Kde končí pohádky a začíná syrová historie.

Kinikinik – kouřící směs indiánů Velkých plání

V bizoních dobách byl na Velkých pláních klasický tabák z velké části stále neznámý. Místní indiáni proto používali ke kouření speciální směs, připravenou ze sušených a rozdrcených listů, vnitřní kůry nebo kořenů vhodných rostlin, které se vysušily, rozdrtily na jemné kousky a smíchaly v požadovaném poměru.


Kouřící směs kinikinik, nadrcená a smíchaná a připravená na použití.
Kouřící směs kinikinik, nadrcená a smíchaná a připravená na použití.

Nejčastěji šlo o svídu krvavou, svídu modroplodou, svídu výběžkatou nebo svídu kanadskou (ve všech případech šlo o vnitřní kůru), medvědici lékařskou (listy), škumpu lysou (listy), hvězdnici novoanglickou (kořen) a puškvorec obecný (kořen).

Listy, kořeny či kůra se vysušily, rozdrtily na jemné kousky a smíchaly v požadovaném poměru.


Svída krvavá. Vnitřní kůra z tohoto keře se používala jako jedna z hlavních ingrediencí do směsi kinikinik.
Svída krvavá. Vnitřní kůra z tohoto keře se používala jako jedna z hlavních ingrediencí do směsi kinikinik.

Medvědice lékařská. Listy z tohoto keře se používaly jako jedna z hlavních ingrediencí do směsi kinikinik.
Medvědice lékařská. Listy z tohoto keře se používaly jako jedna z hlavních ingrediencí do směsi kinikinik.

Tabák

Tabák je rostlina, která přirozeně roste v jižní a střední Americe. Místní indiáni poznali její účinky a domestikovali ji již před tisíci lety. Na Velkých pláních byl však tabák původně neznámý, i když sem začal během 19. století postupně a v omezeném rozsahu pronikat z Východních lesů a začal se do kouřící směsi přimíchávali také.


Sušení listů tabáku.
Sušení listů tabáku.

Vysušené a smotané listy tabáku. V této podobě se tabák distribuoval.
Vysušené a smotané listy tabáku. V této podobě se tabák distribuoval.

Název

Mezi bílými kolonisty se pro indiánskou kouřící směs široce rozšířil název “kinikinik”, který pochází z východoalgonkinského jazyka kmene Lenapů a znamená “míchat” či “mísit”. Každý kmen však měl pro kouřící směs svůj vlastní název.

Lakotsky například se kouřící směs řekne “čhaŋšáša”.

Receptura

Složení a poměr jednotlivých ingrediencí kouřící směsi se mohl lišit kmen od kmene nebo i člověk od člověka, dle chuti jednotlivých indiánských kuřáků, kteří si směs připravovali většinou sami.


Černý mokasín, bývalý náčelník Hidatsů na kresbě George Catlina kouří přenádherně zdobenou lakotskou dýmku.
Černý mokasín, bývalý náčelník Hidatsů na malbě George Catlina. Kouří nádherně zdobenou dýmku. Hlavička dýmky je naplněna kouřící směsí kinikinik. Většina kuřáků si míchala vlastní směs.

Prkénka

K drcení, sekání a mísení listů, kořenů a vnitřní kůry či samotného tabáku se používala speciální prkénka k tomu určená. Mohla mít kulatý či hranatý nebo jiný tvar a mohla měřit asi kolem 30 centimetrů a vysoká byla asi jeden až dva centimetry.

Některá prkýnka moha být nádherně zdobená mosaznými cvočky nebo obarvením dřeva. V takovém případě se jako podklad většinou používala opačná strana, než na které bylo zdobení. Dochovaná prkýnka nesou vždy stopy častého používání. Po čase se prkýnko rozpadlo a bylo třeba vyrobit nové.


Prkénko na drcení, řezání a mísení kouřící směsi. Zdobené je mosaznými cvočky.
Prkénko na drcení, řezání a mísení kouřící směsi. Zdobené je mosaznými cvočky.

Prkénko na drcení, řezání a mísení kouřící směsi. Zdobené je mosaznými cvočky.
Prkénko na drcení, řezání a mísení kouřící směsi. Zdobené je mosaznými cvočky.

Prkénko na drcení, řezání a mísení kouřící směsi. Zdobené je mosaznými cvočky.
Prkénko na drcení, řezání a mísení kouřící směsi. Zdobené je mosaznými cvočky.

Prkénko na drcení, řezání a mísení kouřící směsi. Zdobené je mosaznými cvočky.
Prkénko na drcení, řezání a mísení kouřící směsi. Zdobené je mosaznými cvočky.

Uchovávání

Kouřící směs se většinou uchovávala ve speciálních dýmkových vacích, společně s hlavičkou dýmky. Dřevěné troubele pak byly uchovávaný zvlášť.


Dýmkový vak kmene Šajenů. Kouřící směsi se uchovávaly v těchto vacích, společně s dýmkovou hlavičkou.
Dýmkový vak kmene Šajenů. Kouřící směsi se uchovávaly v těchto vacích, společně s dýmkovou hlavičkou.

Kinikinik dnes

Kinikinik se často v dýmkách kouří ještě dnes. Nikdy nebyly používány žádné drogy a není tomu tak většinou ani v současnosti. V původním náboženství indiánských kmenů z Velkých plání byly halucinogeny neznámé, ty se začaly rozšiřovat na Velké pláně až v rezervačním období, a to především z jihu, z Mexika. Někteří tradiční indiáni považují například nacpání marihuany do catlinitové dýmky za nepřípustné a za znesvěcení dýmky i indiánské tradice.


Lakotský svatý muž Pomalý býk se modlí k Velkému duchu se svou dýmkou.
Lakotský svatý muž Pomalý býk se modlí k Velkému duchu se svou dýmkou.

Autor článku

Mgr. Lukáš Navrátil (1974)

Mgr. Lukáš Navrátil (1974) se o Indiány zajímá od dětství. Jeho první kroky vedly přes knihy, které tehdy formovaly představivost mnoha mladých lidí – Vinnetou, příběhy Ernesta Thompsona Setona či Mé srdce pohřběte u Wounded Knee. Byly to knihy plné romantiky a idealizace, které však zároveň otevřely dveře k hlubšímu zájmu o původní obyvatele Severní Ameriky.

V roce 1996 se poprvé setkal s komunitou indiánských hobbystů. Začal se věnovat indiánskému reenactingu a postupně pronikat i k odbornějším informacím, především o kulturách Velkých plání.

Brzy si uvědomil, že to, co většina veřejnosti považuje za „historickou realitu“ o Indiánech a osidlování severoamerického kontinentu, je často jen soubor povrchních klišé – obraz zjednodušený a zkreslený Hollywoodem nebo idealisty, kteří problematice do hloubky nerozumí. Kritické studium primárních zdrojů přináší zcela jiný, mnohem syrovější a realističtější obraz. A právě ten se snaží přinášet veřejnosti prostřednictvím webu indiani.cz.

V roce 2012 jsem aktivní indiánský reenacting ukončil a obrátil se k historii traperů, horalů, voyageurs a coureurs de bois – obchodníků s kožešinami, kteří působili ve Východních lesích, v oblasti Velkých jezer, na Velkých pláních i ve Skalistých horách. Obchod s kožešinami se stal jeho novým reenactotrským zaměřením a zároveň ho přivedl i k hlubšímu studiu historie a dějin Nové Francie.

Po dobu pětadvaceti let se živil jako výrobce indiánských replik špičkové světové úrovně. Jeho práce si našly zákazníky mezi reenactory, sběrateli i muzejními institucemi v USA i Západní Evropě. Tento řemeslný základ mu poskytl nejen obživu, ale i důkladné porozumění materiální kultuře, které se stalo základem jeho teoretického a badatelského zájmu.

Lukáš Navrátil se neomezuje se však jen na historii. Jako vystudovaný matematik, intelektuál a systematický myslitel se kromě historie indiánů a obchodu s kožešinami věnuje také křesťanské spiritualitě a mystice, teologii, introspekci a otázkám duchovního a duševního rozvoje. Všechny tyto oblasti vnímá jako propojené – touhu po pravdě a autentičnosti u indiánů či traperů chápe v souvislosti s duchovním hledáním a snahou o hlubší poznání člověka i Boha.

Mohlo by vás zajímat

Kalumet z oblasti horní Missouri, Mandan (?), sb. Duke Paul of Würtemberk, British Museum
Jan Dolejš
10. 4. 2024
0

Dýmka míru či kalumet jsou pojmy, které neodmyslitelně patří k vžité představě o Indiánovi. Dýmky z červeného kamene catlinitu – a nejen ty – skutečně také hrály v osobním, společenském i náboženském životě Indiánů významnou roli. Mnohé byly úchvatnými uměleckými díly, do kterých se promítaly spiritualita, estetické cítění a technologické možnosti daných období.

Lakotský svatý muž Pomalý býk se modlí k Velkému duchu se svou dýmkou.

Za starých bizoních dob byla pro indiány plání dýmka posvátná. Kouření dýmky bylo důležitou společenskou, náboženskou a politickou událostí a do určité míry je tomu tak dodnes.