Správný výběr kůže je zásadní a je třeba mu věnovat nejvyšší pozornost. Proces činění mozkem je časově a fyzicky velmi náročný a namáhavý. Při nevhodném výběru kůže neúměrně narůstá množství nezbytného času a energie na její vyčinění a může se až zněkolikanásobit. Navíc, z nekvalitního vstupu nikdy nevzejde kvalitní výstup. Abyste dosáhli kvalitní mozkem činěné jelenice, potřebujete zejména kvalitní kůži jako vstup.
Začátečníci mají často pocit, že je kůže jako kůže. Většinou jsou rádi, že vůbec nějakou seženou. V kůžích jsou ale velké rozdíly, co do druhu, pohlaví a věku zvířete, období kdy bylo zvíře usmrceno, v oblasti výskytu, typu usmrcení, způsobu a kvalitě stažení a v neposlední řadě na tom, jak bylo s kůží dále nakládáno (doba a způsob uskladnění, sušení, solení, a tak dále). Všechny tyto faktory mají na kvalitu kůže zásadní vliv.
Rozeznat vhodnou a nevhodnou kůži k činění není snadné. Naučit se to vyžaduje dlouhodobou praxi. Pokusím se zde popsat několik zásad, kterými by se měl výběr kůží na braintanning řídit.
Druh zvířete má velký vliv na velikost i kvalitu kůže. Na činění mozkem se hodí kůže z jelenů, daňků, srnců, muflonů, koz a snad i ovcí (nemám vyzkoušeno). Naopak se naprosto nehodí kůže z divokých či domácích prasat a také z hovězího dobytka.
Kůže z jelenů a daňků činím nejčastěji, protože mají rozumnou velikost plochy (cca 1m čtvereční a více). Obecně kvalita jelení i daňčí kůže není nejvyšší, protože má poměrně hrubá a řídká kolagenová vlákna, nicméně na většinu projektů plně postačuje. Rovnoměrnost síly řemene může kolísat, ale dají se najít kusy s velmi rovnoměrnou silou, zejména u mladých kusů.
Kůže z jelenů a daňků činím nejčastěji, protože mají rozumnou velikost plochy (cca 1m čtvereční a více). Obecně kvalita jelení i daňčí kůže není nejvyšší, protože má poměrně hrubá a řídká kolagenová vlákna, nicméně na většinu projektů plně postačuje. Rovnoměrnost síly řemene může kolísat, ale dají se najít kusy s velmi rovnoměrnou silou, zejména u mladých kusů.
Kůže ze srnců mají poměrně hustá kožní vlákna a proto jsou velmi kvalitní. Jejich výhodou je také to, že je jich zpravidla všude dost. Srnčí kůže jsou však velmi malé, asi jenom půl čtverečního metru a z tak malých kůží se toho nedá příliš mnoho vyrobit, proto se jim zcela vyhýbám.
Kůže z muflonů jsou velice kvalitní a rovnoměrné v síle řemene. Jejich nevýhodou je omezená dostupnost a zpravidla také malé rozměry.
Jedny z nejcennějších kůží jsou kůže z kozy. Jsou velice tenké, velmi jemné a zároveň pevné. Asi nejlepší co se týče rovnoměrnosti síly řemene. Velice se hodí na výrobu indiánského oblečení. Ovšem obtížně se zpracovávají (těžko se škrábou od srsti a epidermu). Také jsou poměrně drahé a v poslední době i hůře dostupné.
Kůže ze samic se činí snáze a jsou měkčí, tenčí a poddajnější, než ze samců. Samičí kůže jsou také rovnoměrnější v síle řemene. Indiánky v bizoních dobách prakticky vždy činili pouze kůže ze samic, to platí zejména o bizonech. Kůže ze samců se nechávaly většinou shnít.
Naopak samčí kůže jsou tužší, silnější a více nerovnoměrné v síle řemene, takže během činění je s nimi mnohem více práce a i tak výsledkem je horší kůže než v případě samic.
Pokud můžete, vyhněte se kůžím ze samců. Osobně nakupuji pouze kůže ze samic, ze samců pouze kůže z velice mladých kusů, kdy ještě pohlavní dimorfismus není příliš zřetelný.
Kvalita stažení je zásadní. Naprostá většina kůži u nás je stažena nevhodně a vysoce nekvalitně. Když pominu, že myslivci ani zpracovatelé zvěřiny neznají “hranatý řez”, tak řada kůží není stažena do symetrického tvaru typické kůže. Často lze narazit na různé torza a “patvary”. Takovým kůžím je dobré se vyhnout obloukem.
Zdaleka největším problémem je pořezaná masová strana. Zářezy do kůže na masové straně jsou způsobeny neodborným stahováním. Většina myslivců i zpracovatelů zvěřiny nemá ponětí o tom, jak správně stahovat kůži. Nebo spěchají, případně jim na kvalitě kůže nezáleží. Myslivci totiž dostanou za pořezanou kůži zaplaceno stejně, jako za nepořezanou.
Správně by se měl udělat pouze iniciační řez v oblasti břicha, běhů a krku a kůže by se pak měla oddělovat od masa pouhým tažením a sloupnutím, bez použití nože.
Jak kůže, tak i maso by měly být intaktní, bez jakýchkoliv známek poškození od nože. Praxe je ale taková, že si stahovači nožem vydatně pomáhají, čímž udělají zářezy jak do masa tak do kůže. Někdy jdou zářezy i skrz kůži.
Sporadický a mělký zářez na kůži není až takový problém, nicméně některé kůže jsou dořezané po celé ploše a na činění nepoužitelné. Kůže je v místech zářezů narušená a zeslabená a hrozí její protržení. Zářezy jsou i po vyčinění zřetelně viditelné na masové a někdy i chlupové straně. Je to ošklivé a nejde to odstranit.
Některé kůže jsou poškozeny kožními nebo podkožními parazity, zejména se jedná o střečky, kteří dělají do kůží dolíčky, případně i dírky zcela skrz. Dírek po strečcích může být pár nebo desítky i stovky. Nejčastěji se objevují v oblasti kolem páteře. Ve většině případů jde o letní či podzimní kůže, v zimě zvířata trpí parazity méně.
Kůžím, které jeví jakékoliv známky dírek od střečků se vyhněte. Poškození od střečků nelze z kůže nijak odstranit a kůže je tak nižší jakosti.
Na tom, jak bylo s kůží nakládáno po stažení zásadním způsobem závisí její kvalita. Zejména jde o způsob a dobu uskladnění. Obecně platí pravidlo, že čím dříve po stažení se kůže zpracuje, tím lépe.
V anglickém jazyce existuje pojem “green hide”, v doslovném překladu “zelená kůže”. Jde o výraz pro kůži, která byla právě stažena ze zvířete a obsahuje tak přirozenou vlhkost. Taková kůže je ideální pro okamžité další zpracování. V praxi je však téměř nemožné zpracovat všechny kůže ihned po stažení, proto je třeba je zakonzervovat a uskladnit pro pozdější zpracování.
Kůže zpravidla seženete čerstvé, usušené, nasolené nebo zamrazené.
Ideální varianta. Pokud můžete, snažte se kůže sehnat čerstvé. Pak si je můžete zakonzervovat sami nebo je ihned zpracovat. U čerstvě stažených kůží ihned vidíte jejich kvalitu.
Jedná se o nejjednodušší a nejméně náročný a proto nejčastější způsob. Stažená a mokrá kůže se prostě přehodí přes nějakou šňůru, většinou chlupem k sobě a nechá se přirozeně uschnout. Usušená kůže se pak dá skladovat (za určitých podmínek) až několik let. Kůže však musí být chráněna před mokrem, přímým slunečním žárem a také před hlodavci (hlavně myši) a kožojedy, kteří ji postupně žerou.
Usušené kůže jsou dobrou variantou. Na první pohled lze vidět jejich velikost a stav. O něco horší je to se zářezy po stahování. Kůže se při schnutí stáhne a zářezy z větší části zmizí. Proto je třeba zkoumat kůže velmi pečlivě, na dobrém světle, jestli nemají stopy po zářezech. Někdy jsou schovány pod vrstvami tuku a zbytků masa. Pár mělkých zářezů nevadí, ale hodně pořezané kůže je lepší vyřadit.
Masová strana kůže se posype vrstvou technické soli, čímž se zakonzervuje v mokrém stavu. Takto může kůže vydržet až několik let, je třeba ji však pravidelně kontrolovat, aby nezačala hnít. Nasolené kůže se mohou skladovat v hromadách na sobě.
Nasoleným kůžím je také dobré se vyhnout, protože díky vrstvě soli nelze zkontrolovat, zda nemají pořezanou masovou stranu. Kdysi jsem koupil několik nasolených kůží, ale po vymytí soli byly kůže tak pořezané, že jsem je musel vyhodit. U solených kůží je také problém
Kůže se složí do balíčku (kvůli snazšímu skladování) a zamrazí se na běžnou mrazící teplotu (cca -18°C). Nevýhodou tohoto přístupu je vysoký náklad na provoz objemného mrazáku, nicméně existují firmy, zpracovávající zvěřinu, které své kůže zmrazují.
Zamražené kůže jsou většinou složené do balíků a není tak možné zkontrolovat, jak jsou velké a zda nejsou pořezané či špatně stažené nebo jinak poškozené. Také může být problém s převozem či dalším zpracováním. Proto se zamraženým kůžím většinou vyhýbám.
Ideálně jelení, zimní, čerstvě a kvalitně stažené kůže z mladších samic nebo z dorůstajících mláďat. Kůže by měly být zcela bez zářezů a měly by mít přirozený tvar. Neměly by nést stopy po jakémkoliv poškození nebo parazitech. Měly by být poměrně měkké a krk by neměl být o mnoho silnější, než zbytek kůže. Samozřejmě toto je ideální stav, který málokdy nastane.
Pokud máte možnost výběru, vždy dejte přednost kůži ze samice a z mladého kusu. Kůže ze samce je ústupek. Kůžím ze starých kusů je lepší se vyhnout. Pořezaným a špatně staženým kůžím a kůžím poškozenými parazity je dobré se vyhnout. Kůžím, které jsou příliš malé nebo mají podivný tvar je lepší se vyhnout. Bude s nimi více problémů než užitku.
Zimní, letní nebo přechodové kůže se dají zpracovat všechny. Letní kůže jsou silnější a práce na nich je pracnější a delší, zimní kůže se činí snáze, protože jsou tenčí.
Vyhněte se raději zmraženým a nasoleným kůžím a pokud máte tu možnost, vybírejte z kůží vysušených nebo čerstvě stažených.
Ideální varianta je navštívit nějaké místo, kde zpracovávají a prodávají kůže ve velkém. Například koželužny, výkupny kůží, farmy s vysokou zvěří nebo závody zpracovávající zvěřinu. Výhodou takového přístupu je, že si můžete vybrat z velkého množství kůží, často i z několika stovek, ze kterých si vyberete nejlepší kusy.
V tomto směru jsou mezi podniky velké rozdíly, protože některé závody si například zvěřinu stahují samy pomocí strojů a kladek a takové kůže jsou pak méně pořezané, než kůže, které jsou stahovány ručně.
Naopak nejhorší varianta je být odkázán na náhodné dodávky kůži od známých či kamarádů. Jsou to kůže z ojedinělých, příležitostných odstřelů či jiných podobných případů. Takové kůže většinou dostanete zdarma, či za pár korun.
V takových případech je téměř jistota, že kůže budou z velké části nepoužitelné na kvalitní braintanning. Zažil jsem to mnohokrát, kamarádi se mi chtěli zavděčit a tak mi přes známého myslivce sehnali nějakou kůži a mysleli si, jakou mi neprokáží laskavost a jakou budu mít z kůže radost.
Většinou jsem neměl. Kůže byly často špatně stáhnutá torza, malé, pořezané, plné parazitů a prakticky nepoužitelné. Často byly vloženy po stažení do nějaké igelitky a tak ponechány řadu dní, takže byly někdy i nahnilé.
Prakticky ani jednu z darovaných kůží jsem nevyčinil, protože práce s nimi by byla kontraproduktivní a ekonomicky nevýhodná a tak jsem je raději vyhodil.
Kůže z vysoké zvěře je běžná komodita, nejde o nějaký dar z nebes, u kterého by měl být člověk vděčný, že jej vůbec má. V České republice se zpracovávají desetitisíce kůží z vysoké ročně a cena jedné jelení kůže se pohybuje okolo sta korun.
Proto je mnohem lepší variantou najít si spolehlivého velkododavatele a kůže si vybrat podle svých potřeb a nároků, než být závislý na náhodných dodávkách kůží v nepředvídatelné kvalitě.
Taková je moje dlouholetá zkušenost.
Indiáni měli v předrezervačních dobách tu výhodu, že si mohli kůže vybírat. Zpracování kůží byla jedna z hlavních povinností žen po celé generace, a indiánské ženy jistě měly dostatek zkušeností, které kůže je vhodné činit, na jaký projekt je použít a kterým se naopak vyhnout.
Pokud si mohli indiáni vybrat, zabíjeli spíše mladší kusy, které mají vhodnější kůži k činění a také měkčí a chutnější maso. V případě hromadného lovu, jako byly například bizoní skoky, nebo lovy do ohrad, braly indiánky na činění pouze kůže z mladších kusů. Takové se mnohem snáze činí a jsou tenčí a měkčí.
Co se bizonů týče, na činění plášťů se používaly pouze kůže z mladých krav. Činit kůže z býků by vyžadovalo neúměrné množství energie a poměr námaha/přínos by byl velmi nepříznivý.
Další výhodou bylo stahování. Indiánky nebo indiáni si zvířata stahovali sami. Většinou této práci věnovali patřičnou pozornost. Zářezy na masové straně kůže se na indiánských originálních výrobcích z 19. století prakticky nevidí.
Jistou výhodou byla i čerstvost kůže, která se činí a zpracovává nejlépe. Pokud musí kůže schnout a znovu se namáčet, práce s ní je o něco těžší.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
