Rubriky
Mgr. Lukáš Navrátil (1974)
Mgr. Lukáš Navrátil (1974) se o Indiány zajímá od dětství. Jeho první kroky vedly přes knihy, které tehdy formovaly představivost mnoha mladých lidí – Vinnetou, příběhy Ernesta Thompsona Setona či Mé srdce pohřběte u Wounded Knee. Byly to knihy plné romantiky a idealizace, které však zároveň otevřely dveře k hlubšímu zájmu o původní obyvatele Severní Ameriky.
V roce 1996 se poprvé setkal s komunitou indiánských hobbystů. Začal se věnovat indiánskému reenactingu a postupně pronikat i k odbornějším informacím, především o kulturách Velkých plání.
Brzy si uvědomil, že to, co většina veřejnosti považuje za „historickou realitu“ o Indiánech a osidlování severoamerického kontinentu, je často jen soubor povrchních klišé – obraz zjednodušený a zkreslený Hollywoodem nebo idealisty, kteří problematice do hloubky nerozumí. Kritické studium primárních zdrojů přináší zcela jiný, mnohem syrovější a realističtější obraz. A právě ten se snaží přinášet veřejnosti prostřednictvím webu indiani.cz.
V roce 2012 jsem aktivní indiánský reenacting ukončil a obrátil se k historii traperů, horalů, voyageurs a coureurs de bois – obchodníků s kožešinami, kteří působili ve Východních lesích, v oblasti Velkých jezer, na Velkých pláních i ve Skalistých horách. Obchod s kožešinami se stal jeho novým reenactotrským zaměřením a zároveň ho přivedl i k hlubšímu studiu historie a dějin Nové Francie.
Po dobu pětadvaceti let se živil jako výrobce indiánských replik špičkové světové úrovně. Jeho práce si našly zákazníky mezi reenactory, sběrateli i muzejními institucemi v USA i Západní Evropě. Tento řemeslný základ mu poskytl nejen obživu, ale i důkladné porozumění materiální kultuře, které se stalo základem jeho teoretického a badatelského zájmu.
Lukáš Navrátil se neomezuje se však jen na historii. Jako vystudovaný matematik, intelektuál a systematický myslitel se kromě historie indiánů a obchodu s kožešinami věnuje také křesťanské spiritualitě a mystice, teologii, introspekci a otázkám duchovního a duševního rozvoje. Všechny tyto oblasti vnímá jako propojené – touhu po pravdě a autentičnosti u indiánů či traperů chápe v souvislosti s duchovním hledáním a snahou o hlubší poznání člověka i Boha.
Články autora
Text zkoumá hluboký rozpor mezi západním materialismem, který svět vidí jako mrtvý mechanismus, a indiánským paradigmatem, pro něž je vesmír živým, vědomým organismem založeným na duchovních vztazích. Místo lineárního pokroku a hromadění dat zdůrazňuje cykličnost času a poznání skrze vnitřní prožitek.
James Beckwourth byl významný americký horal, obchodník a náčelník Vraních indiánů, který se díky svému smíšenému původu a mimořádným schopnostem stal jednou z nejbarvitějších postav amerického Západu 19. století. Proslul zejména objevením strategického průsmyku v Sieře Nevadě a sepsáním vlastních pamětí, které i přes dobové pochybnosti o jejich pravdivosti zůstávají cenným dokladem o životě na americké hranici a kultuře domorodých indiánských kmenů.
Třetí vydání knihy Deník trapera od Osborna Russella přináší syrové a autentické svědectví o životě ve Skalistých horách v letech 1834–1843, obohacené o 24 unikátních barevných ilustrací dobového malíře A. J. Millera. Text zbavený romantizujících nánosů sleduje autorův přerod z nezkušeného mladíka v uznávaného lovce a nabízí tak odborně podložený vhled do skutečné, nezkreslené historie amerického pohraničí.
Vraní indiáni (Apsáalooke) byli jedním z nejzajímavějších kmenů Velkých plání – nebojovali proti bělochům, ale zvolili strategii rozumu, spolupráce a přežití. Vynikali odvahou, estetikou, obchodním talentem i určitou zásadovostí, díky čemuž si dokázali uchovat identitu a kulturu i v době, kdy jiné kmeny mizely z dějin.
Na první pohled to vypadalo jako běžný mocenský střet dvou evropských impérií – Francie a Anglie. Teprve při bližším pohledu se však ukazuje, že mezi Novou Francií a Novou Anglií nešlo jen o území, ale o střet dvou naprosto odlišných světů – dvou mentalit, dvou duchů, dvou způsobů, jak chápat člověka, přírodu i samotný smysl civilizace.
Reenacting stojí na kvalitních informacích a kritickém myšlení – bez nich se snadno mění v povrchní stylizaci inspirovanou filmy či romantickými představami. Většina hobbystů zůstává u jednoduchých a snadno dostupných zdrojů, zatímco jen menšina se pouští do skutečného bádání a autentického ztvárnění historie. Autenticita proto často ustupuje sociální stránce hobby, a přitom právě ona dává reenactingu jeho skutečný smysl.
Evropský způsob boje se v severoamerické divočině ukázal jako nefunkční – chyběly cesty, vesnice i logistické zázemí. Francouzi se od Indiánů rychle naučili partyzánskému boji, zatímco Britové trvali na klasických evropských formacích a postupech. Tento rozdílý přístup vyvrcholil Bitvou u Monongahelyj, kde byli Angličané rozprášení Francouzi a Indiány. Teprve později se Angličané poučili a vznikly první britské jednotky typu Rogers’ Rangers, které také převzaly indiánský styl válčení.
Mýtus „ušlechtilého divocha“, formovaný od Rousseaua přes romantismus (převzatý i Marxem a popularizovaný Karlem Mayem) a ekologická hnutí líčí domorodce jako duchovní a harmonické bytosti, žijící v souladu s přírodou. Tvrdé důkazy však říkají opak: časté mezikmenové války, mučení, otroctví, plýtvání a další kruté praktiky zpochybňují představu vrozené mírumilovnosti či „ekologičnosti“. Závěr zdůrazňuje vyvarování se extrémů: civilizace není čisté dobro a „přírodní národy“ nejsou ideál—lidé všech kultur v sobě nesou dobro i zlo.
Ve videu se věnuji jedinečné knize Vzpomínky bílého Vraního indiána, kterou jsem přeložil a vydal. Nabízím svůj pohled na dílo, které přibližuje každodenní život Vraních indiánů očima bělocha adoptovaného do jejich kmene.
Studium indiánských kultur je náročné, protože většina snadno dostupných zdrojů je zkreslená, povrchní a pod vlivem romantismu nebo naopak křesťanství, zatímco autentické a syrové prameny jsou často přehlížené. Rozlišovat mezi „syrovým masem“ a „marmeládou“ je klíčem k pochopení skutečné historie.