Kde končí pohádky a začíná syrová historie.

Ovce tlustorohá

Lukáš Navrátil
16. 1. 2024
0

Ovce tlustorohá měla pro indiány Velkých plání velký význam, zejména pro kmeny žijící v blízkosti Skalistých hor. Z jejích kůží vyráběli ženské šaty a válečné haleny, na kterých ponechávali proužky světlé srsti zadních nohou i s ocasem jako dekoraci. S příchodem Evropanů byly populace ovce tlustorohé silně zdecimovány, jejich revitalizace probíhá dodnes.

Úvod

Pro indiány, zejména pro kmeny žijící v blízkosti Skalnatých hor byla a je ovce tlustorohá velmi důležitým a obdivovaným zvířetem. Zejména kmen Vran a také horský kmen Šošonů měl k ovcím tlustorohým velmi pozitivní vztah. U těchto kmenů existuje dodnes celá řada legend, příběhů a proroctví, které se týkají právě ovce tlustorohé.

Především ale vešlo toto krásné zvíře ve známost proto, že jeho kůže byly považovány mezi indiány Velkých plání za exkluzívní materiál, který se výborně hodí na výrobu ženských šatů a mužských válečných košilí.

Rodinka ovce tlustorohé.
Rodinka ovce tlustorohé.

To mělo několik důvodů. Zejména jde o kůži poměrně velikou (větší než jelenec nebo vidloroh), velmi tenkou a stejně silnou po celé ploše kůže. Kůži dodával na exkluzivitě i fakt, že ji bylo těžké sehnat. Ovce tlustorohá žije většinou pouze ve špatně přístupných, rozervaných horských oblastech. Pro indiány proto bylo obtížné ji vyhledat a ulovit, často museli vážit dlouhou cestu do hor.

Ovce tlustorohá má hnědou až šedou srst s oblastí bílých chlupů na zadku a zadních nohou. Srst na ocase je bílá s kosočtvercem hnědých chlupů. Velmi oblíbený byl způsob zpracování kůže tak, že se chlupy oškrábaly, ale bílý proužek chlupů na okraji se ponechal intaktní, včetně ocasu, v některých případě i včetně zadních běhů a chlupů na nich. Neoškrábané chlupy se pak vyjímaly na samotném oblečení jako atraktivní dekorace.


Příklad využití kůže z ovce tlustorohé na ženské šaty. Srst na ocasu a části zadních běhů byla ponechána jako ozdoba.
Příklad využití kůže z ovce tlustorohé na ženské šaty. Srst na ocasu a části zadních běhů byla ponechána jako ozdoba.

Nejčastěji tyto kůže používaly kmeny, které obývaly oblasti v blízkosti Skalistých hor, jako například Vrány, Šošoni nebo kmeny z Plató. Obchodem se však vydělané kůže mohly šířit dále ke kmenům, které obývaly oblasti od Skalistých hor vzdálené.

Válečné haleny z tlustorohých ovcí

Halena vyrobená z kůží tlustorohé ovce patří k tomu nejluxusnějšímu, co si mohl význačný bojovník dovolit. Na výrobu takové haleny jsou potřeba dvě celé vydělané kůže. Ze spodní (zadní) části kůže se vyrobí přední a zadní díl, z předních nohou, krku a z oblasti kohoutku se vyrobí rukávy.

Pokud zůstane na kůži zachován proužek srsti, ocas a neporušené nohy, je efekt na haleně ještě znásoben. Takovéto haleny na sobě měli ti největší fešáci, kteří většinou stáli na společenské kmenové hierarchii nejvýše. Haleny z ovce tlustorohé bývaly velmi dlouhé, nohy někdy mohly sahat až na zem.


Válečná halena kmene Mandan (asi) ze sbírky G.K.Warrena z 50. let 19. století. Je vyrobená z kůží ovce tlustorohé a vyšitá ursoními ostny. Chlupy v oblasti ocasu a zadních nohou jsou na kůži stále viditelné. Jedná se o typický ozdobný prvek.
Válečná halena kmene Mandan (asi) ze sbírky G.K.Warrena z 50. let 19. století. Je vyrobená z kůží ovce tlustorohé a vyšitá ursoními ostny. Chlupy v oblasti ocasu a zadních nohou jsou na kůži stále viditelné. Jedná se o typický ozdobný prvek.

Náčelník Mandanů Čtyři medvědi (Mato tope) Na sobě má oblečenou válečnou halenu z kůží ovce tlustorohé s typickým spodním okrajem s proužkem světlé srsti a z intaktním ocasem. Malba George Catlin.
Náčelník Mandanů Čtyři medvědi (Mato tope) Na sobě má oblečenou válečnou halenu z kůží ovce tlustorohé s typickým spodním okrajem s proužkem světlé srsti a z intaktním ocasem. Malba George Catlin.

Náčelník Mandanů Čtyři medvědi (Mato tope) Na sobě má oblečenou válečnou halenu z kůží ovce tlustorohé s typickým spodním okrajem s proužkem světlé srsti a z intaktním ocasem. Malba Karl Bodmer.
Náčelník Mandanů Čtyři medvědi (Mato tope) Na sobě má oblečenou válečnou halenu z kůží ovce tlustorohé s typickým spodním okrajem s proužkem světlé srsti a z intaktním ocasem. Malba Karl Bodmer.

Šaty z tlustorohých ovcí

Ženské šaty vyrobené z ovce tlustorohé platily ve své době (1. polovina 19. století) mezi indiánkami za veliký luxus. Každá indiánská žena po nich skrytě toužila. K výrobě takových šatů je třeba dvou velikých kůží. Na rozdíl od haleny jsou kůže situovány tak, že část, kde mělo zvíře zadek směřuje nahoru a krk zvířete dolů k zemi.

Kůže se přiložily k sobě tak, že masová strana směřovala ven. Zadní část kůže, tedy oblast zadku a ocasu se pak přeložila tak, aby byla lícovou stranou ven. Obě kůže se pak sešily. Ve většině případů se proužek srsti na krajích a na ocase ponechal intaktní. Ocásek zvířete tak spočíval ženě mezi prsy a linie chlupů se táhly do obou stran. Zejména malíř George Catlin namaloval spoustu žen právě s tímto modelem šatů.

Detail šatů z kůží ovce tlustorohé kmene Mandan, Arikara nebo Hidatsa. Získány byly v roce 1871 v rezervaci Fort Bufford. NMNH.
Detail šatů z kůží ovce tlustorohé kmene Mandan, Arikara nebo Hidatsa. Získány byly v roce 1871 v rezervaci Fort Bufford. NMNH.
Šaty z kůží ovce tlustorohé kmene Mandan, Arikara nebo Hidatsa. Získány byly v roce 1871 v rezervaci Fort Bufford. NMNH.
Šaty z kůží ovce tlustorohé kmene Mandan, Arikara nebo Hidatsa. Získány byly v roce 1871 v rezervaci Fort Bufford. NMNH.

Lezoucí ruměnice - žena náčelníka kmene Assiniboinů v šatech z ovce tlustorohé. Malba George Catlina z roku 1832.
Lezoucí ruměnice – žena náčelníka kmene Assiniboinů v šatech z ovce tlustorohé. Malba George Catlina z roku 1832.
Máta, dívka kmene Mandan v šatech z ovce tlustorohé. Malba George Catlina z roku 1832.
Máta, dívka kmene Mandan v šatech z ovce tlustorohé. Malba George Catlina z roku 1832.
Manželka náčelníka kmene Hidatsů Dvě vrány. Na sobě má šaty z ovce tlustorohé s typickým ocáskem a proužkem chlupů v oblasti hrudníku. Malba George Catlina z roku 1832.
Manželka náčelníka kmene Hidatsů Dvě vrány. Na sobě má šaty z ovce tlustorohé s typickým ocáskem a proužkem chlupů v oblasti hrudníku. Malba George Catlina z roku 1832.

Decimace populace tlustorohých ovcí…

V první polovině 19. století bylo oblečení z tlustorohé ovce u indiánů mnohem častější, než v pozdějším období, kdy téměř zmizelo ze scény. Důvodem byla především imigrace bílých osadníků, která významným způsobem zredukovala populaci ovcí tlustorohých. S úbytkem těchto zvířat zmizely i indiánské oděvy z jejich kůží, stejně jako zvyk zanechávat na usních dekorativní proužky neoškrábané srsti. Také víceméně zaniklo řemeslo výroby rohových luků, které se vyráběly právě z rohů ovce tlustorohé.

Ovce tlustorohá ve svém přirozeném prostředí.
Ovce tlustorohá ve svém přirozeném prostředí.

Odhaduje se, že na počátku 19. století žila na území Severní Ameriky souvislá populace asi jednoho a půl až dvou milionů ovcí tlustorohých, přičemž indiánský lov byl tak sporadický, že neměl na stav populace žádný vliv. Díky důsledkům masívní bělošké imigrace, zejména po roce 1850, však došlo k tak drastickému snížení populace ovcí tlustorohých, že na počátku 20. století byla jejich populace v USA odhadnuta na pouhých několik tisíc kusů, přežívajících na ojedinělých ostrůvcích výskytu.

Ve státech Washington, Oregon, Texas, v Severní a Jižní Dakotě, v Nebrasce a v části Mexika byla ovce tlustorohá zcela vyhubena. Hlavní příčinou bylo intenzívní farmaření a tím pádem zmenšení životního prostoru ovcí tlustorohých, přenos nemocí z domácích ovcí a v neposlední řadě i intenzívní bělošsský lov těchto zvířat, jak pro sport, tak i pro maso.

Skalisté hory. Přirozené životní prostředí ovce tlustorohé.
Skalisté hory. Přirozené životní prostředí ovce tlustorohé.

… a jejich revitalizace

Dramatické snížení stavu ovcí tlustorohých na zlomek původního stavu v první polovině 20. století zalarmoval ochránce přírody. Soustředěni do několika organizací, z nichž nejvýznamnější byli skauti (Boy scouts) rozběhli projekty, zaměřené na revitalizaci populace ovce tlustorohé a jejího přirozeného přírodního prostředí. Výsledkem byla výrazná regulace lovu těchto zvířat a také bylo založeno několik přírodních parků, kde by mohly ovce nerušeně žít.

V současné době se počet ovcí tlustorohých na území USA odhaduje na 70 000 kusů. Jejich lov je výrazně omezen a regulován. Na odlov každého kusu vydávají úřady speciální povolení, kterých připadá na území USA každý rok pouze několik desítek. Sehnat kůži z ovce tlustorohé je tak velmi těžké. Cena nevydělané kůže se pohybuje kolem 400 USD (cca 8 tisíc korun). Cena kůže vydělané mozkem, včetně nohou a s ponechanými chlupy na okrajích se pohybuje kolem cca 1000 USD za kůži (cca 20 tisíc korun). Každý rok je možné sehnat jen několik málo takových kůží.

Mapa současného výskytu ovce tlustorohé v USA a Kanadě.
Mapa současného výskytu ovce tlustorohé v USA a Kanadě.

Popis

Ovce tlustorohá (Ovis canadensis) je pojmenovaná po svých velkých, zakřivených rozích. Do Ameriky se rozšířila ze Sibiře, přes Beringovu úžinu.

Samci váží průměrně 58–143 kg, měří cca 100 cm v kohoutku a 180-200 cm od nosu k ocasu. Mají obrovské, těžké a zahnuté rohy, které mohou dosahovat až 14 kg hmotnosti. Samice jsou menší a jejich rohy jsou lehčí, kratší a méně zakřivené. V severnějších částech USA se ovce vyskytují zejména v oblastech Skalistých hor, v jižních částech pak v teplých pouštích. Živí se v létě travinami, v zimě pak okusem stromků nebo keřů. Velmi dobře se umí pohybovat v nepřístupném horském terénu. Loví je zejména pumy, medvědi a vlci, jehňata pak i orli, rysi nebo kojoti.

Ovce tlustorohá-berani.
Ovce tlustorohá-berani.

Ovce tlustorohé žijí ve velkých stádech. Samci, stejně jako samice se snaží mezi sebou vytvořit společenskou hierarchii, čehož je nezřídka dosahováno bojem. Zejména v období říje spolu samci soupeří tak, že do sebe narážejí rohy velkou silou. Na základě stanovené hierarchie pak závisí, kteří samci budou mít přístup k páření s říjnými ovcemi. Vrchol říje většinou připadá na období listopadu.

Gravidita ovcí trvá 6 měsíců. V květnu rodí ovce jedno, někdy dvě jehňata. K porodu se ovce zpravidla uchyluje do vyšších horských oblastí, kde je nižší riziko predace. Jehňata jsou během několika hodin po porodu schopná chodit. Laktace trvá cca 4-6 měsíců. Průměrná délka života ovcí tlustorohých se pohybuje od 9 do 14 let života.

Souboj samců ovce tlustorohé.
Souboj samců ovce tlustorohé.
Rodinka ovce tlustorohé.
Rodinka ovce tlustorohé.

Životní prostředí

Ovce tlustorohá je velmi citlivá na přítomnost lidského osídlení či lidských zásahů do přírody, proto je její přítomnost považována za indikátor čistého a zdravého životního prostředí.

Ovce tlustorohá ve svém přirozeném prostředí - ve Skalistých horách.
Ovce tlustorohá ve svém přirozeném prostředí – ve Skalistých horách.

Autor článku

Mgr. Lukáš Navrátil (1974)

Mgr. Lukáš Navrátil (1974) se o Indiány zajímá od dětství. Jeho první kroky vedly přes knihy, které tehdy formovaly představivost mnoha mladých lidí – Vinnetou, příběhy Ernesta Thompsona Setona či Mé srdce pohřběte u Wounded Knee. Byly to knihy plné romantiky a idealizace, které však zároveň otevřely dveře k hlubšímu zájmu o původní obyvatele Severní Ameriky.

V roce 1996 se poprvé setkal s komunitou indiánských hobbystů. Začal se věnovat indiánskému reenactingu a postupně pronikat i k odbornějším informacím, především o kulturách Velkých plání.

Brzy si uvědomil, že to, co většina veřejnosti považuje za „historickou realitu“ o Indiánech a osidlování severoamerického kontinentu, je často jen soubor povrchních klišé – obraz zjednodušený a zkreslený Hollywoodem nebo idealisty, kteří problematice do hloubky nerozumí. Kritické studium primárních zdrojů přináší zcela jiný, mnohem syrovější a realističtější obraz. A právě ten se snaží přinášet veřejnosti prostřednictvím webu indiani.cz.

V roce 2012 jsem aktivní indiánský reenacting ukončil a obrátil se k historii traperů, horalů, voyageurs a coureurs de bois – obchodníků s kožešinami, kteří působili ve Východních lesích, v oblasti Velkých jezer, na Velkých pláních i ve Skalistých horách. Obchod s kožešinami se stal jeho novým reenactotrským zaměřením a zároveň ho přivedl i k hlubšímu studiu historie a dějin Nové Francie.

Po dobu pětadvaceti let se živil jako výrobce indiánských replik špičkové světové úrovně. Jeho práce si našly zákazníky mezi reenactory, sběrateli i muzejními institucemi v USA i Západní Evropě. Tento řemeslný základ mu poskytl nejen obživu, ale i důkladné porozumění materiální kultuře, které se stalo základem jeho teoretického a badatelského zájmu.

Lukáš Navrátil se neomezuje se však jen na historii. Jako vystudovaný matematik, intelektuál a systematický myslitel se kromě historie indiánů a obchodu s kožešinami věnuje také křesťanské spiritualitě a mystice, teologii, introspekci a otázkám duchovního a duševního rozvoje. Všechny tyto oblasti vnímá jako propojené – touhu po pravdě a autentičnosti u indiánů či traperů chápe v souvislosti s duchovním hledáním a snahou o hlubší poznání člověka i Boha.

Mohlo by vás zajímat

Americký bizon je býložravec, který ještě před dvěma sty lety obýval severoamerický kontinent v ohromujícím počtu 30-70 milionů kusů. Prapředkové dnešního bizona pocházejí z oblasti jižní Asie z období před několika miliony let. Bizon je stádové zvíře, které se živí ostřicí a travou na pláních Severní ameriky. Mezi jeho přirozené nepřátele patří lidé, vlci a občas medvědi grizzly nebo pumy.

Hromada tisíců bizoních lebek. Surovina pro průmyslové využití.

Na konci 19. století byl americký bizon na Velkých pláních téměř vyhuben. Příčinou byla potřeba půdy pro přistěhovalce z Evropy, komerční a politický lov, železniční lobby, stejně jako potřeba pacifikace indiánských kmenů. Nakonec byl ale bizon před vyhubením zachráněn. Dnes jsou bizoni chování především na soukromých farmách, zejména pro maso.

Popis lovu bizonů indiány kmene Hidatsa v roce 1832 poblíž vesnice “Knife river” tak, jak jej zaznamenal známý malíř George Catlin, který se stal očitým svědkem této události a který ji zapsal do svých pamětí, které později vyšly pod názvem Letters and Notes on the Manners, Customs, and Condition of the North American Indians.