Začátky v době lakotského „mainstreamu“
Hodně lidí si všimlo, že se ve své badatelské a překladatelské práci často vracím k Vraním Indiánům a jejich kultuře. Často se mě ptají, proč právě oni — proč ne Lakotové, kteří jsou mnohem známější, slavnější a pro většinu lidí představují archetyp „pravého indiána“ z filmů a románů o Divokém západě.
A já tu otázku chápu, protože na první pohled to může působit, že Vrány stojí tak trochu ve stínu kmenů Velkých plání. Jenže právě to se mi na nich vždy líbilo.
Už když jsem v roce 1997 začínal s indiánským reenactingem, věděl jsem, že nechci jít cestou většiny. Všichni kolem dělali Lakoty, a to nejen proto, že byli slavní, ale i proto, že jejich příběh byl emocionálně silný — boj za svobodu, odpor proti bělošské expanzi, vítězství na Little Bighornu. Lakotové byli symbolem „ušlechtilého divocha“ a ztělesňovali přesně ten obraz prérijních indiánů, který si většina lidí spojuje s Divokým západem — týpí, koně, bizoni, války s kavaleristy.
Lakotové byli populární díky filmům, literatuře i své skutečné historické roli v boji proti kolonizaci. Kdo chtěl tehdy „dělat indiány“, dělal obvykle Lakoty. Navíc bylo k tomuto tématu nejvíce dostupných informací. A masa jde vždy cestou nejpohodlnější, nejrychlejší a nejširší.
Ale já už mám ve své genetické výbavě, že mainstream není moje cesta. Mě daleko více zajímají ti, kteří šli jinudy. Nikdy jsem nešel s davem, vždy jsem měl potřebu hledat cesty mimo hlavní proud, objevovat méně známé, ale hlubší vrstvy příběhů. A právě proto jsem si vybral kmen, který stál trochu stranou velkých narativů — Vraní Indiány. Ti, kteří nevsadili na mýtus hrdinské vzpoury, ale spíše na rozum, strategii a schopnost přežít.
Vraní indiáni – pragmatičtí přeživší mezi obry
Vraní Indiáni byli klasickým kmenem Velkých plání, stejně jako Lakotové. Žili v týpí, kočovali, lovili bizony a žili v souladu s rytmem přírody. Zásadní rozdíl však spočíval v jejich vztahu k bělochům. Na rozdíl od Lakotů a dalších kmenů s nimi většinou spolupracovali, považovali je za spojence a často jim pomáhali v bojích proti svým tradičním nepřátelům — Lakotům, Černonožcům a dalším silným kmenům.
Někdy jsou kvůli tomu označováni za „zrádce“ či „kolaboranty“. Ve skutečnosti šlo o naprosto racionální strategii přežití v extrémně nepříznivé geopolitické situaci.
Vrány byly totiž dlouhodobě ohrožovány silnějšími sousedy. Z východu a jihu je napadali Lakotové, Šajeni a Arapahové, ze severu mocní Černonožci. Jejich území se neustále zmenšovalo a mnoho válečníků padlo v nekonečných střetech. Mnoho Evropanů si myslelo, že Vrány budou svými silnějšími sousedy zcela vyhlazeny.
Strategická moudrost a spojenci z východu
Od počátku kontaktů s Evropany s nimi měli Vraní Indiáni nadstandardně dobré vztahy — a ty přetrvávají víceméně dodnes. Na rozdíl od mnoha jiných kmenů nechovají k Američanům hlubokou nenávist, ale spíše k nim mají neutrální až přátelský vztah. Vrány se vůči Američanům radikálně nevymezují, naopak se často považují za součást širšího amerického národa. Tento postoj má hluboké historické kořeny.
Za tímto postojem stálo moudré vedení jejich náčelníků. Ti vedli svůj lid již od počátku 19. století k pragmatickému přístupu: s bělochy spolupracovat, nikdy na ně neútočit, pomáhat jim a v žádném případě s nimi neprovokovat konflikty. Velkou roli v tom sehrál míšenec Jim Beckwourth, který se mezi Vranami stal náčelníkem a prosazoval spojenectví s Američany jako strategii přežití. Podobně i jiní velcí náčelníci Vran, jako byl Dlouhý Vlas nebo Shnilé Břicho vždy prosazovali co nejužší vztahy s bělochy.
Podobně i Plenty Coups (Mnoho úderů), jeden z posledních velkých náčelníků Vran v 19. století zdůrazňoval nutnost vzdělání, přijetí nového způsobu života a zachování identity prostřednictvím adaptace. Spojenectví s Američany tak nebylo výrazem podřízenosti, jak se někdy mylně interpretuje, ale racionální volbou rozumu před emocemi.
Tímto spojenectvím mohly Vrány lépe čelit svým mocným nepřátelům — zejména Lakotům, Černonožcům a Šajenům, kteří dlouhodobě napadali jejich území, zabírali jejich loviště a zabíjeli nejen jejich válečníky, ale i ženy a děti. Tato strategie umožnila Vranám nejen přežít, ale i uchovat své tradice, jazyk a kulturu až do dnešních dnů.
Na bitevním poli: odvaha a loajalita
Když se Lakotové, Šajeni a Černonožci jako silné a početné kmeny postavily proti Spojeným státům, byla to pro Vrány příležitost, jak nejen ochránit své území, ale také se svým dávným nepřátelům pomstít. Mnozí vraní muži proto vstupovali do služeb americké armády — jako zvědové, průvodci a někdy i jako regulérní bojovníci.
Vrány se například aktivně účastnily tažení Americké armády proti Lakotům v roce 1876. Vzpomeňme například bitvu u řeky Rosebud (17. června 1876), kde Vrány spolu se Šošony sehrály klíčovou roli při záchraně jednotek generála Crooka před úplným zničením nečekaným útokem Lakotů a Šajenů.
Ještě známější je účast Vran na straně 7. kavalerie v bitvě u Little Bighornu, která proběhla o týden později a kde Vrány působily jako zvědové a průvodci. Právě Vrány tehdy objevily obrovský tábor Lakotů a Šajenů a poskytly Custerovi klíčové informace o poloze a pohybu nepřítele.
Vrány nikdy nepatřily mezi početné kmeny, ale dokázali se prosadit odvahou, bojovností, houževnatostí a strategickým myšlením, kam patřilo i strategické spojenectví s jinými kmeny nebo i s bělochy. Díky tomu dokázaly čelit mnohonásobně silnějšímu nepříteli.
Obchodníci
Vrány patřily k nejbohatším kmenům Velkých plání. Nejen díky množství koní (Vrány, podobně jako Nez Pérces šlechtily koně) a kožešin, které vlastnily, ale i díky mimořádnému obchodnímu nadání. Obchodovaly na všechny strany — na západ přes Skalisté hory se spojeneckým kmenem Nez Perces a na východ s příbuznými Hidatsy a Mandany, kteří měli přístup k evropskému zboží přes řeku Missouri. Hidatské a Mandanské vesnice fungovaly jako významná obchodní centra a Vrány tak měly strategické postavení mezi Východem a Západem.
Na jejich území navíc vznikla klíčová obchodní centra, například Fort Union, jedno z nejvýznamnějších západních středisek kožešinového obchodu 19. století. Díky tomu měly Vrány brzy přístup k evropskému zboží, které dokázaly nejen efektivně využívat pro vlastní potřebu, ale také dále obchodovat s dalšími kmeny, které takové možnosti neměly. Tím si upevňovaly své bohatství i vliv.
Mistrní řemeslníci a průkopníci stylu
Vraní indiáni byli proslulí i svou řemeslnou zručností, zejména v činění bizoních kůží a jelenic ale i dalších řemeslných pracích, jako jsou výšivky z ursoních ostnů nebo korálků. Jejich pláště a kožešiny patřily mezi nejkvalitnějším na pláních a jejich výšivky a design patřily v oblasti k naprosté špičce.
Bohatství v podobě velkých koňských stád a prvotřídních kožešin jim umožňovalo nakupovat více evropského zboží než většina okolních kmenů — od pušek a železných nástrojů až po skleněné korálky, látky a další luxusní předměty.
Nejvíce však Vrány skutečně zazářily na poli módy a designu. Staly se průkopníky tzv. transmontánního stylu, který patří na Velkých pláních k naprosté designové špičce. Vrány dokázaly přebírat ty nejlepší výtvarné prvky a motivy od svých sousedů a povýšit je na vyšší estetickou úroveň.
Vraní oděvy byly známé svou elegancí, harmonií, originalitou, promyšleným designem a precizním zpracováním. Jejich válečné košile, legíny, mokasíny nebo pláště byly ceněny po celých pláních a staly se vyhledávaným symbolem prestiže. Mít na sobě vraní válečnou košili nebylo jen otázkou společenského postavení, ale i vybraného vkusu.
Národ bez alkoholu
Jedním z nejzajímavějších rysů vraní kultury byla abstinence. Vrány byly prakticky jediným kmenem Velkých plání, o kterém vím, že naprosto odmítal alkohol. Náčelníci Vran si byli velmi dobře vědomi jeho destruktivních účinků, který zničil mnohé jiné kmeny.
Thomas Leforge ve svých Vzpomínkách bílého Vraního indiána popisuje scénu, kdy bílý obchodník přinesl do vesnice whisky. Psí vojáci ho zajali, svázali a zmlátili a všechny soudky s alkoholem rozbili. Alkohol vytekl na zem — a nikdo z něj neměl ani kapku.
Tak přísný postoj byl mezi indiány výjimečný a dokládá morální pevnost a sebekontrolu, kterou si Vrány udržely i v době, kdy se jiné kmeny díky alkoholismu začaly propadat do rozkladu.
Takový striktní přístup byl u jiných kmenů neznámý, například Šajeni, Siouxové a další kmeny se často opíjely ve velkém a mnozí indiáni v rezervacích mají potíže s alkoholem dodnes.
Symbol jiného ducha
Vraní indiáni pro mě vždy představovali něco víc než historický kmen. Byli symbolem svobody, strategie, elegance a individuality. Dokázali jít proti proudu, myslet jinak, přizpůsobit se bez ztráty identity a obstát mezi silnějšími. Právě kombinace válečnické odvahy, strategického obchodního myšlení a vytříbeného estetického citu dělala z Vran jedinečný kmen, který výrazně ovlivnil kulturu a dějiny Velkých plání.
Vrány nebyli nejpočetnější, ale patřili k nejbojovnějším kmenům Velkých plání. Dokázali se tvrdě postavit mnohem silnějším nepřátelům a nikdy se nevzdávaly. Měli špičkový cit pro design a styl — jejich oděvy a výzdoba byly považovány za vrchol módy celé oblasti. Žily na území, které bylo strategicky jedním z nejlepších: na pomezí Velkých plání a Skalistých hor, s bohatými lovišti a přístupem k důležitým obchodním trasám.
Vrány se nikdy nenechaly vtáhnout do slepé uličky nenávisti k bělochům. Měly jasný úsudek, dobře vnímaly politickou realitu, dokázaly přemýšlet v širších souvislostech. Když většina kmenů bojovala proti bělochům, Vrány si uvědomily, že přichází nová doba — a že přežije ten, kdo se dokáže přizpůsobit, aniž by ztratil sebeúctu. To pro mě bylo nesmírně inspirativní. Nešlo o zbabělost, ale o moudrost, která je v dějinách často přehlížena.
Vrány byly v mnoha ohledech výjimečné. Byly nepočetné, ale hrdé. Krásné ve svém způsobu života, odvážné v činech, a přitom překvapivě moderní v myšlení. To všechno z nich dělá kmen, který nešlo jen „studovat“ – musel jsem ho pochopit, procítit, a nakonec s ním tak trochu i splynout.
Proto jsem si je tehdy vybral a proto se k nim stále vracím. Ne proto, že by byli slavní, ale proto, že byli jiní. Dokázaly jít proti proudu, myslet jinak a dělat věci jinak. Vrány nepochybně na Velkých pláních patřily k válečnické a designerské elitě a obchodní šlechtě. Byli to špičkoví válečníci, estéti, průkopníci módy, ale i bohatí obchodníci a političtí stratégové.
Měly Vrány nějaké chyby?
Člověk by si tak mohl říci, měly vůbec nějaké chyby? Ano, Vrány byly nenapravitelní zloději, a to nejen koní, ale všeho, co nebylo přivázáno řetězem. Chronické zlodějství Vran popisují snad všichni, kdo o nich píší, ať již v dobrém nebo špatném.
Vrány kradly všechno všem, bez ohledu na to, jestli to byli soukmenovci, spojenci nebo nepřátelé. Krádež většinou nechápaly jako něco morálně špatného, ale jako projev chytrosti, odvahy a důvtipu. Vraní muži si mezi sebou vzájemně dokonce „kradli“ i své ženy. Vraní válečník, který dokázal ukrást koně z nepřátelského tábora nebo odvést soukmenovci manželku, byl považován za hrdinu.
Krádeže a přebíraní manželek se dokonce stalo u Vran „národním sportem“, kdy konkurenční válečnické spolky nezřídka soupeřily o to, který z nich dokáže odloudit a přebrat více manželek příslušníkům druhého spolku.
Krádež byla chápána jako projev síly a hrdinství, naopak okradený byl chápán jako někdo, kdo není ostražitý a neumí si ohlídat svůj majetek, za který byla mezi Indiány Plání v 19. století často považována i manželka.
