Kde končí pohádky a začíná syrová historie.

Dobové nákrčníky z kelnatek

Lukáš Navrátil
12. 2. 2024
0

Nákrčníky z kelnatek byly běžné mezi Lakoty, Šajeny a Arapahy v posledních dekádách bizoních dob. Nosili je shodně jak muži tak i ženy. Pravděpodobně se vyvinuly z kelnatkových náhrdelníků. Pro indiány byly nejen ozdobami, ale i projevem určité prestiže a bohatství, jelikož byly velice drahé.

Hobbysté

Nákrčníky z kostěných kostic jsou stále masívně rozšířené u českých i zahraničních indiánských nebo dokonce i trapperských hobbystů, kteří se snaží dělat předrezervační dobu. Většinou je to z neznalosti a nevědomosti, protože lidé obecně nechtějí ztrácet čas hloubkovým studiem dobových reálií a raději sáhnou po něčem, co je rychle dostupné a udělá to patřičný efekt. Z historického hlediska jde však o hrubou nepřesnost, jelikož takové nákrčníky se mezi indiány rozšířily teprve až na konci devatenáctého, spíše však až na počátku dvacátého století, tedy hluboko v rezervačním období.


Nákrčník z kostic. Mezi indiánskými i trapperskými hobbysty jsou takové masově rozšířené, jelikož jsou snadno dostupné, ovšem neodpovídají dobovým originálům. Podobné se mezi indiány rozšířily až během 20. století.
Nákrčník z kostic. Mezi indiánskými i trapperskými hobbysty jsou takové masově rozšířené, jelikož jsou snadno dostupné, ovšem neodpovídají dobovým originálům. Podobné se mezi indiány rozšířily až během 20. století.

Nákrčník z kelnatek, pravděpodobně velmi kvalitní replika. Přesně takové používali Lakotové, Arapahové a Šajeni v posledních dekádách bizoních dob.
Nákrčník z kelnatek, pravděpodobně velmi kvalitní replika. Přesně takové používali Lakotové, Arapahové a Šajeni v posledních dekádách bizoních dob.

Nákrčníky v bizoních dobách

V bizoních dobách existovaly různé typy nákrčníků, my se dnes zaměříme na nákrčníky vyrobené z kelnatek. Ve velké míře je používaly kmeny Lakotů, Šajenů a Arapahů. Zajímavé je, že tyto nákrčníky používali shodně jak muži, tak i ženy.


Lakotská žena. Její nákrčník i náušnice jsou vyrobeny z kelnatek. Jedná se o ozdobu, ale současně i vyjádření bohatství a prestiže, jelikož takové ozdoby byly velice nákladné.

Vývoj

Kelnatkové nákrčníky se zřejmě vyvinuly z náhrdelníků z kelnatek, které v 1. polovině 19. století používali hojně jak muži, tak i ženy, a to ve velkém množství. Je to vidět na dobových obrazech od A. J. Milera, George Catlina, Karla Bodmera a dalších.

Na jednom obraze od A. J. Millera jsem objevil něco, co by mohl být určitý prototyp kelnatkového nákrčníku. Další materiály pocházejí z dobových fotografií Šajenů, Lakotů a Arapahů ze 60. 70. a 80. let 19. století, kterých je poměrně velké množství a většinou zobrazují poměrně standardizovaný nákrčník s pevně danou architekturou. Z tohoto období existuje i několik dochovaných originálů, i když část z nich je ve špatném stavu.


Předobraz kelnatkového nákrčníku na obraze A. J. Millera z roku 1838.
Předobraz kelnatkového nákrčníku na obraze A. J. Millera z roku 1838.

Bodající - Oglalský Lakota na fotografii Alexandra Gardnera z roku 1872.
Bodající – Oglalský Lakota na fotografii Alexandra Gardnera z roku 1872.

Kmenový původ

Kmenový původ kelnatkových nákrčníků je nejasný, snad mohou být jeho původci Súové, protože se u nich objevuje na fotografiích nejčastěji.


Vysoký medvěd z kmene oglalských Lakotů na fotografii L. A. Huffmanna.
Vysoký medvěd z kmene oglalských Lakotů na fotografii L. A. Huffmanna.

Popis

Kelnatkové nákrčníky sestávají z několika oddílů (cca 8-12) kelnatek navlečených na niti nebo šlaše, vzájemně oddělených proužkem surové kůže nebo komerční hověziny, velmi zřídka i obyčejné vydělané jelenice. Každý oddíl sestává z cca deseti nebo i více „pater“. Nákrčník se zavazoval vzadu řemínkem a byl zpravidla tak široký, že zakrýval téměř celý krk. V některých případech mohly být ozdobeny oddělující proužky kůže mosaznými cvoky, které zvyšovaly krásu a atraktivitu nákrčníku.


Originální nákrčník vyrobený z kelnatek. V šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století byly takové nákrčníky pro Lakoty, Šajeny a Arapahy velmi typické. Muzeum NMNH.
Originální nákrčník vyrobený z kelnatek. V šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století byly takové nákrčníky pro Lakoty, Šajeny a Arapahy velmi typické. Muzeum NMNH.

Originální kelnatkový nákrčník, bohužel ve špatném stavu. NMNH.
Originální kelnatkový nákrčník, bohužel ve špatném stavu. NMNH.

Funkce

Nákrčník měl ozdobnou funkci. Také fungoval jako určitá demonstrace bohatství a prestiže, jelikož kelnatky byly velice drahé. V bizoních dobách mohl mí takový nákrčník hodnotu několika koní.

V žádném případě nešlo o ochranu proti proříznutí krku nepřítelem, jak se lze občas dočíst. Podobné fantastické názory jsou zcela nepodložené a odtržené od reality.


Ženy kmene Lakotů. Žena vlevo má na sobě bizoní plášť typu "okraj a obdélník". Foto L.A.Huffmann.
Dvě ženy z kmene Lakotů na dobové fotografii L. A. Huffmanna. Obě mají kelnatkové nákrčníky stějně jako bohaté kelnatkové náušnice.

Ústup ze scény

V 80. a 90. letech 19. století začaly být kelnatky do určité míry nahrazovány tzv. “bugle beads”, bílými porcelánovými trubičkami. Na trh s nimi přišli němečtí podnikatelé, kteří je nechali vyrábět v Čechách a snažili se je vnutit indiánům místo kelnatek. Tato aktivita byla úspěšná jenom z části.

Nákrčníky z kostěných kostic se objevily ještě později, až na samém konci 19. a na počátku 20. století. Jejich průkopníky byly kmeny Sauků a Lišek, Otů, Tonkawů a Osedžů.


Nákrčník z tzv. "bugle beads", porcelánových trubiček. Němečtí obchodníci takové trubičky nechávali vyrábět v Jablonci a pak se je snažili prodat indiánům. Doufali, že jimi budou nahrazovat kelnatky. Úspěch bugle beads však byl jen částečný.
Nákrčník z tzv. „bugle beads“, porcelánových trubiček. Němečtí obchodníci takové trubičky nechávali vyrábět v Jablonci a pak se je snažili prodat indiánům. Doufali, že jimi budou nahrazovat kelnatky. Úspěch bugle beads však byl jen částečný.

Další dobové fotografie kelnatkových nákrčníků


Nízký pes, Lakotský válečník, který bojoval v bitvě u Little Bighornu. Kolem krku má nákrčník vyrobený z kelnatek. V šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století byly takové nákrčníky pro Lakoty, Šajeny a Arapahy velmi typické.
Nízký pes, Lakotský válečník, který bojoval v bitvě u Little Bighornu. Kolem krku má nákrčník vyrobený z kelnatek. V šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století byly takové nákrčníky pro Lakoty, Šajeny a Arapahy velmi typické.

Vyjící vlk - Jižní šajen na dobové fotografii.
Vyjící vlk – Jižní šajen na dobové fotografii.

Manželka Skvrnitého ohonu, náčelníka bruléských Lakotů na fotografii A. Gardnera z roku 1872.
Manželka Skvrnitého ohonu, náčelníka bruléských Lakotů na fotografii A. Gardnera z roku 1872.

Bílý štít - náčelník Šajenů na fotografii C. M. Bella z roku 1873.
Bílý štít – náčelník Šajenů na fotografii C. M. Bella z roku 1873.

Autor článku

Mgr. Lukáš Navrátil (1974)

Mgr. Lukáš Navrátil (1974) se o Indiány zajímá od dětství. Jeho první kroky vedly přes knihy, které tehdy formovaly představivost mnoha mladých lidí – Vinnetou, příběhy Ernesta Thompsona Setona či Mé srdce pohřběte u Wounded Knee. Byly to knihy plné romantiky a idealizace, které však zároveň otevřely dveře k hlubšímu zájmu o původní obyvatele Severní Ameriky.

V roce 1996 se poprvé setkal s komunitou indiánských hobbystů. Začal se věnovat indiánskému reenactingu a postupně pronikat i k odbornějším informacím, především o kulturách Velkých plání.

Brzy si uvědomil, že to, co většina veřejnosti považuje za „historickou realitu“ o Indiánech a osidlování severoamerického kontinentu, je často jen soubor povrchních klišé – obraz zjednodušený a zkreslený Hollywoodem nebo idealisty, kteří problematice do hloubky nerozumí. Kritické studium primárních zdrojů přináší zcela jiný, mnohem syrovější a realističtější obraz. A právě ten se snaží přinášet veřejnosti prostřednictvím webu indiani.cz.

V roce 2012 jsem aktivní indiánský reenacting ukončil a obrátil se k historii traperů, horalů, voyageurs a coureurs de bois – obchodníků s kožešinami, kteří působili ve Východních lesích, v oblasti Velkých jezer, na Velkých pláních i ve Skalistých horách. Obchod s kožešinami se stal jeho novým reenactotrským zaměřením a zároveň ho přivedl i k hlubšímu studiu historie a dějin Nové Francie.

Po dobu pětadvaceti let se živil jako výrobce indiánských replik špičkové světové úrovně. Jeho práce si našly zákazníky mezi reenactory, sběrateli i muzejními institucemi v USA i Západní Evropě. Tento řemeslný základ mu poskytl nejen obživu, ale i důkladné porozumění materiální kultuře, které se stalo základem jeho teoretického a badatelského zájmu.

Lukáš Navrátil se neomezuje se však jen na historii. Jako vystudovaný matematik, intelektuál a systematický myslitel se kromě historie indiánů a obchodu s kožešinami věnuje také křesťanské spiritualitě a mystice, teologii, introspekci a otázkám duchovního a duševního rozvoje. Všechny tyto oblasti vnímá jako propojené – touhu po pravdě a autentičnosti u indiánů či traperů chápe v souvislosti s duchovním hledáním a snahou o hlubší poznání člověka i Boha.

Mohlo by vás zajímat

Lukáš Navrátil
18. 11. 2024
0

Před pár dny mi přišla sash, kterou jsem si nechal vyrobit na zakázku. Vyráběla mi ji paní, která se touto činností dlouhodobě zabývá. Pochází z Francie a je to již postarší hobbystka. Její sashe jsou vysoce kvalitní, ale především stylové a dobově autentické.

Lukáš Navrátil
24. 1. 2024
0

„Motýlci“ jsou označení pro indiánské párové ozdoby hlavy. Tyto ozdoby byly populární v 1. polovině 19. století mezi mnoha kmeny severních plání. Připevňovali se k malým copánkům v oblasti spánků nebo na okraji čela a zajišťovali se dřevěnými jehlicemi. V 2. polovině 19. století u většiny kmenů vyšli z módy. Vraní indiáni je však používali i nadále a používají je dodnes.

Lukáš Navrátil
19. 1. 2024
0

Podrobný fotonávod, jak si vyrobit autentický nákrčník z kelnatek indiánů z centrálních plání.