Americký bizon je býložravec, který ještě před dvěma sty lety obýval severoamerický kontinent v ohromujícím počtu 30-70 milionů kusů. Jeho domovem byly zejména Velké pláně od Great Bear Lake v severozápadní Kanadě až po mexické státy Durango a Nuevo León na jihu a od Skalistých hor na západě po západní hranici Apalačských hor na východě.
První bílí cestovatelé popsali scény, kdy bizoní stáda tvořila jednolitou masu hnědých těl, pokrývající široké pláně kam až oko dohlédlo (podle některých odhadů až 100 čtverečních km). Někdy mohlo stádo bizonů zastavit cestovatele i na několik dní, než přešlo.
Prapředkové dnešního bizona pocházejí z oblasti jižní Asie z období před několika miliony let. Původně obývali travnaté stepi v teplých a později i studenějších oblastech Eurasie. Původní prabizoni byli relativně malí s krátkými rohy. Na začátku poslední doby ledové (asi 1,7 milionů let nazpět) se vyvinuli v klasického stepního bizona (Bison priscus), který osídlil potravinově bohaté oblasti Eurasie, vzniklé činností vnitrokontinentálnch i horských ledovců.
Pravděpodobně pod vlivem predačních tlaků se Bison priscus ještě zvětšil, zvýšil se a vyvinuly se u něj větší rohy. Odborně je tento druh bizona, který nahradil Bizona priscus nazýván Bizon širokočelý neboli Bizon latifrons. Vyhynul před asi 22000 lety, kdy byl nahrazen menším Bizonem antiqus. Bizon antiqus je
Postupem času docházelo vlivem změny klimatu a způsobu predace ke zmenšování Bizona antiqus až do podoby dnešního bizona, k jejímuž ustálení došlo někdy před cca 5-10 tisíci lety.
Bizon má v zimě dlouhou chundelatou a tmavěhnědou srst. V létě je srst kratší a světle hnědá. Jako u typického kopytníka jsou samci o něco větší než samice. Bizoní býci jsou vysocí až 2 m, dlouzí až 4 m a mohou vážit až 1000 kg. Hlava je masívní a jak samci tak i samice mají krátké a zahnuté rohy dlouhé až 60 cm, které používají k obraně a v boji o společenské postavení.
Bizon je býložravec, živí se ostřicí a travou na pláních Severní ameriky. Během dne se asi 2 hodiny pase, přežvykuje a odpočívá a zbytek dne se přesunuje na nové pastviny, jelikož trávu spase během krátké doby.
Bizon je stádové zvíře. Hlavním účelem života ve stádu je bezpečnost, která je pro živé tvory prioritní. Výhoda velkého počtu zvířat skýtá efekt „rozředění“. Pozornost predátora není soustředěna na jedno zvíře, ale je rozdělena mezi mnoho jedinců. Čím větší stádo, tím lépe. Zvířata se ve velkém počtu také mnohem účiněji brání, než kdyby byla osamocena.
Mimo období páření jsou bizoni většinou rozdělení na stádo krav a stádo býků, které se vzájemně nemísí. Mladí bizoní býčci pobývají do cca 3 let věku v kravském stádu, později se připojí ke stádu býků.
Hlavní strategií bizonů vůči predátorům je útěk, jelikož na širokých pláních se nemají bizoni kde ukrýt. V některých případech se ovšem mohou bizoni predátorům postavit a zaútočit. Již v Eurasiji se bizon vyvinul v dobrého a vytrvalého velkotonážního běžce. Při svém běhu zvedá bizon úroveň těla i nohy jenom minimálně, čímž šetří energii na dlouhou výdrž. Oproti tomu například vysoká zvěř skáče vysoko, běží rychleji, ale dříve se unaví. Na rozdíl od vysoké zvěře, která má mnohem delší a svalnatější zadní nohy než přední, mají bizoni silné a svalnaté přední běhy, ale slabší zadní, mají lehké kosti v nohou a přední a zadní nohy mají podobně dlouhé. Bizoní hrb rozšiřuje možnost delšího kroku předními běhy. Většinu energie při běhu přesouvá bizon ze zadních nohou na přední. Bizon dovede běžet tak rychle, že ho má problém dohonit i kůň.
Bizoní říje probíhá od konce července do začátku září. Během tohoto období si dominantní samci udržují harémy samic, se kterými se páří. Celý proces probíhá tak, že býk chodí kolem „své“ skupiny krav, hlídá je a odhání konkurenční samce až do doby, kdy je povoleno páření.
Hlídající býk se snaží zakrýt svým samicím výhled, aby neviděly na jiné samce, kteří o ně jeví zájem. Současně se ukazuje samicím. Vzhled býka v době páření je důležitý. Hříva na hlavě a krku je ukazatelem fyzického zdraví i věku. Starší býci mají delší a chundelatější srst, což svědčí o fyzické síle a zdraví.
Někdy může být býk napaden konkurenčním býkem. V takovém případě se snaží co nejdříve vyřídit souboj a vrátit se rychle ke svým krávám. Souboje býků bývají drsné. Naráží do sebe hlavami, které drží blízko u země a snaží se nepřítele nabrat na rohy. Často dochází ke zraněním, z nichž některá mohou být i vážná. V době obrovských stád byly pláně pokryty oblaky prachu, jak se býci sráželi a váleli, vyhazovali prérijní půdu a zmítali se ve vzájemných soubojích.
Nejdominantnější býci se páří první 2-3 týdny říje, slabší býci se páří později se zbývajícími krávami, které se ještě nepářili.
Během hlídání krav býci testují ochotu krav k páření pomocí čichání či otírání se o jejich moč. K tomu mají zvláštní orgán (Jakobsonův orgán), malý čichový váček v patře, lemovaný citlivými buňkami spojenými přímo s mozkem. Býci pronásledují krávy dokud nezačnou močit. Pak testují jejich moč. Když je kráva přístupná páření, býk se s krávou olizuje a pošťuchuje, dokud kráva nepovolí kopulaci.
Býci po říji odpočívají a zotavují se ze zranění. Jsou hubení a většinou ztratí velkou část svého tuku. Pomalu se zotavují, zlepšuje se jim kondice a začíná jim narůstat zimní srst.
Pářením je reprodukční úkol býků splněn, o telata se dále nijak nestarají. Po skončení říje se býci se oddělují od samic a vytvářejí svoje vlastní stáda.
Staří býci, kteří již ztratili zájem o páření se oddělují od stáda, tráví čas o samotě až pojdou nebo se stanou kořistí predátorů. Krávy se vzdalují od stáda pouze těsně před porodem, ale brzy po něm se přidají k ostatním. Kravská stáda obsahují kromě telátek i mladé býčky, většinou do 3 let věku.
Gravidita samic trvá 285 dní. Na začátku jara, když začíná růst tráva, samice porodí červenohnědé telátko, o které se stará až do narození dalšího telete. Jestliže nepočne další rok nové tele, stará se o něj až 18 měsíců.
Telata tráví část času s matkou a část s ostatními telaty. Telata si hrají, odpočívají, občas společně následují jednu krávu. První půlrok života je jejich srst světlečervená, později začne tmavnout.
Samice jsou pohlavně dospělé ve 3 letech. Býci se pokouší pářit se samicemi také již ve 3 letech věku, ale pokud jsou přítomní starší býci, nepodaří se jim to až do cca 5 let věku.
Bizoní bahniště je malá prohlubeň v zemi, která může být jak mokrá tak i suchá. Bizoni se v ní válí a pokrývají se bahnem a prachem. Podle některých teorií je válení se v bahně sociální rituál, který předchází páření, podle jiných teorií jde o projev péče o srst, utužování vztahů ve stádě, hru, úlevu od kousání hmyzem, redukce cizopasníků nebo termoregulace.
Největšími predátory jsou pro současného bizona vlci a lidé, ojediněle i pumy nebo medvědi grizzly.
Vlčí predace vrcholí na konci jara a začátkem léta, přičemž hlavní kořist tvoří telata a krávy. Bílí cestovatelé z 18. a 19. století popisovali, jak jsou bizoní stáda sledována smečkami bílých vlků, kterých mohlo být v některých případech i kolem stovky. Pokud vlci neútočí, bizoni je zdánlivě ignorují. Ve skutečnosti je dobře sledují i když to tak nevypadá. Hlavní strategií proti vlčímu útoku je útěk. Bizoni jako velmi rychlí a vytrvalí běžci dovedou běžet i několik desítek kilometrů, aby vlky setřásli. Při útěku běží v čele stáda vždy krávy s telaty, býci běží vzadu. Jelikož je útěk energeticky velmi náročný, musí si bizoni dobře rozmyslet, kdy budou utíkat a kdy ne.
Dospělého býka není snadné pro vlky zdolat, bizon může vlky propíchat rohy nebo je pošlapat. V dobách obrovských bizoních stád vlci většinou neútočili na zdravá stádní zvířata, ale počkali si na nějaké nemocné, nebo zraněné od lovců, které se opozdilo za stádem. Často na něj neutočili, dokud bylo stádo v dohledu. Když bizona pak vlci napadli, zuřivě se bránil. Popis bojujícího bizoního býka, roztrhaného vlky postupně na kusy popsal Gaeorge Catlin a další.
Každou mrtvolu bizona sežrali v bizoních dobách vlci přes noc, i když u ní lovci nechali hadr s lidským pachem.
V současné době vlci ignorují nemocné bizony a dokonce nežerou ani mršiny, které pojdou na nějakou nemoc, ale útočí spíše na telata.
Krávy s telaty na které zaútočí vlci utíkají většinou k býkům, kteří je chrání. Jindy vytváří krávy obranné formace s telaty uvnitř. Mladí býčci, kteří jsou ještě součástí kravského stáda na vlky útočí. Vlci se těmto útokům vyhýbají a krouží dále kolem. Takový útok i obrana mohou trvat celé hodiny. Býčci manévrují, práší a útočí na vlky, dokonce vytváří obranné formace kolem krav, a to i když se stádo pohybuje.
Někdy může zaútočit na bizony i medvěd grizzly. Ten útočí především na telata, ale někdy i na dospělé býky.
Někteří ranní cestovatelé popisují býky, kteří neutíkali ani při ohrožení ze strany lidí, útočili a byli velmi agresívní.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
