Tvar
V bizoních dobách stahovali indiáni kůže ze zvířat jinak, než jak je to dnes běžné mezi bílými myslivci, lovci, či řezníky v Evropě a USA.
Rozdíl se projeví především ve výsledném tvaru stažené kůže. Z tohoto hlediska je indiánský způsob lepší a kvalitnější, protože produkuje vhodnější, kompaktnější tvar, víceméně hranatý, obdélníkový nebo lichoběžníkový. Proto se mu někdy v anglickojazyčném prostředí říká „square cut“ neboli „hranatý řez“.
Běžný způsob stahování produkuje tvar s více výstupky a prohlubněmi. Rozdíl je patrný zejména u bočních hran kůže, viz obrázek níže.
Stahování
Běžný způsob stahování je jednoduchý a intuitivní a víceméně se sám nabízí. Kdyby člověk stahoval kůži poprvé v životě, dělal by to pravděpodobně tak, jak to dělá většina myslivců, či řezníků. Tedy oddělí nohy u kloubů a hlavu a pak povede řez prostředkem břicha.
Potud se tento způsob od indiánského neliší. Rozdíl spočívá ve stahování oblasti nohou a hrudníku. Zatímco běžný způsob vede řez u předních i zadních nohou po vnitřní straně nohy, indiáni vedli řez u předních nohou vepředu a u zadních nohou vzadu.
Z oblastí spojnice předních běhů zvířete s hrudníkem se dále vedly dva šikmé řezy směrem ke středovému břišnímu řezu šikmo dozadu. Na hrudníku tak vznikl řez ve tvaru písmene „V“.
Nejlépe je vedení řezů vidět z přiložených obrázků.
Tvarové rozdíly
U stažené kůže je rozdíl patrný zejména na boční linii kůže a v oblasti předních běhů. Zatímco u indiánského způsobu jsou boční linie téměř rovné a přední nohy směřují spíše dopředu, u běžného způsobu jsou boční linie vlnité s výraznými prohlubněmi a „výkusy“ za předními běhy a s předníma nohama směřujícími spíše do stran.
U indiánského hranatého řezu vždy vzniká „klín“ mezi předními běhy a oblastí hrudí. V případě, že šlo o bizoní, losí či jelení kůži určenou na plášť, byl tento klín sešit šlachou, jinými slovy byly přední běhy přišity ke hrudí, čímž dojde k ještě větší „kompaktizaci“ kůže (pláště).
Dva švy mezi předními běhy a oblastí hrudí (vždy na levé a pravé straně) jsou typickou součástí všech dobových indiánských plášťů. Nesetkal jsem se ani s jedním, který by nebyl stažen hranatým řezem a neobsahoval tyto typické švy.
Závěr
Dobový indiánský způsob stahování hranatým řezem, který se zdá být rozšířeným a zcela samozřejmým minimálně na celé oblastí Velkých plání je velice sofistikovaný a byl vyvinut s důrazem na praktičnost i estetiku.
Indiánský způsob stahování vyžaduje více zkušeností, praxe, cviku i přemýšlení, než dnes běžně rozšířený způsob. Ten je jednodušší a asi i rychlejší, navíc dnes nejsou bizoní pláště ani nezbytným kusem oblečení, ani uměleckým dílem, takže jejich dokonalý tvar dnes téměř nikdo nevyžaduje.
