Rubriky
Válčení v koloniální Americe: Jak indiáni změnili způsob boje
Evropský způsob boje se v severoamerické divočině ukázal jako nefunkční – chyběly cesty, vesnice i logistické zázemí. Francouzi se od Indiánů rychle naučili partyzánskému boji, zatímco Britové trvali na klasických evropských formacích a postupech. Tento rozdílý přístup vyvrcholil Bitvou u Monongahelyj, kde byli Angličané rozprášení Francouzi a Indiány. Teprve později se Angličané poučili a vznikly první britské jednotky typu Rogers’ Rangers, které také převzaly indiánský styl válčení.

Autor článku
Mgr. Lukáš Navrátil (1974)
Mgr. Lukáš Navrátil (1974) se o Indiány zajímá od dětství. Jeho první kroky vedly přes knihy, které tehdy formovaly představivost mnoha mladých lidí – Vinnetou, příběhy Ernesta Thompsona Setona či Mé srdce pohřběte u Wounded Knee. Byly to knihy plné romantiky a idealizace, které však zároveň otevřely dveře k hlubšímu zájmu o původní obyvatele Severní Ameriky.
V roce 1996 se poprvé setkal s komunitou indiánských hobbystů. Začal se věnovat indiánskému reenactingu a postupně pronikat i k odbornějším informacím, především o kulturách Velkých plání.
Brzy si uvědomil, že to, co většina veřejnosti považuje za „historickou realitu“ o Indiánech a osidlování severoamerického kontinentu, je často jen soubor povrchních klišé – obraz zjednodušený a zkreslený Hollywoodem nebo idealisty, kteří problematice do hloubky nerozumí. Kritické studium primárních zdrojů přináší zcela jiný, mnohem syrovější a realističtější obraz. A právě ten se snaží přinášet veřejnosti prostřednictvím webu indiani.cz.
V roce 2012 jsem aktivní indiánský reenacting ukončil a obrátil se k historii traperů, horalů, voyageurs a coureurs de bois – obchodníků s kožešinami, kteří působili ve Východních lesích, v oblasti Velkých jezer, na Velkých pláních i ve Skalistých horách. Obchod s kožešinami se stal jeho novým reenactotrským zaměřením a zároveň ho přivedl i k hlubšímu studiu historie a dějin Nové Francie.
Po dobu pětadvaceti let se živil jako výrobce indiánských replik špičkové světové úrovně. Jeho práce si našly zákazníky mezi reenactory, sběrateli i muzejními institucemi v USA i Západní Evropě. Tento řemeslný základ mu poskytl nejen obživu, ale i důkladné porozumění materiální kultuře, které se stalo základem jeho teoretického a badatelského zájmu.
Lukáš Navrátil se neomezuje se však jen na historii. Jako vystudovaný matematik, intelektuál a systematický myslitel se kromě historie indiánů a obchodu s kožešinami věnuje také křesťanské spiritualitě a mystice, teologii, introspekci a otázkám duchovního a duševního rozvoje. Všechny tyto oblasti vnímá jako propojené – touhu po pravdě a autentičnosti u indiánů či traperů chápe v souvislosti s duchovním hledáním a snahou o hlubší poznání člověka i Boha.
Rubriky
Štítky
Mohlo by vás zajímat

Na první pohled to vypadalo jako běžný mocenský střet dvou evropských impérií – Francie a Anglie. Teprve při bližším pohledu se však ukazuje, že mezi Novou Francií a Novou Anglií nešlo jen o území, ale o střet dvou naprosto odlišných světů – dvou mentalit, dvou duchů, dvou způsobů, jak chápat člověka, přírodu i samotný smysl civilizace.

Horalé a trapeři nebyli zakladateli obchodu s kožešinami, ale spíše dědici dlouhé tradice. Jeho kořeny sahají do Nové Francie 17. a 18. století, k době coureurs de bois a voyageurs, kdy vztahy mezi Evropany a Indiány stály na obchodu, diplomacii a vzájemném respektu. Toto málo známé období zásadně boří černobílé představy o raných kontaktech bělochů a indiánů.

Článek líčí fascinující svět coureurs de bois – mladých francouzských obchodníků, kteří v 17. století opustili civilizaci Nové Francie a vydali se hluboko do indiánské země, kde žili na pomezí dvou světů. Popisuje jejich svobodný, divoký a dobrodružný životní styl, kulturní přizpůsobení, význam pro obchod s kožešinami i střet s autoritami, které se snažily tento neformální fenomén potlačit či regulovat.
