Vyuzení kůže neznamená, že se stane voděodolnou. Mozkem činěná jelenice saje vodu jako houba, bez ohledu na to, jestli je vyuzená nebo ne. Rozdíl je v tom, co se s kůží stane, až uschne. Nevyuzená kůže ztuhne a již nepůjde příliš změkčit. Vyuzená kůže může také někdy ztvrdnout (někdy ale zůstane zcela měkká), ale po minimálním tření a manipulaci opět změkne do původního stavu.
Vyuzená kůže také změní barvu, ze sněhobílé na béžovou až hnědou.
Indiáni kůže udili buď v týpí nebo postupovali tak, že vykopali díru v zemi a kolem ní postavili jednoduchou kuželovitou konstrukci z větví ve tvaru kužele, či jinou dřevěnou konstrukci. V díře rozdělali oheň na který pak naházeli ztrouchnivělé dřevo, které vytváří velké množství kouře. Kůže se pak položila na dřevěnou konstrukci a nechal se do ní pronikat kouř, přičemž se kůže musela čas od času posunout, aby se nevytvořily bílé fleky tam, kde ležela na větvích. Za několik hodin mohla být kůže vyuzená.
Hromadné uzení nebo uzení po jedné
V našich podmínkách lze udit kůže po jedné nebo hromadně ve speciálních udírnách.
Uzení po jedné kůži
Uzení kůží po jedné se hodí pro případ, že člověk nečiní mnoho kůží nebo nemá k dispozici udírnu. Kůže se přeloží na půlky a nahoře a na boku se po okraji sešije nití nebo secvaká kolíčky na prádlo nebo jinými svorkami, například kancelářskými. Alternativní možností je použít lepidlo na papír, třeba u nás známý Herkules. Jde o to vytvořit z kůže „pytel“, který je otevřený pouze ze spodní strany. Čím je sešití nebo secvakání nebo slepení kůže po krajích těsnější, tím lépe, tím kratší dobu bude trvat uzení.
Ke spodnímu otvoru kůže je dobré přišít nebo přilepit ještě další kus látky, takový jakoby „rukáv“ vysoký minimálně půl metru. To je proto, kůže byla dále od zdroje tepla a nespálila se.
Oheň je možné rozdělat v zemi, v kamnech nebo v plechovém kbelíku. Jak se vytvoří dostatek žhavých uhlíků, nasypeme na ně vysušené a ztrouchnivělé dřevo, které velice kouří. Alternativní možností je použití kůry, třeba i mulčovací. Kůži i s rukávem zavěste na nějakou konstrukci nebo na strom tak aby spodní rukáv byl přehozen přes díru, ze které vychází dým, případně přes trubku od kamen. Kouř by měl vstupovat přímo do kůže.
Je třeba neustále hlídat, aby teplo z kouře a uhlíků, které působí na kůži nebylo příliš velké, protože by mohlo kůži spálit. Kůže vydrží takovou teplotu, jako lidská kůže, takže je dobré kontrolovat teplotu čas od času rukou. Co vydrží vaše ruka, vydrží i kůže. Vyšší teplota je již nebezpečná a v takovém případě je třeba kůži odstranit a počkat, až se teplota kouře sníží.
Občas může vyšlehnout plamen, když kůra nebo trouchnivé dřevo „blafne“. V takovém případě je nutné kůži ihned odstranit, aby se nespálila. Kůži nikdy nenechte udit bez dozoru, protože hrozí její spálení.
Také je třeba dohlížet na to, aby byl „pytel“ dostatečně otevřený, aby nikde nedotýkaly protilehlé strany, protože na toto místo by se nedostal kouř a kůže by zde zůstala bílá. Pokud je pytel někde „zplacatělý“ je možné dovnitř strčit nějaký klacík a zapřít jej o protilehlé stěny, aby byla kůže „otevřená“. Klacík je ale nutné přesouvat čas od času na jiné místo, aby na kůži nevznikly bílé tečky.
Barvu kůže je třeba kontrolovat a když dosáhne požadovaného odstínu, je třeba ji sundat a otočit a stejným způsobem vyudit i druhou stranu.
Tato metoda je poměrně rychlá, ale náročná na pozornost a vybavení. Vyuzení jedné strany trvá 10 minut až hodinu.
Uzení v udírně
Pokud udíte větší objem kůží, vyplatí se postavit udírnu. Já jsem si postavil udírnu o velikosti asi 2x2x2 metry. Jedná se o dřevěnou budku, do jejíž podlahy je zaveden kouřovod, který je napojen na obyčejná kamna. Jak se v kamnech topí, kouř rychle naplní udírnu. V horní části udírny jsou komíny na odvod kouře.
Kůže zavěsím na ráhna jednu vedle druhé, tak aby byly co nejblíže u sebe, ale aby se sebe nedotýkaly. Takto se mi do udírny vejde najednou až asi 15 kůží.
Nad vyústěním kouřovodu v podlaze mám umístěn ventilátor určený do komínů, který vydrží teploty do 400 stupňů celsia. Větrák způsobí, že tah z kamen je konstantní, ale také také že dojde k cirkulaci kouře v udírně, což má za následek rovnoměrné vyuzení a barvu kůží. Pokud by v udírně ventilátor nebyl, kouř má tendenci se usadit v určitých částech udírny a kůže jsou vyuzené nerovnoměrně.
Uzení v udírně trvá řádově déle, než uzení po jedné kůži, ale zase člověk nemusí kůže stále hlídat, stačí jen čas od času přiložit. Uzení v udírně mi průměrně trvá dva až tři dny.
Závěr
Aby bylo vyuzení funkční, není třeba kůže udit nějak moc. Stačí i minimální lehce béžová barva. Pokud chcete mít kůže tmavší, můžete udit ještě déle, na funkčnost to však již nemá vliv.
Vyuzené kůže je dobré vyprat v teplé vodě, aby se sjednotila jejich barva a aby zmizela část kouřového aroma. Vyuzené kůže jsou totiž poměrně výrazně nějakou dobu cítit kouřem, toto aroma však časem vyčichne.
Ideální je kůže po vyprání ještě vypnout do rámu, aby byly krásně rovné.
