontinent v ohromujícím počtu 30-70 milionů kusů. Prapředkové dnešního bizona pocházejí z oblasti jižní Asie z období před několika miliony let. Bizon je stádové zvíře, které se živí ostřicí a travou na pláních Severní ameriky. Mezi jeho přirozené nepřátele patří lidé, vlci a občas medvědi grizzly nebo pumy.
Na konci 19. století byl americký bizon na Velkých pláních téměř vyhuben. Příčinou byla potřeba půdy pro přistěhovalce z Evropy, komerční a politický lov, železniční lobby, stejně jako potřeba pacifikace indiánských kmenů. Nakonec byl ale bizon před vyhubením zachráněn. Dnes jsou bizoni chování především na soukromých farmách, zejména pro maso.
Indiánský způsob stahování zvěře v bizoních dobách se lišil od způsobu bělošského. Je těžší a složitější, ale produkuje mnohem přirozenější, hezčí a praktičtější tvar kůže. Tvar takové kůže je spíše obdélníkový, na rozdíl od bělošského tvaru, který je neuspořádaný.
Popis lovu bizonů indiány kmene Hidatsa v roce 1832 poblíž vesnice “Knife river” tak, jak jej zaznamenal známý malíř George Catlin, který se stal očitým svědkem této události a který ji zapsal do svých pamětí, které později vyšly pod názvem Letters and Notes on the Manners, Customs, and Condition of the North American Indians.
V bizoních dobách byl na Velkých pláních klasický tabák z velké části stále neznámý. Místní indiáni proto používali ke kouření speciální směs, připravenou ze sušených a rozdrcených listů, vnitřní kůry nebo kořenů vhodných rostlin, které se vysušily, rozdrtily na jemné kousky a smíchaly v požadovaném poměru.
Horalé (také trappeři) byli lovci bobřích kožešin v severozápadní oblasti Skalistých hor. Jejich éra trvala krátce, někdy mezi léty 1820-1840. Jejich život byl bídný a strastiplný, ale také svobodný a dobrodružný. Článek rozebírá jednotlivé aspekty života trapperů a obsahuje mnoho dobových i současných obrazů a fotografií.
Za starých bizoních dob byla pro indiány plání dýmka posvátná. Kouření dýmky bylo důležitou společenskou, náboženskou a politickou událostí a do určité míry je tomu tak dodnes.
Váčky na ocílku byly rozšířené u mnoha kmenů z centrálních a jižních plání. Vyráběly se nejčastěji z komerční hověziny a často byly nádherně zdobené korálky, kornoutky, puklicemi a podobně. Nejpropracovanější exempláře pocházejí od Kiowů, krásné váčky měli také Komančové, Apači, Arapahové, Šajeni, Lakotové, Utové a další kmeny.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
