James Pierson Beckwourth (26. dubna 1798 – 20. října 1866) byl americký horal, traper, rančer, obchodník, průzkumník, spisovatel, zvěd a náčelník Vraních indiánů. Byl míšencem – synem bělocha a černošky – a stal se jednou z nejpozoruhodnějších postav amerického Západu.
Původ a dětství
Jeho otcem byl Jennings Beckwith, bílý plantážník a otrokář, potomek britské šlechty. Dědeček z otcovy strany byl baronet, který emigroval do Virginie. Matkou Jamese byla černá otrokyně, s níž Jennings Beckwith zplodil celkem jedenáct dětí (některé zdroje uvádějí třináct).
Kolem roku 1809 se Jennings Beckwith přestěhoval s rodinou i otroky do Missouri, když byl James ještě dítě. Přestože jeho děti měly právně status otroků, Jennings je veřejně uznával a vychovával jako vlastní. Snažil se jim zajistit budoucnost, a tak dal Jamese do učení ke kováři. Po hádce ho však mistr vyhodil, když bylo Beckwourthovi devatenáct let. Krátce poté ho otec oficiálně osvobodil aktem manumise (zrušení otroctví) – záznamy o jeho osvobození pocházejí z let 1824, 1825 a 1826.
Cesta na Západ a vstup do světa kožešinového obchodu
Jako mladý muž bažící po dobrodružství se Beckwourth rozhodl odejít na americký Západ a navázal kontakty s obchodníky s kožešinami v St. Louis. Roku 1824 se připojil k Rocky Mountain Fur Company generála Williama Ashleyho, kde působil jako mulař během expedice do Skalistých hor. Brzy si získal pověst schopného trapera, horala a statečného bojovníka proti nepřátelským Černonožcům – obávanému kmeni ze severních plání, který byl nesmiřitelným nepřítelem většiny sousedních kmenů i bělochů.
Legenda o jeho původu a přijetí mezi Vrány
V červenci 1825, během srazu traperů (rendezvous), vyprávěl jeho kolega Caleb Greenwood u táborového ohně smyšlený příběh, že Beckwourth je ve skutečnosti Vraním indiánem – ztraceným dítětem uneseným Šajeny a později prodaným bělochům. Příběh, původně míněný jako žert či nadsázka, se rychle rozšířil a začal si žít vlastním životem. Beckwourth často nosil indiánské oblečení z jelenice a měl tmavou pleť, což jeho image Indiána ještě posilovalo.
K překvapení všech legendě uvěřili zejména sami Vraní indiáni, kteří prohlásili, že chtějí svého „ztraceného syna“ zpět. To ale Beckwourth odmítl. Později téhož roku byl během lovu bobrů zajat Vraními indiány. Podle jeho vlastního vyprávění ho jednoznačně identifikovali jako ztraceného syna významného vraního válečníka Velké mísy a jeho manželky a obřadně ho „přijali zpět do rodiny a do kmene“. Získal tak nové rodiče, bratry, sestry i příbuzné a oženil se s dcerou náčelníka, čímž upevnil své postavení ve kmeni.
Podle jiných svědectví však jeho „zajetí“ mohlo být záměrně zinscenováno společností Rocky Mountain Fur Company. Společnost si tímto trikem chtěla upevnit obchodní vztahy s Vránami. Beckwourth totiž do velké míry hájil mezi Vraními indiány zájmy kožešinových společností, což nijak nepopíral.
Život mezi Vránami
Beckwourth žil mezi Vraními indiány přibližně osm až devět let. Z prostého válečníka se vypracoval na vůdce elitního válečnického spolku Psích vojáků, který fungoval jako kmenová policie, a nakonec na člena kmenové rady a dokonce jednoho z hlavních náčelníků. Vystřídal řadu indiánských jmen – například Býčí plášť, Nepřítel koní, Krvavá ruka nebo Kouzelné tele.
Nadále lovil bobry, avšak kožešiny prodával nikoli původním partnerům z Rocky Mountain Fur Company, ale konkurenční American Fur Company Johna Jacoba Astora. Aktivně se účastnil válečných výprav proti sousedním kmenům, zejména proti Černonožcům, Šajenům, Kutenajům, Arapahům a dokonce i Komančům. Tyto nájezdy někdy přerostly v otevřenou válku, nejčastěji proti tradičním nepřátelům Vran – Černonožcům.
Návrat do civilizace a vojenská služba
Roku 1837 mu American Fur Company neprodloužila smlouvu, a tak se vrátil do St. Louis. Přihlásil se do americké armády, aby bojoval ve druhé seminolské válce na Floridě. Ve své knize uvádí, že působil jako voják a kurýr, ale podle historických záznamů byl civilním vedoucím zásobovací vozové kolony.
V letech 1838–1840 působil jako obchodník mezi Šajeny na řece Arkansas, se základnou ve Fort Vasquez (dnešní Colorado). Roku 1840 přešel k firmě Bent, St. Vrain & Company a brzy se stal nezávislým obchodníkem.
Obvinění z šíření neštovic
Během obchodování se Šajeny mezi nimi zřejmě Beckwourth neúmyslně rozšířil virus neštovic. Náčelník Malý Plášť si stěžoval traperovi Jimovi Bridgerovi, že „běloši“ způsobili zkázu jeho lidu. Bridger odpověděl, že to nebyli běloši, ale „Jim Beckwourth, mulat, kdo prodal Indiánům infikované deky“, a dodal: „Beckwourth je černoch, v žádném případě to není běloch.“
Působení v Pueblu a Kalifornii
Roku 1842 se Beckwourth přestěhoval do nově vznikající osady Pueblo v Coloradu, kde žil se svou ženou či družkou Marií Luisou Sandoval a dcerou Matildou. Po návratu z Kalifornie v roce 1846 zjistil, že Luisa se mezitím provdala za Johna Browna.
V roce 1844 obchodoval na Old Spanish Trail mezi řekou Arkansas a Kalifornií (tehdy ještě součástí Mexika). Když roku 1846 vypukla mexicko-americká válka, vrátil se do Spojených států a přivedl s sebou asi 1 800 ukořistěných mexických koní. Sloužil jako kurýr americké armády a podílel se na potlačení povstání v Taosu, při němž byl zabit jeho někdejší zaměstnavatel Charles Bent, prozatímní guvernér Nového Mexika.
Zlatá horečka a Beckwourthův průsmyk
Po vypuknutí kalifornské zlaté horečky v roce 1848 se Beckwourth přesunul do Kalifornie. Nejprve si otevřel obchod s oblečení ve městě Sonoma, poté se přesunul do Sacramenta, kde se živil jako profesionální hráč karet.
Roku 1850 objevil horský průsmyk, později nazvaný Beckwourth Pass (Beckwourthův průsmyk) – nejníže položený průchod přes pohoří Sierra Nevada. O rok později otevřel pro veřejnost trasu známou jako Beckwourth Trail. Cesta začínala u Pyramid Lake a Truckee Meadows na východní straně hor, stoupala do průsmyku nesoucího jeho jméno, pokračovala po hřebeni mezi dvěma rameny řeky Feather River, a poté sestupovala přes zlatá pole severní Kalifornie až do Marysville. Cesta byla asi o 240 kilometrů kratší než jiné trasy a vyhýbala se nebezpečným úsekům, jako byl například známý Donner Pass. Během kalifornské zlaté horečky po této cestě proudily desetitisíce osadníků do centrální Kalifornie.
Beckwourth tvrdil, že mu náklady na stavbu trasy měli proplatit podnikatelé z Kalifornie, kteří ze zlaté horečky těžili. Ale když dorazil do Marysville vybrat slíbenou odměnu, město postihly dva ničivé požáry a nedostal ani dolar. Město Marysville jeho zásluhy oficiálně uznalo teprve v roce 1996 a přejmenovalo na jeho počest největší městský park na Beckwourth Riverfront Park.
Ranč, hotel a vznik pamětí
Beckwourth se poté usadil v Sierra Valley, kde provozoval ranč, obchodní stanici a hotel – základ dnešního města Beckwourth v Kalifornii.
V zimě 1854/55 se v jeho hotelu ubytoval potulný soudce Thomas D. Bonner, jemuž Beckwourth během dlouhých zimních večerů vyprávěl svůj životní příběh. Bonner jej sepsal, upravil a roku 1856 vydal v nakladatelství Harper & Brothers pod názvem
The Life and Adventures of James P. Beckwourth: Mountaineer, Scout and Pioneer, and Chief of the Crow Nation of Indians.
Kniha vyšla v New Yorku i Londýně a v roce 1860 byla přeložena a vydána ještě i ve francouzském jazyce. Podle smlouvy měl Beckwourth nárok na polovinu zisku, ale od Bonnera nikdy nedostal ani dolar.
Spory o důvěryhodnost
Důvěryhodnost Beckwourthových pamětí byla zpochybňována už od jejich vydání. Jeden editor o něm řekl:
„Někteří lidé si nezaslouží, abychom jim věřili, ale Jim si zaslouží, abychom mu nevěřili.“
Jiný současník poznamenal: „Znal jsem Jima velmi dobře – byl to největší lhář, jaký kdy žil.“
Kritici knihu označili za fikci – Beckwourth v ní sám sebe vždy stylizuje do role vítěze, a toho, kdo je ze všech nejschopnější, nejchytřejší a nejobdivovanější. Vždy si ví rady, zejména v situacích, kdy ostatní netuší, co mají udělat. Všichni jej milují a zbožňují jako ztělesněného hrdinu.
Přesto se našli i obhájci jeho pamětí, například Elinor Wilson, která dílo hájila jako cenný pramen společenských dějin s hlubokým vhledem do života Vraních indiánů, i když v některých detailech nemusí být zcela přesný.
Pozdější léta a smrt
Roku 1859 se Beckwourth krátce vrátil do Missouri, ale záhy se usadil v Denveru ve státě Colorado, kde pracoval jako obchodník pro Louise Vasqueze a zároveň působil jako vládní indiánský zmocněnec.
V roce 1864 ho armádní důstojník John Chivington, velitel 3. pluku coloradské kavalérie, najal jako zvěda. Tento pluk se účastnil tažení proti Šajenům a Apačům v rámci coloradské války.
Dne 29. listopadu 1864 došlo k nechvalně proslulému masakru u Sand Creeku, kdy americká armáda povraždila 70–160 Šajenů, kteří tábořili v domnění, že jsou pod ochranou USA. Nad svým táborem vztyčili americkou vlajku jako symbol přátelství a mírových úmyslů.
Šajeni byli Beckwourthovou účastí na masakru zděšeni a zakázali mu s nimi dále obchodovat. V té době mu bylo přes šedesát let, a tak se vrátil k lovu a chytání kožešinové zvěře do pastí.
Roku 1866, během Války Rudého oblaka, ho americká armáda opět najala jako zvěda do pevností Fort Laramie a Fort Phil Kearny. V říjnu téhož roku, během jedné vojenské operace začal trpět silnými bolestmi hlavy a krvácením z nosu. Místo aby vyhledal lékařskou pomoc v pevnosti, odjel do Vesnice vraních indiánů v Montaně, kde vyhledal náčelníka Železného býka. Ten se o něj v jeho nemoci staral, Beckwourth ale po několika dnech zemřel.
Podle svědectví jeho přítele Williama Byerse, zakladatele deníku Rocky Mountain News, ho Vraní indiáni otrávili, protože ho považovali za zrádce. V podobném duchu se vyjádřil i Jim Bridger, který znal Beckwourtha osobně již od mládí. Vraní indiáni se mu prý k činu sami přiznali. Tato informace však může být spekulativní a nemusí se zakládat na skutečnosti. Bohužel ji dnes již není možné vyvrátit ani potvrdit.
Beckwourth byl pohřben nedaleko pevnosti Fort Smith na území Vran. Poručík Templeton z Fort C. F. Smith, popsal jeho smrt ve svém deníku těmito slovy:
„Když dorazil do vesnice, on a Thompson byli odvedeni do týpí Železného býka a během celého pobytu byli jeho hosty. Tam Beckwourth zemřel a jeho hostitel ho pak pohřbil.“
Odkaz
Během hnutí za občanská práva v 60. letech 20. století byl James P. Beckwourth oslavován jako jeden z prvních afroamerických průkopníků amerického Západu. Dnes je připomínán jako odvážný dobrodruh, který překročil hranice své doby – doslova i symbolicky. Jeho jméno nese průsmyk, město i park a jeho životní příběh zůstává jednou z nejpozoruhodnějších kapitol dějin amerického Západu.
