Kde končí pohádky a začíná syrová historie.

Indiánská žena změkčující kůži v rámu.

Praní a vyrovnávání mozkem činěné kůže

Rubrika:
Lukáš Navrátil
14. 2. 2024
0

Vypráním vyuzené kůže a vypnutím do rámu dojde ke snížení kouřového aroma, sjednocení barvy, zesvětelní a očištění od nečistot. Kůže bude také zcela rovná, ztratí veškeré „pupky“ a „vlny“ vzniklé valchováním.

Jedná se o závěrečnou fázi celého procesu činění mozkem. Většina braintannerů tuto fázi vynechává, nebo vůbec neví, že by ji měli absolvovat. Je to ale chyba. Po absolvování procedury praní a vyrovnávání dostaneme mnohem kvalitnější produkt, se kterým se pak lépe pracuje.

Cílem těchto procedur je zejména:

Odstranění silného kouřového aroma z vyuzené kůže

Po vyčinění a vyuzení je kůže silně cítit kouřovým aroma. Toto sice samo časem vyčichne, ale to může trvat měsíce. Po vyprání ve vodě se většina aroma ztratí, i když nějaké zbytkové většinou ještě zůstane. Je to ale zlomek původního aroma.

Sjednocení a zesvětlení barvy kůže

Většina kůží nemá po vyuzení zcela rovnoměrnou barvu. Některá místa mohou být světlejší, jiná tmavší. Vypráním kůže se barva sjednotí. Po vyprání kůže také zesvětlá, což jí přidá na přirozenějším vzhledu. Obecně platí, že kůže zesvětlá tím více, čím více bude vystavena přímému slunečnímu svitu (slunce má silné bělící účinky). Opakovaným praním a vystavováním kůže slunci může dojít až k jejímu vybělení, aniž by se ztratila funkce kouře. Pokud člověk vyrábí produkt, na který potřebuje více kůží se stejnou barvou (například halenu), je vhodné vyprat tyto kůže dohromady v jedné nádobě. Jejich barva se pak navzájem sjednotí.

Očištění případných nečistot vzniklých při uzení (zejména saze)

Během procesu uzení může dojít k uvolnění sazí nebo nečistot (například při uzení nad kamny), které se mohou usadit na kůži. Voda tyto saze většinou dobře odstraní.

Vyrovnání plochy kůže do roviny (odstranění nerovností a vln)

Prakticky všechny kůže po procesu valchování se vyznačují celou řadou „vln“, či „pupků“. Jde o to, že když se položí kůže na plochou zem, nebude ležet rovně jako prkno, ale bude vypadat jako zvlněná krajina s vystupujícími pahorky a kopci. Toto „vlnobití“ je způsobeno vytahovaním kůže přes provaz či ostrou hranu. U některých projektů to nevadí, ale u jiných je lepší, když je kůže rovná. Vypnutím kůže do rámu dojde k jejímu vyrovnání do naprosté roviny.

Roztažení a ztenčení kůže

Kůže vytažená v rámu bude větší, tenčí a bude se méně roztahovat.

Postup

Je více než jednoduchý. Napustíme kbelík plný teplé, čisté vody a ponoříme do ni kůži. Drhneme ji jako bychom ji prali. Za chvíli se začne voda barvit do hněda. To se z kůže vyplavuje dehet a špína. Pokračujeme nějakou chvíli, až je voda hodně tmavá. Pak vyměníme vodu a pokračujeme v praní kůže. Voda se začne opět barvit dohněda, ale méně než dříve. Takto pokračujeme s výměnou vody, až bude mít voda jenom mírné nebo žádné zabarvení. To znamená, že jsme vymyli všechen přebytečný dehet a špínu. Alternativně se na praní kůže dá použít i jádrové mýdlo. Proces mytí se tak urychlí a výsledná barva kůže bude ještě světlejší.

Pak vypneme kůži do rámu běžným způsobem. Dírky stačí dělat daleko od sebe, cca 15-20cm. Vyšněrování nemusí být precizní. Pak se kůže vypne, jak to jenom půjde. Dále již stačí nechat kůži přirozeně uschnout.


Jelenice činěná mozkem, vyuzená, vypraná a vypnutá do rámu.
Jelenice činěná mozkem, vyuzená, vypraná a vypnutá do rámu.

Většina kůží po uschnutí ztvrdne, někdy více, někdy méně. Kůži odvážeme z rámu a mírně ji zvalchujeme na provaze. Stačí párkrát přetáhnout sem a tam. Kůže rychle povolí a vrátí se do původní měkkosti, ale původní pupky a vlny se již znovu nevytvoří. Kůže by měla být zcela čistá, světlá, měkká a naprosto rovná, bez jakýchkoliv vln a boulí.

Kouřové aroma by mělo být slabé nebo žádné. Případné zbytkové kouřové aroma časem vyčichne samo.

Autor článku

Mgr. Lukáš Navrátil (1974)

Mgr. Lukáš Navrátil (1974) se o Indiány zajímá od dětství. Jeho první kroky vedly přes knihy, které tehdy formovaly představivost mnoha mladých lidí – Vinnetou, příběhy Ernesta Thompsona Setona či Mé srdce pohřběte u Wounded Knee. Byly to knihy plné romantiky a idealizace, které však zároveň otevřely dveře k hlubšímu zájmu o původní obyvatele Severní Ameriky.

V roce 1996 se poprvé setkal s komunitou indiánských hobbystů. Začal se věnovat indiánskému reenactingu a postupně pronikat i k odbornějším informacím, především o kulturách Velkých plání.

Brzy si uvědomil, že to, co většina veřejnosti považuje za „historickou realitu“ o Indiánech a osidlování severoamerického kontinentu, je často jen soubor povrchních klišé – obraz zjednodušený a zkreslený Hollywoodem nebo idealisty, kteří problematice do hloubky nerozumí. Kritické studium primárních zdrojů přináší zcela jiný, mnohem syrovější a realističtější obraz. A právě ten se snaží přinášet veřejnosti prostřednictvím webu indiani.cz.

V roce 2012 jsem aktivní indiánský reenacting ukončil a obrátil se k historii traperů, horalů, voyageurs a coureurs de bois – obchodníků s kožešinami, kteří působili ve Východních lesích, v oblasti Velkých jezer, na Velkých pláních i ve Skalistých horách. Obchod s kožešinami se stal jeho novým reenactotrským zaměřením a zároveň ho přivedl i k hlubšímu studiu historie a dějin Nové Francie.

Po dobu pětadvaceti let se živil jako výrobce indiánských replik špičkové světové úrovně. Jeho práce si našly zákazníky mezi reenactory, sběrateli i muzejními institucemi v USA i Západní Evropě. Tento řemeslný základ mu poskytl nejen obživu, ale i důkladné porozumění materiální kultuře, které se stalo základem jeho teoretického a badatelského zájmu.

Lukáš Navrátil se neomezuje se však jen na historii. Jako vystudovaný matematik, intelektuál a systematický myslitel se kromě historie indiánů a obchodu s kožešinami věnuje také křesťanské spiritualitě a mystice, teologii, introspekci a otázkám duchovního a duševního rozvoje. Všechny tyto oblasti vnímá jako propojené – touhu po pravdě a autentičnosti u indiánů či traperů chápe v souvislosti s duchovním hledáním a snahou o hlubší poznání člověka i Boha.

Mohlo by vás zajímat

Lukáš Navrátil
13. 2. 2024
0

Některé originální válečné haleny (hlavně ze starší doby) jsou vyrobené z kůží vysoké zvěře, obsahující převážnou část zadních běhů, někdy i s paspárky. Takové haleny jsou velice atraktivní. Vydělat však kůži i s velkou částí zadních běhů je obtížné. Vůbec nejobtížnější je však vůbec v našich podmínkách sehnat kůži s celými zadními běhy nebo jejich větší částí.

Lukáš Navrátil
12. 2. 2024
0

Činění kůží mozkem je nejstarší metodou zpracování usní a kožešin, kterou lidstvo zná. Článek popisuje celý proces, tak jak jej praktikovali indiáni až do počátku 20.století a je doplněn mnoha ilustračními obrázky, jak dobovými tak i ze současnosti.

Na obrázku vlevo je kůže stažená indiánským způsobem, vpravo kůže stažená běžným postupem.

Indiánský způsob stahování zvěře v bizoních dobách se lišil od způsobu bělošského. Je těžší a složitější, ale produkuje mnohem přirozenější, hezčí a praktičtější tvar kůže. Tvar takové kůže je spíše obdélníkový, na rozdíl od bělošského tvaru, který je neuspořádaný.