Jak to dělali indiáni?
Ve starých dobách neznali indiáni textílie a proto používali na výrobu oblečení i veškerých dalších předmětů kůže a kožešiny ze zvířat. Každá kůže se ze zabitého zvířete musela nejdříve stáhnout. Pak se oškrábala. Pokud z ní měla být kožešina, ponechal se chlup a oškrábala se jenom vnitřní, masová strana kůže. Pokud měla být z kůže useň (to je kůže bez chlupů), oškrábala se i srst. Používaly se k tomu speciální škrabky z bizoních žeber, nebo s pazourkovou nebo obsidiánovou čepelí, později s ocelovou.
Oškrábanou kůži pak museli indiáni napustit činící směsí, aby změkla. K tomu většinou sloužil zvířecí mozek, který obsahuje hodně tuku. Někdy se do mozkové činící směsi přimíchávala zvířecí játra, to aby se mozek lépe vpíjel do kůže. Když byla kůže dostatečně napuštěna mozkem, musela třít přes napnuté lano, aby změkla. Je to fyzicky nesmírně náročná dřina a trvá to mnoho hodin, než je kůže zcela měkká. Na vydělání jedné jediné kůže nebo kožešiny mozkem znamená až několik dní fyzicky náročné, vyčerpávající dřiny.
Kůže většinou činily ženy, které si vzájemně pomáhaly, takže to nebylo zase tak strašné. Nejčastěji se činily kůže z bizonů, jelenů, losů, jelenců, vidlorohů nebo ovcí tlustorohých. Některé se činily s chlupem, jiné bez chlupu.
Kůžím z vysoké zvěře (jelen, srnec, daněk) bez chlupu se říká jelenice. Takové jsou na výrobu indiánských předmětů nejvhodnější. Naopak nevhodné jsou kůže z divočáků.
Mozkem činěné jelenice
Nejlepší materiál, který lze použít na výrobu indiánských replik je mozkem činěná jelenice. Ve vlastnostech se jí nic nevyrovná. Je vzdušná, lehká, prodyšná, teplá a autentická. Výborně se do ní vyšívá. Ale hlavně, jedná se o přesně tentýž materiál, který používali za starých dob indiáni.
I když byl výrobní postup prakticky zapomenut (po přesídlení indiánů do rezervací tito postupně začaly používat výhradně bělošské oblečení a předměty denní potřeby), na konci 20. století byl znovu objeven, právě díky nadšencům do přírodních technologií.
V dnešní době již lze sehnat na trhu mozkem činěné kůže poměrně běžně. Jejich nevýhodou je ale dosti vysoká cena, což je nasnadě, jelikož je jejich výroba nesmírně náročná na čas a těžkou fyzickou práci. Cena mozkem činěných kůží se pohybuje od tří do pěti tisíc za čtvereční metr. Například na výrobu válečné haleny jsou potřeba takové kůže až čtyři a tak se jenom cena materiálu může vyšplhat nad deset tisíc korun.
Ti, kteří na mozkem činěné kůže nemají peníze a přesto je chtějí, si je mohou zkusit vyčinit sami. Je třeba si ale uvědomit, že jsou k tomu potřeba dostatečné prostory, vybavení, náčiní a také vědomosti a zkušenosti. Naučit se činit kůže mozkem je jako se naučit jakémukoliv jinému řemeslu, například kovařině. A to trvá většinou roky. Myslet si, že se člověku povedou hned první kůže je dost naivní. Většina lidí zkazí desítky kůži, než začnou mít uspokojivé výsledky.
Průmyslově činěné jelenice
Levnější alternativou jsou jelenice činěné průmyslově. Jedná se o stejný materiál, jako u mozkem činěných kůží, tedy zejména kůže z jelenů, daňků nebo srnců. Odlišný je však způsob zpracování. Masová a chlupová strana nejsou škrábány ručně, ale jsou seřezávány velkými průmyslovými stroji. Jako činící směsi jsou používány různé látky jako kyseliny nebo louhy v kombinaci s různými druhy tuků.
Průmyslově činěné jelenice nejsou tak kvalitní a autentické, jako ty činěné mozkem. Jejich nevýhodou je zejména vyšší hmotnost (asi dvojnásobná, oproti mozkem činěným) a nižší prodyšnost, což je způsobeno vysokým nasycením činících olejů v kůži.
Vyšívat se do nich dá, ale hůře, než do mozkem činěných, jelikož se více roztahují a hůře drží tvar.Přesto jsou oblíbené, zejména díky nižší pořizovací ceně. Většinou se jejich cena pohybuje kolem dvou tisíc korun za čtvereční metr, což představuje asi 30-50% ceny mozkem činěné kůže. Úspora peněz je tedy značná.
Většina průmyslových jelenic prodávaných na tuzemském trhu jsou domácí výroby. Poznají se podle nažloutlé barvy.
Německé činění (činění kamencem)
Jelenice činěné kamencem (někdy také nazývané jaké německé činění) jsou mezistupněm mezi jelenicemi činěnými mozkem a průmyslově. Jsou proto ideální volbou pro všechny, kteří chtějí kůži, která se blíží vlastnostmi a vzhledem k mozkovým kůžím, ale stále má příznivou cenu.
Tyto kůže jsou typické svou bílou barvou. Také jsou tenké a velice měkké. Výborně se hodí na výrobu veškerého indiánského nebo trapperského oblečení.
Jejich cena je oproti mozkovým kůžím asi poloviční.
Náhražky kůže
Ještě levnější variantou jsou náhražky za kůži. Zejména tedy různé koženky, nebo pak látky, které vypadají jako kůže. Takový materiál použijí ti nejméně nároční, nebo ti, kteří nechtějí investovat vyšší částky do pravých materiálů. V této oblasti je na trhu poměrně velký výběr různých levných materiálů. To se ale už dostáváme mimo oblast indiánského hobby, někam na indiánské tábory pro děti.