Mosazné cvočky se původně vyráběly v Evropě a sloužily především ke zdobení dřevěného nábytku, zejména pak dobových truhel. Tato móda se pak s expanzí Evropanů dostala až na severoamerický kontinent.
Mosazné cvočky se zalíbily indiánům, kteří je velmi rychle začali se vkusem sobě vlastním vkomponovávat do svých výrobků. Běloši si obliby cvočků u indiánů všimli a začali jim toto zboží dodávat ve velkém množství, podobně jako například korálky.
Mezi nejčastěji zdobené předměty patřily zejména pouzdra na nože, rukojeti tomahawků, válečné dřevěné kyje, pažbení pušek, veškeré opasky a pásky, holstery, nákrčníky, náprsenky, náušnice. troubele dýmek, biče, sedla, rámy na zrcátka, skrejpry, prachovnice, taneční hůlky, lyžiny na dětských nosítkách, prkénka na přípravu tabáku a další předměty.
Dobové cvočky z 18. a 19. století sestávaly ze dvou částí, z hlavičky a dříku. Obě části byly 100% mosazné a zřejmě byly vyráběné metodou odlévání. Dřík byl hranatého průřezu a směrem ke špičce se zužoval. Do hlavičky byl zalisován. Průměr hlavičky se lišil od cca 0.8mm po cca 10mm. Vypouknutí hlavičky bylo minimální
Cvočky ze zatloukaly do dřeva pomocí dřevěných paliček (aby nedošlo k poškození cvočku). Indiáni cvočky používali i na zdobení kůže, například vybíjení opasků nebo pouzder na nože. V takovém případě se udělala v kůže pomocí šídla dírka o něco menší, než průměr mosazného dříku. Cvoček se pak vtlačil do díry.
Přesahující část dříku indiáni uštípli pomocí kleští nebo upilovali pilníkem. Případně bylo možné malý pahýl dříku rozklepat kladivem, aby nedošlo k poškrábání kůže či jinému zranění.
Na naprosté většině dobových indiánských originálů jsou na rubové straně vidět pouze mosazné „tečky“ hranatého průřezu.
Většina dnešních hobbystů a výrobců indiánských replik používá mosazné cvočky s ocelovým hřebíkem. Po aplikaci do kůže hřebík otočí o 180 stupňů a špičku zatlučou zpět. Je to praktické řešení, ale není dobově autentické.
Ocelové dříky s kulatým průměrem (hřebíčky) se u mosazných cvočků začaly používat zřejmě až na konci 19. století.