Záliba ve zdobení vlasů nejrůznějšími ozdobami a přívěsky je společná celému lidstvu již od pravěku. V některých indiánských hrobech starých více než dva tisíce let byly nalezeny kostice, trubičky vyřezané z mušlí, které se navlékaly na pramínky vlasů a sloužily jako cenné ozdoby.
V dnešním článku se ale hodlám věnovat specifickému druhu ozdoby, který se v angličtině označuje jako „hair bow“, český ekvivalent však neexistuje, a tak jsem navrhl, aby se ozdobě říkalo „motýlek“, kterého svým tvarem připomíná.
Motýlek, nebo motýlci (většinou se používaly v páru) jsou ornamenty veliké asi 10 cm, vyřezané každý u jednoho kusu surové kůže. Každý má tvar dvou lichoběžníků spojených úzkým pruhem kůže. Každý lichoběžník je ozdoben korálky, ostny nebo kelnatkami. Kolem nejužší části motýlka je omotán mosazný drát nebo plech.
Součástí každého motýlka je dřevěná jehlice, kterou je možné vsunout do střední části z plechu nebo drátu. Motýlci se připevňují do vlasů tak, že se uplete malý copánek, většinou v oblasti čela či spánku. Copánek se prostrčí střední částí motýlku a zajistí dřevěnou jehlicí, aby nesklouznul.
Původ těchto ozdob je nejasný. Pravděpodobně se vyvinuly z nějakých jednodušších ozdob. Dobu rozšíření také nelze s přesností určit, nicméně v době, kdy indiány maloval George Catlin a Karl Bodmer (30. léta 19. století) již byli motýlci běžně rozšířenou ozdobou. Okruh kmenů, které používaly motýlky byl poměrně široký a zahrnoval velkou část severních a částečně i centrálních plání. Motýlci se objevují u takových kmenů jako jsou Súové, Vrány, Mandani, Hidatsové, Assiniboinové, Černonožci a další.
Pokud porovnáme Catlinovy a Bodmerovy obrazy s fotografiemi z druhé poloviny 19. století, lze si snadno všimnout, že motýlci zřejmě vyšli z módy, jelikož je jejich použití mnohem sporadičtěji. U některých kmenů zmizely tyto ozdoby zcela a nenávratně, u některých kmenů se udržely, ovšem ve změněné podobě. Zejména se jedná o Vrány.
Vrány si tento módní doplněk, na rozdíl od ostatních kmenů zachovaly a učinily z něj nástroj vlastního sebevymezení. Fotografií Vran s motýlky ve vlasech existuje celá řada. Na rozdíl od motýlků, které je vidět na obrazech ze 30. let přibylo použití tzv. „antén“. Antény jsou vlastně prodloužené dřevěné fixující jehlice, ozdobené pery dravců, nebo i cizokrajných ptáků, jako je například páv a další. Antény mohly být použity na obou motýlcích nebo jenom na jedné straně
Dalším rozdílem jsou závěsy, které se připevňovaly k motýlkům. V dřívějších dobách se vyráběly hlavně z kelnatek, později spíše z kostic. Jak se zdá, tak se změnila i velikost motýlků, a to tak, že ty později vyrobené jsou i o něco větší.
K výrobě vlastních motýlků jsem si vytvořil vlastní předlohu, návrh. Chtěl jsem, aby ozdoba byla použitelná jak ve starší (cca 30. léta) tak i novější (70. léta) době. Základ je univerzální a je tvořen dvěma vyřezanými motýlky ze surové bizoní kůže (síla cca 2 mm). Kůži jsem zvolil záměrně silnější, aby držela tvar a nedeformovala se.
Další fází bylo vytvoření závěsů. Ty jsou tvořeny silnou bizoní šlachou, na kterou jsou navlečené kelnatky v kombinaci s ruskými korálky (russian beads). Korálky jsou originály z první poloviny 19. století. Konec závěsů je tvořen kousky hranostají kožešinky (na obě ozdoby padl celý mozkem činěný hranostaj), koňskými žíněmi obarvenými na červeno a mosaznými rolničkami, které jsou sice novodobé repliky, ale s pracně provedenou oxidační patinou, aby vypadaly co nejdobověji.
Závěsy bylo nutné pověsit na motýlky ještě dříve, než jsem začal se zdobením hlavních ploch, jelikož pozdější připevnění není možné.
Další prací bylo vytvoření středového válce. Zde existuje několik možností. Nejčastěji se k tomuto účelu používal mosazný nebo měděný drát. Použil jsem mosazný drát o síle cca 1,6 mm, který se dá koupit na trhu. Indiáni většinou drát omotali kolem trubičky či hůlky v průměru kolem 8-10mm, čímž vytvořili válec, respektive spirálu. Já jsem omotával drát přímo na surovou kůži a to tak, že jsem rozřízl dřevěnou hůlku o průměru 8mm na půlky. Obě půlky jsem přiložil ke středové části surovin a omotal drátem. Tím jsem vytvořil středový tunel.
V některých případech indiáni použili k vytvoření tunelu mosazný plech nebo trubičku. V některých případech použili prázdnou mosaznou nábojnici, ze které předtím uřízli dno. Motýlek prošel trubičkou tak, že se namočil do vody až změkl, pak se nasunul do trubičky a nechal uschnout. Je to jednoduchý ale funkční trik.
Následuje zdobení obou větších částí motýlku. Nejlépe vypadá ozdobení kelnatkami, což bylo také nejběžnější. I já zvolil tuhle atraktivní variantu. Kelnatky je třeba vybrat takové, které mají právě vhodnou velikost. Kelnatky jsem pak přichytil velmi silnou bizoní šlachou. Indiáni v některých případech používali k ozdobě i korálky, nejčastěji pony beads, někdy i ostny. Jako další prvek zdobení jsem vybral kousíčky šarlatového sukna a modrých pony beads (staré originály). Vše je přichyceno šlachou, kromě látky, která je přichycena lněnou nití.
Poslední prací byla výroba fixačních jehlic. Obě jsou vyrobeny ze svídy krvavé, vyřezané a vyhlazené do přesného tvaru. Pera pocházejí z dravců a chmýřová pera ze skalního orla jsou obarvena přírodními barvivy. Pera jsou k dřevěným jehlicím připevněna klihem a bizoní šlachou.
V případě potřeby je možné fixační jehlice nahradit mnohem menšími, které nevyčuhují nad povrch motýlků, takže nejsou vidět. Takové, jaké se většinou používaly ve starší době. Takto je možné ozdobu používat na různá období, vždy podle potřeby, pouze stačí používat různé jehlice.
Vraní indiáni používají motýlky dodnes. K vidění jsou například na každoročním indiánském setkání Crow Fair v rezervaci Vraních indiánů v Montaně.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
