Obecně bohužel často platí, že čím snadněji dostupná informace či zdroj, tím povrchnější a více zavádějící. Bohužel začátečníci sahají právě nejčastěji po nejpovrchnějších zdrojích, jelikož jsou nejsnáze po ruce.
V dnešní době již není problém sehnat prakticky jakýkoliv zdroj, problém je zjistit, které zdroje jsou jak kvalitní a relevantní. Paradoxní je, že ty nejlepší a nejfundovanější zdroje leží zapomenuty ve starých archívech a většina lidí ani neví, že existují.
Z tohoto důvodu je nutné zkoumat všechny zdroje kriticky a zvážit, jaký mají vztah k realitě. Do jaké míry je informace zkreslena subjektivním pohledem autora, vyprávěním informátorů, z jakých a jak relevantních čerpal autor zdrojů a podobně.
Informační zdroje mohou být následujícího druhu:
Psaná informace
Zde existuje celá řada možností, o jaký text se jedná. Texty lze rozdělit na následující podkategorie:
Informace z první ruky
Dobové deníky
Jde o texty lidí, kteří byli přímými účastníky oněch dob a míst, která nás zajímají. Nejzajímavější jsou asi deníky samotných trapperů, vojáků, důstojníků, misionářů, cestovatelů, malířů, šlechticů atp. Poskytují svědectví z první ruky, často jsou psané ještě pod dojmem prožitích událostí. Poskytují informace vysoké míry důvěryhodnosti.
Dobové knihy
Zejména mám na mysli knihy, popisující určitou oblast a dobu, která je pro nás zajímavá, nebo vlastní životopisy osob, které v dané době žily. Typickým příkladem může být kniha „My life on the Plains“ od G. A. Custera, „Memoirs of a White Crow Indian“ od Thomase Marquise nebo Oregon Trail od Francise Parkmana. Tito lidé v knihách popsali to, co sami prožili, nebo to někomu nadiktovali. Určitou nevýhodou takových knih může být fakt, že byly knihy napsány či nadiktovány s časovým odstupem od prožitých událostí, což může vést k jejich určitému zkreslení.
Úřední, či obchodní záznamy
Velmi cenný, často statisticky přesný zdroj informací. Celá řada obchodních společností, či obchodníků nebo i cestovatelů či úředníků si vedla pečlivé záznamy o nakupovaném a prodávaném zboží. Z těchto záznamů je možné zjistit, jaké zboží se vyskytovalo kde, v jakém množství, kvalitě a ceně atp.
Informace z druhé ruky
Nejčastěji jde o texty autorů, kteří sami neprožili události, o kterých píší, ale vyptávali se na ně těch, kteří je prožili. Nejčastěji indiánů, ale i třeba traperů, vojáků a podobně. Osobám, které takto poskytli své informace se říká informátoři. Autoři mohou pro svá díla čerpat od jednoho, nebo od více informátorů. Serióznější autoři si své informace ověřují „do kříže“, tj. snaží se je potvrdit ze strany více informátorů.
Typickým dílem z této oblasti je například životopis nějakého indiána, který je postaven na jeho vyprávění. Existuje zde riziko zkreslení jak ze strany informátora (nemusí si vše dobře pamatovat), tak i ze se strany špatného překladu například.
Informace z třetí ruky
Jedná se o případ, kdy se autor dotazuje informátora, který přímo popisovanou událost neprožil, ale kterému ji také někdo vyprávěl. Jedná se tedy o vyprávění zprostředkované přes minimálně dvě osoby a zde je již značné riziko zkreslení.
Kompilace
Jde o díla, která popisují dobové události či reálie na základě kombinace více informačních zdrojů. Informační hodnota kompilací je vysoká, pokud jsou použity kvalitní zdroje a jsou dobře využity všechny možnosti, které kompilace nabízí.
Některé nekvalitní kompilace (kterých je bohužel hodně) opisují z jiných děl, které jsou sama kompilacemi. Nekvalitní kompliace mají tendenci se množit jako houby po dešti. Kvalitní autoři kompilací používají primární zdroje, nikoliv další kompilace.
Dobové obrazy
Mohou být velmi cenným informačním zdrojem, zejména pokud autor kreslil či maloval přímo v terénu a ne zpaměti. Mezi nejznámější a nejcennější patří obrazy George Calitna, Karla Bodmera, George de Foresta Brushe, J.B.Kinga, Alfreda Jacoba Millera, Rudolpha Kurze, Paula Kaneho, Petera Rindisbachera a dalších. U každého autora je vždy třeba pochopit, jak moc jsou jeho kresby realistické a jak moc stylizované. Ne vše, co je namalované musí být pravda.
Dobové fotografie
Jsou úderným a přesným zdrojem informací, protože na rozdíl od obrazu zachycují realitu naprosto věrně. Nevýhodou fotografií je fakt, že většina jich pochází až z rezervačního období, fotografie předrezervačních indiánů jsou vzácné. Fotografie trapperů z období lovců bobřích kožešin prakticky neexistují, protože tato éra zanikla dříve, než se stalo použití fotoaparátu běžným.
Indiánské piktogramy
Indiánské piktogramy jsou obrazové záznamy událostí, nejčastěji válečného charakteru, zaznamenané na bizoní pláště, liningy, týpiové pláště nebo později na papír, do bloků či do účetní knihy. Většinou zpodobňují nějaký konkrétní hrdinský čin (například krádež koní, či zabití nepřítele). Jejich nevýhodou je, že neobsahují širší rámec události, většinou. Jinak je jejich informační hodnota poměrně vysoká.
Dobové reálie
Další velmi cenný informační zdroj. Reálie jsou odrazem doby a oblasti, ze které pocházejí. Znalost dobových reálií je nezbytně nutná pro každého, kdo to s reenactmentem myslí vážně.
Dobové reálie lze shlédnout přímo v muzeích nebo v soukromých sbírkách. Obrázky lze pak najít v knihách (většinou sbírkové katalogy), stále více dobových artefaktů lze najít na Internetu. Existují například stránky muzeí, nebo soukromých sběratelů, kteří mají své sbírky nafoceny v digitální podobě a zveřejněné na nějakém webu. Další možností jsou stránky prodejních galerií nebo aukčních síní, kde se dobové originály čas od času draží.
U dobových reálií je třeba vždy brát s rezervou údaje o kmenovém původu a dataci. Tyto informace jsou často velmi nepřesné až vyloženě chybné, zejména v případě muzeí.
