Kde končí pohádky a začíná syrová historie.

Americký bizon – ekonomická základna indiánů plání

Štítky:
Lukáš Navrátil
11. 1. 2024
0

Těžko bychom hledali kultury, které by byly tak těsně spjaty s jedním zvířetem, jako tomu bylo v případě amerického bizona a kultur indiánů plání. Bizon byl středobodem ekonomického i náboženského života prérijních indiánů, celý jejich životní styl zcela závisel na bizonu.


Indiáni často lovili bizony ve velkém, někdy byli schopni ulovit i přes tisíc kusů najednou. Zde ženou bizony k tzv. bizonímu skoku, kdy se bizoni zabijí nebo zraní pádem z výšky. Obraz A.J.Miller.
Indiáni často lovili bizony ve velkém, někdy byli schopni ulovit i přes tisíc kusů najednou. Zde ženou bizony k tzv. bizonímu skoku, kdy se bizoni zabijí nebo zraní pádem z výšky. Obraz A.J.Miller.

Maso a vnitřnosti bizona představovaly pro kočovné kmeny z plání základ každodenní stravy, i když se lovili i jelenci, jeleni Wapiti, vidlorohové nebo drobná zvěř. Maso z bizona se jedlo buď syrové, pečené nebo se nasušilo v tenkých plátcích. Takto vydrželo celé měsíce i roky.

Podle indiánů obsahoval bizon mystickou sílu, kterou získal od stvořitele na počátku světa. Pojídáním jeho masa přecházela tato síla i na indiány. Stávali se tak součástí bizoní rodiny a bizoni se stávali součástí jich samotných.


Indiáni věřili, že jsou součástí bizoní rodiny a bizoni, že jsou zase součástí jich.
Indiáni věřili, že jsou součástí bizoní rodiny a bizoni, že jsou zase součástí jich.

I přístřešky kočovných kmenů, týpí, se původně vyráběly z vydělaných bizoních kůží, sešitých k sobě. Z vydělaných kůží s chlupem se vyráběly teplé pláště, základ domorodého oblečení na pláních. Na bizoních kožešinách se spalo a bizoními kožešinami se lidé přikrývali. Z nevydělaných bizoních kůží se zhotovovalo vybavení týpí, parfleše, tašky, cylindry, z vydělaných pak toulce, dětská nosítka, tašky a pouzdra na pušky, nože a další předměty.

Z uloveného zvířete dokázali indiáni spotřebovat a využít doslova všechno. Níže je uveden přehled částí bizona a jejich využití u předrezervačních indiánských kultur na pláních.


Dobová fotografie tábora Šajenů z předrezervační doby je extrémně vzácná (tato pochází ze 60. let 19. století). Na sušácích se suší bizoní maso, které tvořila základní stravu prakticky všech kmenů indiánů plání.
Dobová fotografie tábora Šajenů z předrezervační doby je extrémně vzácná (tato pochází ze 60. let 19. století). Na sušácích se suší bizoní maso, které tvořila základní stravu prakticky všech kmenů indiánů plání.

Maso

Jedlo se syrové, vařené, sušené nebo pečené. Ze sušeného masa se vyráběl pemikan. Mezi největší pochoutku patřil tuk z bizoního hrbu a vařený bizoní jazyk. Mezi nejžádanější maso patřilo maso z oblasti hřbetu.


Bizoní maso tvořilo podstatnou část stravy většiny kmenů indiánů Velkých plání.
Bizoní maso tvořilo podstatnou část stravy většiny kmenů indiánů Velkých plání.

Vnitřnosti a střeva

Většinou se jedly syrové nebo vařené, pouze zřídka se sušily.

Typical infected gut secondary to torsion of the intestine

Jazyk

Vařený bizoní jazyk je pochoutka. Pokud nemohl být bizon využit jinak, vyřízli mu indiáni pouze jazyk.


Vařený bizoní jazyk nakrájený na plátky. Mezi indiány platil za naprostou delikatesu.
Vařený bizoní jazyk nakrájený na plátky. Mezi indiány platil za naprostou delikatesu.

Srdce

Pochoutka. 

Bizoní srdce platilo u indiánů za pochoutku.
Bizoní srdce platilo u indiánů za pochoutku.

Žaludek

„Nádoba“ na vaření, potrava.

Čeští indian hobbysté vaří polévku v bizoním bachoru.
Čeští indian hobbysté vaří polévku v bizoním bachoru.

Mozek

Potrava, používal se také jako lubrikant při činění kůží. 

Vtírání mozkové hmoty do kůže. Mozek obsahuje tuk, který působí jako lubrikant. Vsakuje se do kožních vláken a působí, že lze kůži vyčinit do měka.
Vtírání mozkové hmoty do kůže. Mozek obsahuje tuk, který působí jako lubrikant. Vsakuje se do kožních vláken a působí, že lze kůži vyčinit do měka.

Játra

Potrava, často se jedla syrová, pokapaná žlučí. Přimíchávala se do mozkového roztoku při činění kůží jako emulgátor.

Játra se často jedla syrová, pokapaná žlučí. Indiáni věřili, že je to dobré pro zrak.
Játra se často jedla syrová, pokapaná žlučí. Indiáni věřili, že je to dobré pro zrak.

Ledviny

Potrava.

Bizoní ledviny.
Bizoní ledviny.

Kostní morek

Pochoutka. Používal se jako „máslo“, přikusoval se k sušenému masu. Pomocí morku se vyráběl pemikan. Morek se používal společně s mozkem jako lubrikant při činění kůží. 

Morek vyvařený z kostí. Pokud morek vychladne, vytvoří něco jako žluté máslo.
Morek vyvařený z kostí. Pokud morek vychladne, vytvoří něco jako žluté máslo.

Močový měchýř

Schránka na ursoní ostny, vak na tabák, dýmkový vak.

Schránka na ursoní ostny vyrobená z bizoního močového měchýře. Schránka je ozdobena korálky pony beads. Je poškozena od molů, takže ostny uložené uvnitř jsou viditelné.
Schránka na ursoní ostny vyrobená z bizoního močového měchýře. Schránka je ozdobena korálky pony beads. Je poškozena od molů, takže ostny uložené uvnitř jsou viditelné.

Osrdečník

Používal se jako vak na vodu a omotávaly se jím skalpové prameny na válčené haleny a legíny, předtím, než byly omotané ursoními ostny. 

Osrdečník (membrána okolo srdce) používali indiáni Velkých plání jako vak na vodu.
Osrdečník (membrána okolo srdce) používali indiáni Velkých plání jako vak na vodu.

Vnitřní tuk

Výroba pemikanu. 

Pemikan vyrobený ze sušeného bizoního masa, tuku z vnitřních orgánů, morku a ještě některých divoce rostoucích plodů.
Pemikan vyrobený ze sušeného bizoního masa, tuku z vnitřních orgánů, morku a ještě některých divoce rostoucích plodů.

Kosti, klouby

Výroba kostěných štětců na malování na kůži.

Kostěný štětec vyrobený z porézní kosti.
Kostěný štětec vyrobený z porézní kosti.

Žebra

Škrabka na škrábání kůži za mokra, výroba sáněk, výroba kostěných štětců.

Škrabka na kůže vyrobená z bizoního žebra. Replika vyrobená autorem článku.
Škrabka na kůže vyrobená z bizoního žebra. Replika vyrobená autorem článku.
Sáňky vyrobené z bizoních žeber.
Sáňky vyrobené z bizoních žeber.

Lopatky

Čepele motyček (u zemědělských kmenů), „nože“ na krájení dýní.

"Čepel" motyčky na okopávání dýní, fazolí a kukuřice je vyrobena z bizoní lopatky. Dírou v lopatce byla prostrčena dřevěná násada, která zde chybí. Násada byla k lopatce připevněna pomocí řemenů ze surové kůže.
„Čepel“ motyčky na okopávání dýní, fazolí a kukuřice je vyrobena z bizoní lopatky. Dírou v lopatce byla prostrčena dřevěná násada, která zde chybí. Násada byla k lopatce připevněna pomocí řemenů ze surové kůže.

Obratle

Hračky pro děti

Kůže nevydělaná

Z nevydělané kůže se vyráběly parfleše, tedy zejména schránky jako obálky, ploché tašky, tubusy, skládané tašky, dále pak opasky, podrážky na mokasíny, vázací řemeny, pouzdra na nože, štíty, bubny, součásti koňských postrojů, výplety sněžnic a mnoho dalších výrobků. Ze surových kůží se vyráběly tzv. „bullboaty“, kdy se čerstvě stažená bizoní kůže vypnula na konstrukci z jasanových kmínků.


Parlfeš-obálka kmene Vran.
Obálka – parfleš kmene Vran vyrobená ze surové kůže.
Bizoní člun, neboli bullboat vyrobený z konstrukce z jasanových kmínků a ze surové bizoní kůže. Tyto čluny používali indiáni i běloši k překračování řek.
Bizoní člun, neboli bullboat vyrobený z konstrukce z jasanových kmínků a ze surové bizoní kůže. Tyto čluny používali indiáni i běloši k překračování řek.

Kůže vydělaná

Z vydělané kůže se vyráběly hlavně pláště na týpí, liningy, pláště s chlupem, přikrývky, lůžkoviny, pláště bez chlupu, toulce, tašky, dětská nosítka, mokasíny, vaky, váčky, pouzdra na nože, pušky, podsedlové deky, panenky a do určité míry i oblečení.

Plášť na týpí kmene Hidatsa, vyrobený z vydělaných bizoních kůží, sešitých dohromady.
Plášť na týpí kmene Hidatsa, vyrobený z vydělaných bizoních kůží, sešitých dohromady.

Bizoní plášť kmene Lakotů pomalovaný kosmologickými motivy. Vydělané bizoní pláště s chlupem byly hlavní součástí oblečení indiánů Velkých plání a hlavní ochranou indiánů proti chladu.
Bizoní plášť kmene Lakotů pomalovaný kosmologickými motivy. Vydělané bizoní pláště s chlupem byly hlavní součástí oblečení indiánů Velkých plání a hlavní ochranou indiánů proti chladu.

Lebka

Bizoní lebka se používala zejména k obřadním účelům, zejména při výročních obřadech, jako byl například Tanec slunce nebo obřad Okipa u Mandanů. 


Obřadně pomalovaná bizoní lebka.
Obřadně pomalovaná bizoní lebka.

Součástí mandanského obřadu Okipa je i mučení mladých mužů, kteří se chtějí stát plnohodnotnými válečníky. Do svalů na jejich rukou a nohou jsou propíchnuty dřevěné kolíky a na jsou zavěšeny bizoní lebky. Mladíci tak dávají najevo, že jsou pro dobro kmene ochotní a schopní podstoupit a vydržet utrpení.
Součástí mandanského obřadu Okipa je i mučení mladých mužů, kteří se chtějí stát plnohodnotnými válečníky. Do svalů na jejich rukou a nohou jsou propíchnuty dřevěné kolíky a na jsou zavěšeny bizoní lebky. Mladíci tak dávají najevo, že jsou pro dobro kmene ochotní a schopní podstoupit a vydržet utrpení.
Lakotští muži sedí v týpí u typického "oltáře", který sestává z bizoní lebky, vystlané vonným pelyňkem. Za lebkou jsou do země zaraženy dvě vidličky, bez které je pložen další prut. Tato konstrukce symbolizuje sušák na maso, který je současně modlitbou k Velkému duchu, aby byly sušáky v táboře stále plné bizoního masa.
Lakotští muži sedí v týpí u typického „oltáře“, který sestává z bizoní lebky, vystlané vonným pelyňkem. Za lebkou jsou do země zaraženy dvě vidličky, bez které je pložen další prut. Tato konstrukce symbolizuje sušák na maso, který je současně modlitbou k Velkému duchu, aby byly sušáky v táboře stále plné bizoního masa.

Rohy

Z bizoních rohů se vyráběly lžíce a naběračky, nádoby na pití, prachovnice, rohy na válečné a obřadní čapky, nádoby na přenášení ohně (žhavíků). Mohl se z nich vyrábět i klih. 


Lžíce nebo naběračka z bizoního rohu.
Lžíce nebo naběračka z bizoního rohu.
Indiánská prachovnice vyrobená z bizoního rohu.
Indiánská prachovnice vyrobená z bizoního rohu.

Rohatá hranostají čapka - replika vyrobená autorem článku.
Replika hranostají čapky s bizoními rohy. Z páru rohů jsou pečlivě vyříznuty jenom tenké proužky. Celé rohy se na čapky většinou nepoužívaly, s výjimkou některých kmenů z jižních plání, jako byli například Komančové, kteří používali rohy na čapky celé.

Bizoní hlava

Indiáni některých kmenů, jako byli například Mandani, používali bizoní masky či kukly. Šlo o to, že stáhli bizonovi kůži z hlavy a nechali ji vyschnout v jejím původním tvaru. Maska měla otvory na oči, rohy a zbytek kůže s ocasem, který spadal jejímu nositeli na záda. Masky se používaly k bizonímu tanci, který měl přivábit bizony. Vlastnictví bizoní masky bylo pro každého mandanského muže povinností a když to náčelník přikázal, musel tančit bizoní tanec. Bizoní tanec trval tak dlouho, dokud bizoni nepřišli, což mohlo někdy trvat i několik týdnů. Tanec se nepřerušoval, tančilo se ve dne v noci. Muži se v tanci střídali, vždy tancovalo jen několik mužů a pokud již někdo nemohl, vystřídal ho na jeho místě někdo jiný.


Bizoní maska vyrobená ze stažené kůže z bizoní hlavy.
Bizoní maska vyrobená ze stažené kůže z bizoní hlavy.

Mandanský tanečník s bizoní maskou připraven na tančení bizoního tance.
Mandanský tanečník s bizoní maskou připraven na tančení bizoního tance.

Bizoní tanec Mandanů na obraze Karla Bodmera.
Bizoní tanec Mandanů na obraze Karla Bodmera.

Kopyta

Používala se hlavně na výrobu chřestidel a klihu.


Chřestidlo z kopyt bizona a vysoké zvěře.
Chřestidlo z kopyt bizona a vysoké zvěře.

Šlachy

Vyšívání a sešívání, šlachováni hřebtu luků, výroba tětiv, vázání hrotů a opeření na šípech.


Detail dřevěného šlachovaného luku. Tětiva je také vyrobena z bizoních šlach.
Detail dřevěného šlachovaného luku. Tětiva je také vyrobena z bizoních šlach.

Ocas

Odnáněče much, ozdoba týpí, závěsů tomahawků, obřadní a ozdobné účely. 


Dva bizoní ocasy svázané dohromady. Indiáni je mohli používat na odhánění much, nebo na stříkání vody na rozžhavené kameny během obřadu potní chýše. Někdy se jimi mohly zdobit závěsy na tomahawky nebo jiné předměty.
Dva bizoní ocasy svázané dohromady. Indiáni je mohli používat na odhánění much, nebo na stříkání vody na rozžhavené kameny během obřadu potní chýše. Někdy se jimi mohly zdobit závěsy na tomahawky nebo jiné předměty.

Krev

Někdy se používala jako příměs do některých barviv. V případě nouze, když bylo málo vody, bylo možné krev pít a zachránit se tak před smrtí žízní.

Trus

Vysušeným bizoním trusem se topilo. Používal se také při kouřením dýmky, kousky bizoního trusu se přidávaly do kouřící směsi pro lepší hoření. 

Vysušený bizoní trus používali indiáni jako palivo, protože dobře hoří a je z něj málo kouře i popela. Kousky bizoního trusu se přidávaly do dýmek, aby kinikinik lépe hořel.
Vysušený bizoní trus používali indiáni jako palivo, protože dobře hoří a je z něj málo kouře i popela. Kousky bizoního trusu se přidávaly do dýmek, aby kinikinik lépe hořel.

Chlupy

Používaly se jako vycpávka polštářů, panenek nebo sedel. Z bizoních chlupů se vyráběly kvalitní lariaty. 


Polštářové sedlo ze severních plání. Tento typ sedel se vycpával jeleními nebo bizoními chlupy.
Polštářové sedlo ze severních plání. Tento typ sedel se vycpával jeleními nebo bizoními chlupy.

Lariat vyrobený z bizoních chlupů.
Lariat vyrobený z bizoních chlupů.

V některých případech se bizoní chlupy používaly na výrobu falešných hranostajích ocásků. K trubičce hranostaje se připevní chomáček bizoních chlupů, které pak vypadají jako černý konec hranostajího ocásku. Na obrázku je na porovnání obrázek trubičky hranostají kožešiny s pravým ocáskem a s falešným, kdy černá špička je nasimulovaná pomocí bizoních chlupů.
V některých případech se bizoní chlupy používaly na výrobu falešných hranostajích ocásků. K trubičce hranostaje se připevní chomáček bizoních chlupů, které pak vypadají jako černý konec hranostajího ocásku. Na obrázku je na porovnání obrázek trubičky hranostají kožešiny s pravým ocáskem a s falešným, kdy černá špička je nasimulovaná pomocí bizoních chlupů.

Autor článku

Mgr. Lukáš Navrátil (1974)

Mgr. Lukáš Navrátil (1974) se o Indiány zajímá od dětství. Jeho první kroky vedly přes knihy, které tehdy formovaly představivost mnoha mladých lidí – Vinnetou, příběhy Ernesta Thompsona Setona či Mé srdce pohřběte u Wounded Knee. Byly to knihy plné romantiky a idealizace, které však zároveň otevřely dveře k hlubšímu zájmu o původní obyvatele Severní Ameriky.

V roce 1996 se poprvé setkal s komunitou indiánských hobbystů. Začal se věnovat indiánskému reenactingu a postupně pronikat i k odbornějším informacím, především o kulturách Velkých plání.

Brzy si uvědomil, že to, co většina veřejnosti považuje za „historickou realitu“ o Indiánech a osidlování severoamerického kontinentu, je často jen soubor povrchních klišé – obraz zjednodušený a zkreslený Hollywoodem nebo idealisty, kteří problematice do hloubky nerozumí. Kritické studium primárních zdrojů přináší zcela jiný, mnohem syrovější a realističtější obraz. A právě ten se snaží přinášet veřejnosti prostřednictvím webu indiani.cz.

V roce 2012 jsem aktivní indiánský reenacting ukončil a obrátil se k historii traperů, horalů, voyageurs a coureurs de bois – obchodníků s kožešinami, kteří působili ve Východních lesích, v oblasti Velkých jezer, na Velkých pláních i ve Skalistých horách. Obchod s kožešinami se stal jeho novým reenactotrským zaměřením a zároveň ho přivedl i k hlubšímu studiu historie a dějin Nové Francie.

Po dobu pětadvaceti let se živil jako výrobce indiánských replik špičkové světové úrovně. Jeho práce si našly zákazníky mezi reenactory, sběrateli i muzejními institucemi v USA i Západní Evropě. Tento řemeslný základ mu poskytl nejen obživu, ale i důkladné porozumění materiální kultuře, které se stalo základem jeho teoretického a badatelského zájmu.

Lukáš Navrátil se neomezuje se však jen na historii. Jako vystudovaný matematik, intelektuál a systematický myslitel se kromě historie indiánů a obchodu s kožešinami věnuje také křesťanské spiritualitě a mystice, teologii, introspekci a otázkám duchovního a duševního rozvoje. Všechny tyto oblasti vnímá jako propojené – touhu po pravdě a autentičnosti u indiánů či traperů chápe v souvislosti s duchovním hledáním a snahou o hlubší poznání člověka i Boha.

Mohlo by vás zajímat

Americký bizon je býložravec, který ještě před dvěma sty lety obýval severoamerický kontinent v ohromujícím počtu 30-70 milionů kusů. Prapředkové dnešního bizona pocházejí z oblasti jižní Asie z období před několika miliony let. Bizon je stádové zvíře, které se živí ostřicí a travou na pláních Severní ameriky. Mezi jeho přirozené nepřátele patří lidé, vlci a občas medvědi grizzly nebo pumy.

Hromada tisíců bizoních lebek. Surovina pro průmyslové využití.

Na konci 19. století byl americký bizon na Velkých pláních téměř vyhuben. Příčinou byla potřeba půdy pro přistěhovalce z Evropy, komerční a politický lov, železniční lobby, stejně jako potřeba pacifikace indiánských kmenů. Nakonec byl ale bizon před vyhubením zachráněn. Dnes jsou bizoni chování především na soukromých farmách, zejména pro maso.

Popis lovu bizonů indiány kmene Hidatsa v roce 1832 poblíž vesnice “Knife river” tak, jak jej zaznamenal známý malíř George Catlin, který se stal očitým svědkem této události a který ji zapsal do svých pamětí, které později vyšly pod názvem Letters and Notes on the Manners, Customs, and Condition of the North American Indians.