Výroba indiánských výšivek není složitá, je však dobré znát některá základní pravidla. Je lhostejné, zda se chystáte vyšívat korálky nebo ursoními ostny, základy jsou stejné pro obě techniky.
Potřebovat budete podklad, na který budete vyšívat, vzor, korálky či ostny, vlákno a vhodné jehly. Podívejme se na jednotlivé položky podrobněji.
Vzor je asi nejdůležitější součástí výšivky. Pokud chcete vyšívat, musíte nejdříve přesně vědět co. Tématu jak vytvořit vzor se věnuje samostatný článek.
Podklad pro výšivku je úplný základ. Na něj budete vyšívat. Kvalita podkladu je zásadní. Pokud nebude podklad kvalitní, budete s výšivkou zápasit, což se projeví na kvalitě výšivky i na vašem pocitu z ní. Naopak s kvalitním podkladem bude radost pracovat.
Indiáni ve většině případů používali mozkem činěnou kůži z bizonů, jelenů wapiti nebo jiných zvířat. Mozkem činěná jelenice je jako podklad pro výšivku jednoznačně nejvhodnější, jakýkoliv jiný materiál je mnohem horší a nedoporučuji jej.
Mozkem činěná kůže je stylová a autentická, je to ten samý materiál, jako používali indiáni. Průmyslově činěné kůže jsou svou strukturou i vzhledem mozkem činěné kůži tak vzdálené, že je ani nelze považovat za ten stejný materiál.
Mozkem činěná kůže má však především vhodnou strukturu kožních vláken, která nejsou narušená, jako u kůží činěných průmyslově. To se projeví zejména v případech, kde se vlákno nepopíchává skrz kůži, ale zachytává se pod jejím povrchem. Právě zde vzniká tlak na kožní vlákna, která by měla steh udržet. K tomu se mozkem činěná kůže hodí nejvíce.
I mezi mozkem činěnými kůžemi jsou veliké rozdíly, co se týče síly kůže, měkkosti nebo roztažnosti. Na různé projekty se hodí různé kůže.
Dále je třeba zvážit dvě možnosti, které mohou nastat.
První možností je, že výšivka bude provedena přímo na výrobek. Například u vaku na dýmku nebo u mokasínů je podklad výšivky současně i tělem samotného výrobku. Kvalita kůže tedy závisí na tom, jakou kvalitu potřebujeme u výrobku.
Druhý případ je pravděpodobně častější. Výšivka je vyvedena na samostatný kus kůže, který je poté jako celek i s výšivkou našit na finální výrobek. Typickým případem jsou například pásy na halenu či na leginy. Tyto pásy se vyšijí zvlášť na samostatný kus kůže a celé pásy se pak našijí na již hotovou halenu či leginy.
Pokud tedy budete vyšívat na samostatný kus kůže a nejste omezeni kůží samotného výrobku, je vhodné zvolit takovou kůži, na kterou se vám bude dobře vyšívat.
Nejvhodnější jsou kůže, které jsou měkké, ale současně se nevytahují a drží tvar. Pokud by se kůže natahovala, nebude se vám na ni dobře vyšívat, navíc výšivka se bude natahovat a deformovat společně s kůží. Najít kůži měkkou a současně pevnou není snadné, protože jde o částečně protikladné vlastnosti. Proto by měla být kůže spíše středně silná nebo i silnější. Silnější kůže totiž lépe drží tvar.
Jestli kůže drží tvar poznáte tak, že ji zkusíte vytahovat do stran. Pokud se kůže natahuje, není na výšivku vhodná. Test měkkosti můžete vyzkoušet pomocí jehly. Mělo by být snadné propíchnout kůži tenkou jehlou, stejně snadné by měl být zapíchnout jehlu do kůže a vypíchnout o kousek dále. Zkrátka řečeno, kůže by měla klást jenom minimální odpor při vyšívání. Pokud máte při propichování kůže potíže, není kůže na výšivku vhodná.
Kůže by měla být ideálně rovná, bez jakýchkoliv vln. Pokud není, lze to snadno napravit dvěma způsoby. Prvním je kůži namočit, vypnout do rámu a nechat uschnout. Kůže se tak zcela a ideálně vyrovná.
Druhou možností je použití žehličky. Žehličku nastavte na nejnižší možnou teplotu (zásadně bez napařování) a začněte kůži žehlit. Kůže se začne zázračně rovnat. Vždy je třeba žehlit jenom několik málo sekund (méně než 10) a pak kůži nechat vychladnout. Kůže je totiž schopna snášet teplotu z žehličky jenom velice krátkou dobu, jinak byste ji zničili. Po vychladnutí kůže je zase možné několik sekund žehlit. Takto lze pokračovat, až bude kůže zcela rovná. Žehlit je možné z obou stran, ale vždy je třeba dávat pozor, aby nedošlo ke spálení a tím i nevratnému poškození kůže.
Kůži je třeba mít vždy o kousek větší, než je velikost výšivky, abyste měli rezervu.
Pokud máte vhodnou a rovnou kůži, následuje rozkreslení vzoru. Tato práce předpokládá, že máte nachystaný vzor, ideálně nakreslený na papíře v měřítku 1:1. Vzor je třeba přenést na podklad z jelenice.
Nejjednodušší je použití obyčejné mikrotužky (0.5 nebo 0.7 mm) s co nejměkčí tuhou. Tvrdé tuhy špatně kreslí na kůži. K přenesení vzoru můžete použít pravítko. Je to nejjednodušší a nejbezpečnější způsob, ovšem vhodný je pro začátečníky nebo pokročilé. Experti překreslují vzor volnou rukou, bez použití pravítek či jiných pomůcek, aby vzor nevypadal sterilně.
Výšivky nalinkované pomocí pravítka vypadají sterilně, technicky a neindiánsky. Indiánské výšivky nejsou přesně rovné ani technicky dokonalé. Indiáni byli přírodní lidé a výšivky dělaly indiánky v přírodních podmínkách, vzdálených od vyhřáté pracovny s ideálním osvětlením, s pravítky a kružítky. Proto jsou originální indiánské výšivky různě křivé a nedokonalé, což jim ale dává punc lidskosti.
Naopak výšivky mnoha hobbystů jsou příliš rovné, technicky přesné a vyumělkované, jako by je vyšíval stroj nebo robot. Zkušení výrobci se právě tomuto fenoménu snaží vyhnout a kreslení vzoru od ruky je jednou z cest. Pro začátečníky to ale nedoporučuji.
Tužka má tendenci se během vyšívání z podkladové kůže smazávat, proto je vhodné během vyšívání překreslené čáry obnovovat, tak jak výšivka postupuje.
Kvalitní jehly jsou velice důležité. Nedoporučuji používat obyčejné jehly z galanterie, ale jehly speciální. Velice osvědčené jsou jehly od anglické firmy John James, která nabízí mnoho různých druhů jehel pro speciální účely.
Zejména specifické jehly budete potřebovat na vyšívání korálků, zejména seed beads, které jsou malinké a obyčejná jehla jimi neprojde. K takovému účelu se vyrábí speciální korálkovací jehly. Firma John James nabízí korálkovací jehly ve dvou délkách (krátké a dlouhé) a v několika velikostech. V úvahu přicházejí jehly velikosti 10, 12 nebo 13.
Platí, že čím větší číslo, tím tenčí jehla. Velikost 12 se hodí na většinu korálků, ale na titěrné korálky s malou dírkou je třeba jehla velikosti 13. Takové jehly jsou ovšem již velice tenké, mají malinké očko a špatně se do nich strká vlákno, ale zase projdou téměř všemi korálky.
S korálkovacími jehlami je třeba pracovat velice opatrně, protože jsou velice jemné a snadno se ohnou nebo zlomí, proto je vhodné si jehel pořídit více do zásoby.
Jehly na vyšívání ostny nejsou tak náročné jako jehly korálkovací, jelikož se neprovlékají korálky, pouze se propichují kůží. Vhodné jsou jehly s velmi ostrým hrotem a také jehly velice tenké, například jehly Sharps nebo Straw velikosti 10 od firmy John James, které se velmi osvědčily.
Ať se jedná o výšivku z ursoních ostnů nebo korálků, budete potřebovat vyšívací vlákno. Indiáni v naprosté většině případů používali zvířecí šlachu. Důvodem nebylo to, že by neměli k dispozici bavlněné nitě, jako spíše fakt, že výšivka vyvedená pravou šlachou je mnohem kvalitnější a trvanlivější, než výšivka vyvedená nití.
Šlacha, když je suchá, tak má konzistenci spíše drátu než nitě, proto mnohem lépe drží stehy a výšivka je pevnější. Když indiánky vyšívaly šlachou, tak ji navlhčily v ústech. Šlachové vlákno změkne, zvláční a dá se s ním dobře vyšívat. Jak vlákno vyschne tak ztvrdne, což je pro výšivku žádoucí.
Vyšívat zvířecí šlachou je autentické a stylové, ovšem mnohem náročnější, než vyšívat obyčejnou nití. A to z mnoha důvodů.
Šlachu je třeba nejprve sehnat a již to je někdy dosti oříšek. Šlacha také musí být kvalitní. Naprosto se nehodí šlachy z nohou z jakéhokoliv zvěře, vyšívací šlachy musí být vždy ze hřbetu. Ideálně z vysoké zvěře, jako například z jelena, jelence a podobně. Šlachy z hovězího dobytka či bizona jsou příliš hrubé a na výšivky se nehodí.
Pokud šlachu přece seženete, je třeba ji roztlouci a pak rozdělit na jednotlivá vlákna, která jsou tak tenká jako nit. Chce to hodně tréninku, ale dá se to naučit.
Vyšívání pravou šlachou také postupuje mnohem pomaleji, než výšivka nití. To je i proto, že šlacha je většinou krátká (cca 30-60 cm) proto je nutné vlákna často nastavovat, na rozdíl od niti, kde lze ze špulky odmotat jakkoliv dlouhý kus.
Zkrátka řečeno, vyšívání pravou hřbetní šlachou je umění a “vyšší liga” oproti vyšívání nití. Pokud se chcete přece jen do šlachy pustit, doporučuji nejdříve trénovat s nití.
Výšivky vyvedené nití jsou kompromis, taková výšivka není tak autentická, kvalitní a cenná jako výšivka pravou šlachou. Přesto mnoho lidí volí tuto variantu, protože je jednodušší a rychlejší a snazší.
Postačí obyčejná bavlněná nit, ideálně béžové či režné barvy. Pokud budete vyšívat korálky, je dobré navléci nit nadvakrát, aby výšivka byla pevnější. Pokud se vyšívá ursoními ostny, používá se nit jednoduchá (jen jedno vlákno).
Nit je třeba vždy před započetím výšivky navoskovat. Toho dosáhnete tak, že protáhente nit kusem vosku. Čím více, tím lépe. Navoskovaná nit se pak nebude cuchat a dělat nepříjemné uzlíky a bude se s ní mnohem lépe pracovat.
Naprostá většina dobových indiánských výšivek je vyvedena tak, že vlákno neprochází skrze kůži, ale jde pod jejím povrchem. Toho indiánka dosáhla tak (pokud používala jehlu), že jehlu vpíchla pod povrch kůže a vypíchla ji o kousek dále, aniž by jehla prošla skrze kůži.
Taková práce je rychlejší, než při propichování skrz, zejména proto, že se kůže nemusí obracet a pracuje se pouze z lícové strany. Stehy výšivky jsou tak chráněny proti prodření, protože nejsou na rubu odhalené.
Šití pod povrchem kůže může být pro začátečníky poněkud obtížnější, propichování skrz se může jevit jako snazší varianta. Přesto doporučuji se šití pod povrchem naučit, jelikož práce pak pokračuje rychleji, navíc je tato technika plně stylová.
Poznámka: pravidlo šití pod povrchem neplatí pro některé (zejména pomocné) stehy, například v případě přichytávacího vlákna u plošného stehu.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
