Články

Na první pohled to vypadalo jako běžný mocenský střet dvou evropských impérií – Francie a Anglie. Teprve při bližším pohledu se však ukazuje, že mezi Novou Francií a Novou Anglií nešlo jen o území, ale o střet dvou naprosto odlišných světů – dvou mentalit, dvou duchů, dvou způsobů, jak chápat člověka, přírodu i samotný smysl civilizace.

Evropský způsob boje se v severoamerické divočině ukázal jako nefunkční – chyběly cesty, vesnice i logistické zázemí. Francouzi se od Indiánů rychle naučili partyzánskému boji, zatímco Britové trvali na klasických evropských formacích a postupech. Tento rozdílý přístup vyvrcholil Bitvou u Monongahelyj, kde byli Angličané rozprášení Francouzi a Indiány. Teprve později se Angličané poučili a vznikly první britské jednotky typu Rogers’ Rangers, které také převzaly indiánský styl válčení.

Horalé a trapeři nebyli zakladateli obchodu s kožešinami, ale spíše dědici dlouhé tradice. Jeho kořeny sahají do Nové Francie 17. a 18. století, k době coureurs de bois a voyageurs, kdy vztahy mezi Evropany a Indiány stály na obchodu, diplomacii a vzájemném respektu. Toto málo známé období zásadně boří černobílé představy o raných kontaktech bělochů a indiánů.

Článek líčí fascinující svět coureurs de bois – mladých francouzských obchodníků, kteří v 17. století opustili civilizaci Nové Francie a vydali se hluboko do indiánské země, kde žili na pomezí dvou světů. Popisuje jejich svobodný, divoký a dobrodružný životní styl, kulturní přizpůsobení, význam pro obchod s kožešinami i střet s autoritami, které se snažily tento neformální fenomén potlačit či regulovat.