Stejně, jako jinde ve světě, potřebovali indiáni na pláních pro běžný život celou řadu pevných a bytelných provazů, řemenů a řemínků na celou řadu nejrůznějších účelů.
Ať se již jednalo o řemen na bederku, na přepásání bizoního pláště, na tkaničky do mokasínů, na svázání trojnohy týpí, na zavěšení liningu, na svázání travois, na převázání parfleší, na lukovou tětivu a na mnoho dalších účelů.
Nejjednodušší byla výroba obyčejných řemínků z vydělané jelenice. Stačilo jelenici nařezat nebo nastříhat na proužky potřebné síly a délky. Řemínky se poté namočily a vytáhly, aby se již dál nevytahovaly.
Jelenicové řemínky sloužily tam, kde se hodily a kde nebyly příliš namáhené.
Na většinu účelů byly jelenicové řemínky příliš slabé a subtilní a bylo potřeba pevnějších a trvanlivějších materiálů. Pevné řemeny se vyráběly z polovydělané bizoní (nejčastěji), jelení nebo losí kůže.
Řemeny vyráběly ženy. Čerstvě stažená, omízdřená kůže se nařezela na dlouhý pruh široký cca 2-5cm. S řezáním se začalo kolem obvodu a pokračovalo se ve spirále směrem do středu. Z celé kůže tak vznil jeden velice dlouhý řemen. Na jeho koncích se udělaly díry, každou se prostrčil dřevěný kolík a natloukl se do země tak, aby byl pruh kůže co nejvíce napnutý. Pak se jeden kolík vytáhnul, kůže se ještě více vypnula a kolík se natloukl ještě dále. Takto se pruh kůže co jejvíce vytáhnul, aby se nevytahoval během pozdějšího použití.
Poté se do kůže tlouklo palicí a přitom se masová strana natírala tukem nebo směsí mozku a jater. Chlupy se často odstraňovaly protahováním kůže bizoní lebkou tak, že se srst odírala o hranu očního otvoru. Tím došlo k obroušení chlupů. Zbytky chlupů se daly také odstranit údery kamenem nebo kamenou palicí.
Směsice mechanického opracování kůže s přídavkem činící směsi mělo za výsledek silný, masívní, pevný a měkký řemen z polovydlěané kůže. Hodil se prakticky na naprostou většinu potřeb. Zejména se používal na:
V některých případech, kdy bylo potřeba ještě pevnějších řemenů se tyto splétaly z běžných polovydělaných řemenů. Mohly se splétat ze tří, čtyř nebo více pramenů.
Ve starých dobách se vyráběly provazy z bizoních chlupů. Jako materiál sloužila bizoní vlna z oblasti čela a předních nohou. Nejprve se vlna stáčela kolem klacíků a lisovala se, aby se vytvořili jednotlivé vlánka. Ze několika vláken se pak splétaly samotné provazy.
Používaly se nejčastěji na uzdy, ale i na další účely. Jejich výhodou oproti řemínkům ze suroviny bylo, že při namočení netěžkly a po uschnutí netuhly. Jejich výroba byla ale velmi náročná.
V 2. polovině 19. století se tyto provazy již téměř na pláních nevyskytovaly nebo minimálně, naopak dříve se uzdy vyráběly právě převážně z bizoních chlupů.
Indiáni samozřejmě využívaly v hojné míře lana vyrobená bělochy, jakmile se jim jenom dostala do rukou. Dobová lana se vyráběla z celé řady zejména rostlinných mateirálů, jako je konopí, kokos, len, agáve sisalová nebo bavlna.
Doložené jsou i provazy vyrobené indiány z koňských žíní. Tato technologie byla téměř jiště odkoukaná od bílých kovbojů.
Zvláštním případem je provaz ze zvířecích šlach, který se používal téměř výhradně na tětivu. Tětivy se vyráběly ze hřbetních šlach bizona, losa nebo jelena wapiti. Šlacha se natrhala na vlánka silná cca 1mm. Ty se namočily a vytvořily se z nich dvě skupiny vláken vždy po cca 8-10 vláken. Tato vlánka se stáčela jedním směrem a oba prameny se pak obtáčely kolem sebe směrem opačným. Jelikož byla jednotlivá vlánka kratší, než délka tětivy, nadstavovaly se postupným přidáváním nových vláken ke starým.
Tětivy ze šlach jsou velice pevné, trvanlivé, ale především se nepovoují a nevytahují.
Indiáni používali často samozřejmě také bělošské řemeny, průmyslově vyrobené z třísločiněné hlazenice. Používaly se zejména na opasky na bederku, na koňské postroje, podbřišníky a podobně.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
