Pigment je vlastně velice jemný, barevný prášek, který vznikne sušením, drcením a mletím, případně dalším zpracováváním barevné hlíny nebo minerální horniny. Smícháním pigmentu klihem nebo s tukem lze vyrobit barvící suspenzi či směs, kterou lze následně malovat nebo barvit.
Indiáni si často malovali obličej, ale někdy i celé tělo barevnými pigmenty smíchanými s medvědím tukem. Barvy a vzor malování nebyly náhodné a nebyly vázány fantazií jednotlivce, ale závisely na mnohých okolnostech. Nejvíce však vyjadřovaly mystický význam, daný tomu či onomu bojovníkovi ve snu či vizi. Mohly vyjadřovat jeho jméno či sepětí s nějakou mystickou bytostí (duchovním ochráncem a průvodcem) od které mohl obdržet instrukce, jak si pomalovat tělo či tvář.
Malování pak mělo bojovníkovi zajistit úspěch v boji nebo v jiném podniku, nebo naopak ochranu a nezranitelnost. Válečné malování také současně mohlo sloužit k zastrašení nepřítele. Indiáni se malovali také k tancům a k náboženským obřadům.
Pigmenty smísené s tukem se kromě malování těla používaly na obarvení větších ploch na určitou barvu (například pláště týpí, jelenicové oblečení jako legíny a válečné haleny, dýmkové vaky, štíty atp.)
V takovém případě slouží tuk jako nosič, pomoci kterého se pigment vpraví do kůže. Tuk se po čase do kůže vsákne nebo vyprchá a mastnota zcela zmizí. Pigment však v kůži zůstane.
Suspenze vyrobená smísením pigmentu a klihu lze využít k malování na kůži, jak na surovou tak i vyčiněnou. Tímto způsobem se malovaly veškeré parfleše či jiné výrobky ze surové kůže, stejně jako ornamenty či piktogramy malované na pláště, oblečení, nebo štíty.
K nanášení suspenze na kůži se často používaly kostěné štětce.
Většina zdrojů indiánských pigmentů byla anorganického původu, jenom malá část organického. Mezi zdroje anorganických pigmentů patří zejména barevné hlíny, nebo minerální horniny.
Některé pigmenty si byli indiáni schopni opatřit sami těžbou a následným zpracováním barevných hlinek, jiné si zaopatřovali mezikmenovým obchodem nebo obchodem s bělochy.
Některé pigmenty byly pro indiány snadno dostupné, stačilo usušit a najemno nadrtit některé barevné hlíny, u jiných bylo nutné použít další procedury, které mohly být dosti složité a technologicky náročné.
Například na území lakotských Hunkapapů (v dnešní rezervaci Standing Rock) se nachází naleziště žlutého okru. Poté, co ho indiáni vysuší a rozdrtí na prášek z něj vyrábí žlutý pigment. Tato substance, když je vystavena žáru, však změní svou barvu na rumělkovou (červenou). Ta se pak používá na zdobení posvátných předmětů a také na malování těla.
Vypalování pigmentu provádějí vždy ženy. Nejprve žlutý pigment smísí s vodou a pak z něj uhnětou kouli. Následně udělají díru v zemi, ve které rozdělají oheň z dubové kůry. Když díru vypálí, vyjmou uhlíky a kouli vloží do vypálené díry. Pak nad ní rozdělají mírný oheň, který udržují asi hodinu. To postačuje na to, aby se pigment změnil ze žluté na červenou. Celá technologie není jednoduchá, protože vyžaduje mnoho zkušeností, jak přesně udělat oheň, jak dlouho jej udržovat a v jaké intenzitě. Výsledná barva se liší podle načasování. V ideálním případě je sytě rudá. Pokud indiánka neodhadne čas, může mít slabý až silný nádech do hněda.
Většina kmenů znala na svém území určité lokality, kde bylo možné těžit barevné hlinky, horniny či minerály, či získávat barviva z organických zdrojů. Pigmenty vyrobené z těchto přírodních zdrojů považovali indiáni za velmi posvátné. Někdy prováděli před samotnou těžbou i po ní náboženské obřady.
Za stejně posvátné považovali indiáni i předměty nabarvené těmito hlinkami. To stejné platilo i pro barvení obličeje nebo celého těla. Za nejposvátnější barvu považovali indiáni červenou, kterou měli za barvu životní síly, za barvu samotného Velkého ducha, či Stvořitele. U některých kmenů byla červená barva tak posvátná a silná, že malbu z této hlinky překrývali ještě dalšími barvami (například hnědou), aby nebyl pomalovaný předmět příliš “silný”
Posvátné pigmenty byly běžným předmětem prodeje, nákupu či směny. Každý kmen si tak mohl prostřednictvím sítě mezikmenového obchodu opatřit ty pigmenty, které si nedokázal sám vyrobit. Naopak kmeny, které měly hojná naleziště některých pigmentů je mohly nabídnout k prodeji či výměně jiným kmenům.
Každý kmen si tak dokázal zajisti většinu potřebných odstínů a barev buď vlastní těžbou a výrobou, nebo prostřednictvím mezikmenového výměnného obchodu.
Mezi nejoblíbenější a nejběžnější odstíny patřila červená (okr), žlutá (okr), modrá, zelená a hnědočerná.
Žlutý pigment byl poměrně běžný. Nejčastěji se těžil ve formě zemních hlinek s příměsí oxidu železa. Žluté barvivo se také vyrábělo z bizoního žlučníku nebo z lišejníku Letharia vulpina.
Červenou barvu indiáni nejčastěji získávali z různých minerálních zdrojů a hlinek bohatých na oxidy železa. Někdy bylo třeba dalších procedur, aby byl získán požadovaný odstín. Odstín červeného pigmentu mohl kolísat od světlé a syté červené až po červenohnědou. Červený pigment bylo možné získat i z rostlin, například z plodů šeferdie kanadské, z pupence vrby pestré nebo z plodů opuncie.
Zelený pigment vyráběli indiáni z celé řady minerálních nebo i rostlinných zdrojů. Lewis s Clarkem se ve svých denících zmiňují, že zelený pigment produkovali ve velkém indiáni žijící poblíž Skalistých hor z malachitu a azuritu, což jsou nerosty, sestávající z uhličitanu mědnatého. Dá se z nich vytvořit krásná modrozelená barva. Jiná zelená se produkovala z vodních řas a chaluh, které se dají najít u dna jezer a řek. Tento zdroj používaly zejména kmeny Kolumbijské plošiny (Plató).
Některé kmeny těžily modrou hlinku, která se nacházela v puklinách mezi různými sedimentálními vrstvami podél řek. Například Šajeni tvrdili, že jejich ženy nacházejí modrou hlínu poblíž jejich posvátné hory Bear Butte v Jižní Dakotě. Modrá hlína se dá také najít u některých přítoků řeky Yellowstone. Súové nacházeli modrou hlínu v oblasti dnešní Blue Earth a Mankato v Minnesotě. Většina těchto modrých hlinek byla tmavá, podobně asi jako dnešní Pruská modř. Černonožci produkovali modré barvivo z usušených exkrementů divokých kachen.
Černou barvu získávali indiáni z různých zdrojů. Většinou nešlo o čistě černou barvu, téměř vždy měla tato barva hnědý nádech, což indiánům nevadilo, protože stejně příliš nerozlišovali hnědou a černou. V podstatě tyto barvy považovali za identický odstín. Jeho podstatou bylo vytvářet obrysy, proto byl používán jenom ve velmi omezeném rozsahu. V literatuře se o této barvě hovoří jako o zemité černé, její původ se ale odvozuje od různých hlinek a minerálních nalezišť s vysokou přítomností oxidů železa.
Hnědočernou barvu indiáni získávali také z lignitu, měkkého uhlí s vysokým obsahem uhlíku. Šajeni vyráběli hnědočernou barvu mícháním uhlí ze spáleného jílku vytrvalého s čerstvou bizoní krví. Černonožci zase získávali černou z grafitu, jejíž ložiska se nachází na jejich území. Některá černá se také získávala z ořešáku černého, konkrétně pálením jeho kořenů nebo z ořechových slupek.
Bílý pigment se mezi indiány příliš nepoužíval. Většinou ze získával z křídy nebo z bílých hlinek.
Již v 18. století se začaly na Velkých pláních objevovat komerční pigmenty, které indiánům nabízeli běloši prostřednictvím obchodních stanic či jednotlivých obchodníků. Prodávaly se v papírových sáčcích nebo v dřevěných krabičkách. Již v dobách prvních kontaktů s bělochy se snažil nejeden cestovatel či obchodník naklonit si náčelníka různými dárky. A komerční barviva patřily k těm nejvděčnějším.
Rozdíl mezi indiánskými a komerčními „bělošskými“ pigmenty byl zejména v tom, že ty komerční byly většinou mnohem jasnější, zářivější a stálejší, protože byly vyrobeny pomocí sofistikovanějších technologií.
Někteří indiáni se na komerční “bělošské” pigmenty dívali s podezřením a nedůvěrou. Někteří šamani před použitím komerčních pigmentů varovali. Nepovažovali je za posvátné, jako pigmenty domorodé. Nakonec ale zvítězila praktická stránka věci, protože indiáni preferují zářivější barvy, které jim zajistily bělošská barviva oproti pastelovějším barvám domorodých pigmentů. Postupem času se tak použití komerčních pigmentů mezi indiány ujalo a masívně rozmohlo a průměrný indián byl ochoten dát i velkou část svého majetku za několik gramů rumělky zabalené do papírku.
Nejstarším a nejrozšířenějším komerčním pigmentem byla známá rumělka. Vyráběla se v Číně ze sulfidu rtuťnatého. O něco později se objevil suřík, oranžovo-červená barva vyrobená z Oxidu olovnato-olovičitého. Velkou nevýhodou této barvy je, že je dosti jedovatá. Mezi další komerční pigmenty dodávané indiánům bělochy patřila pruská a ultramarínová modř, žlutý pigment vyrobený z chromanu olovnatého a zelený pigment vyrobený oxidu chromitého.
Pigmenty indiáni uchovávali ve speciálních maličkých jelenicových váčcích, které mohly být někdy nádherně zdobené. Anglicky se nazývají “paint bags”, což se dá přeložit jako „váčky na barvy“.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
