Maso a vnitřnosti bizona představovaly pro kočovné kmeny z plání základ každodenní stravy, i když se lovili i jelenci, jeleni Wapiti, vidlorohové nebo drobná zvěř. Maso z bizona se jedlo buď syrové, pečené nebo se nasušilo v tenkých plátcích. Takto vydrželo celé měsíce i roky.
Podle indiánů obsahoval bizon mystickou sílu, kterou získal od stvořitele na počátku světa. Pojídáním jeho masa přecházela tato síla i na indiány. Stávali se tak součástí bizoní rodiny a bizoni se stávali součástí jich samotných.
I přístřešky kočovných kmenů, týpí, se původně vyráběly z vydělaných bizoních kůží, sešitých k sobě. Z vydělaných kůží s chlupem se vyráběly teplé pláště, základ domorodého oblečení na pláních. Na bizoních kožešinách se spalo a bizoními kožešinami se lidé přikrývali. Z nevydělaných bizoních kůží se zhotovovalo vybavení týpí, parfleše, tašky, cylindry, z vydělaných pak toulce, dětská nosítka, tašky a pouzdra na pušky, nože a další předměty.
Z uloveného zvířete dokázali indiáni spotřebovat a využít doslova všechno. Níže je uveden přehled částí bizona a jejich využití u předrezervačních indiánských kultur na pláních.
Jedlo se syrové, vařené, sušené nebo pečené. Ze sušeného masa se vyráběl pemikan. Mezi největší pochoutku patřil tuk z bizoního hrbu a vařený bizoní jazyk. Mezi nejžádanější maso patřilo maso z oblasti hřbetu.
Většinou se jedly syrové nebo vařené, pouze zřídka se sušily.
Vařený bizoní jazyk je pochoutka. Pokud nemohl být bizon využit jinak, vyřízli mu indiáni pouze jazyk.
Pochoutka.
“Nádoba” na vaření, potrava.
Potrava, používal se také jako lubrikant při činění kůží.
Potrava, často se jedla syrová, pokapaná žlučí. Přimíchávala se do mozkového roztoku při činění kůží jako emulgátor.
Potrava.
Pochoutka. Používal se jako “máslo”, přikusoval se k sušenému masu. Pomocí morku se vyráběl pemikan. Morek se používal společně s mozkem jako lubrikant při činění kůží.
Schránka na ursoní ostny, vak na tabák, dýmkový vak.
Používal se jako vak na vodu a omotávaly se jím skalpové prameny na válčené haleny a legíny, předtím, než byly omotané ursoními ostny.
Výroba pemikanu.
Výroba kostěných štětců na malování na kůži.
Škrabka na škrábání kůži za mokra, výroba sáněk, výroba kostěných štětců.
Čepele motyček (u zemědělských kmenů), “nože” na krájení dýní.
Hračky pro děti
Z nevydělané kůže se vyráběly parfleše, tedy zejména schránky jako obálky, ploché tašky, tubusy, skládané tašky, dále pak opasky, podrážky na mokasíny, vázací řemeny, pouzdra na nože, štíty, bubny, součásti koňských postrojů, výplety sněžnic a mnoho dalších výrobků. Ze surových kůží se vyráběly tzv. „bullboaty“, kdy se čerstvě stažená bizoní kůže vypnula na konstrukci z jasanových kmínků.
Z vydělané kůže se vyráběly hlavně pláště na týpí, liningy, pláště s chlupem, přikrývky, lůžkoviny, pláště bez chlupu, toulce, tašky, dětská nosítka, mokasíny, vaky, váčky, pouzdra na nože, pušky, podsedlové deky, panenky a do určité míry i oblečení.
Bizoní lebka se používala zejména k obřadním účelům, zejména při výročních obřadech, jako byl například Tanec slunce nebo obřad Okipa u Mandanů.
Z bizoních rohů se vyráběly lžíce a naběračky, nádoby na pití, prachovnice, rohy na válečné a obřadní čapky, nádoby na přenášení ohně (žhavíků). Mohl se z nich vyrábět i klih.
Indiáni některých kmenů, jako byli například Mandani, používali bizoní masky či kukly. Šlo o to, že stáhli bizonovi kůži z hlavy a nechali ji vyschnout v jejím původním tvaru. Maska měla otvory na oči, rohy a zbytek kůže s ocasem, který spadal jejímu nositeli na záda. Masky se používaly k bizonímu tanci, který měl přivábit bizony. Vlastnictví bizoní masky bylo pro každého mandanského muže povinností a když to náčelník přikázal, musel tančit bizoní tanec. Bizoní tanec trval tak dlouho, dokud bizoni nepřišli, což mohlo někdy trvat i několik týdnů. Tanec se nepřerušoval, tančilo se ve dne v noci. Muži se v tanci střídali, vždy tancovalo jen několik mužů a pokud již někdo nemohl, vystřídal ho na jeho místě někdo jiný.
Používala se hlavně na výrobu chřestidel a klihu.
Vyšívání a sešívání, šlachováni hřebtu luků, výroba tětiv, vázání hrotů a opeření na šípech.
Odnáněče much, ozdoba týpí, závěsů tomahawků, obřadní a ozdobné účely.
Někdy se používala jako příměs do některých barviv. V případě nouze, když bylo málo vody, bylo možné krev pít a zachránit se tak před smrtí žízní.
Vysušeným bizoním trusem se topilo. Používal se také při kouřením dýmky, kousky bizoního trusu se přidávaly do kouřící směsi pro lepší hoření.
Používaly se jako vycpávka polštářů, panenek nebo sedel. Z bizoních chlupů se vyráběly kvalitní lariaty.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
