Z důvodu poptávky po těchto informacích jsem se rozhodl napsat stručný článek, který by trochu přiblížil problematiku kalhot, které nosili trapeři, respektive horalé či mountainmani. Vycházel jsem především z dobových obrazů, z dobových psaných záznamů a také z dochovaných originálů.
V době vrcholného období horalů existovaly v anglosaském světě zejména dva druhy kalhot, a to tzv. „trousers“, neboli klasické kalhoty a pak tzv. „pantaloons“ neboli pantalony, i když hranice mezi oběma typy může být někdy dosti neostrá.
Slovo „pantaloon“ pochází od italské komediální postavy z 16. století, starého muže, který se jmenoval Pantaloon a který byl typický tím, že nosil upnuté oblečení, včetně upnutých kalhot. Slovo „pantaloons“ se později stalo synonymem pro dlouhé kalhoty, které těsně obepínaly nohy.
Základní myšlenkou pantalonů bylo ukázat siluetu a muskularitu mužských nohou. Právě proto byly pantalony těsně obepnuté kolem nohy. Některé modely mohly být opatřeny ve spodní části rozparkem, který se zapínal na knoflíky nebo zavazoval na tkaničky a někdy také páskem, který se provlékal pod chodidly, respektive pod botami a zapínal se na druhé straně nohavice na knoflíky. Důvod byl ten, aby pantalony perfektně seděly.
Na počátku 19. století se pantalony stále více prosazovaly vůči alternativním pumpkám (anglicky „breeches“) a kolem roku 1820 již byly pumpky považovány za zcela zastaralé a byly plně vytlačeny pantalony, které se staly hlavním typem kalhot pro valnou část společenských vrstev a stavů, včetně například britské armády, ale taky velké části amerických zálesáků, traperů a obchodníků.
Většina pantalonů měla vepředu tzv. „padací most“, tedy jakousi chlopeň, která se připínala pomocí knoflíků. Na zadní straně pasu byl rozparek s dírkami, aby bylo možné upravovat obvod pasu, podobně, jako tomu bylo u kalhot. K pantalonům se nepoužíval pásek, držely buď samy těsným obepnutím svého majitele, nebo se používaly v kombinaci se šlemi, které se připevňovaly ke knoflíkům našitým vepředu a vzadu do oblasti pasu.
Pantalony se mohly vyrábět z široké škály materiálů, včetně jelenice, bavlny, lnu nebo hedvábí. Na dobových obrazech traperů jsou běžně vidět kožené pantalony s třásněmi v bočních švech. Mnohé mají spodní popruh pod chodidlem, trapeři jej nosili přes mokasíny.
Po roce 1840, tedy až po zhroucení kožešinového obchodu vyšly pantalony zcela z módy a byly plně nahrazeny typem širokých kalhot.
Kalhoty (anglicky „trousers“) byly již před rokem 1800 typickým pracovním oblečením námořníků a dělnické třídy, tedy pracujících lidí. Jejich hlavním účelem byla čistá praktičnost. Dělník se v nich musel zcela volně pohybovat, proto měly „pytloidní“ střih, byly volné, měly široké nohavice a vysoký sed.
Podobně jako u pantalonů se kalhoty vepředu rozepínaly a zapínaly na tzv. „padací most“, existovaly ale i kalhoty s klasickým jednořadým puntem na knoflíky, jako je to možné vidět i u dnešních kalhot. Stejně jako u pantalonů měla většina kalhot vzadu rozparek s tkaničkou, se kterou bylo možné upravovat obvod pasu.
Naprostá většina kalhot pro dělnickou třídu se vyráběla z vlněné látky, mohly ale existovat i odlehčené varianty vyrobené ze lnu. Kolem roku 1810 převzaly široké kalhoty do svých šatníků i vyšší společenské třídy, které samozřejmě vyšperkovaly jejich střih a nechaly si je vyrábět z různých „lepších“ materiálů, čímž z nich udělaly módní záležitost.
Ke kalhotům se stejně jako k pantalonům nenosil žádný opasek, nicméně mohly být jejich součástí i šle, aby kalhoty nepadaly. Šle se připínaly ke kalhotům pomocí knoflíků které byly vepředu i vzadu přišité k pasu kalhot.
Poté, co vyšly kolem roku 1840 z módy štíhlé pantalony se široké kalhoty staly víceméně jediným používaným typem kalhot.
Na naprosté většině dobových obrazů od malířů, kteří malovali horaly a zálesáky, jako A.J.Miller, William Tylee Ranney, George Caleb Bingham, Charles Deas, Charles Wimar, Arthur F Tait, John Mix Stanley a další je vidět v naprosté většině případů jelenicové pantalony, respektive něco mezi pantalony a širokými kalhotami, ale téměř vždy z jelenice s nezbytnými třásněmi v bočních švech.
Na některých obrazech jsou dokonce vidět proužky kůže pod chodidlem (lovci jej nosili po mokasínami), který drží pantalony na místě. Je tedy jasné, že jde přímo o pantalony, protože u kalhot se tento proužek nepoužíval
Kalhoty z látky jsou vidět minimálně. Zřejmě je to dáno tím, že v divočině dlouho nevydrží, oproti tomu jelenicové kalhoty
Co říct k výrobě? Výroba žádného oblečení není snadná, nicméně kalhoty jsou snadnější na výrobu než například kabát. Já jsem to vyřešil tak, že jsem se domluvil s profesionální krejčovou, která mi pomohla udělat dobový střih přímo na mou postavu. Pokud tuhle možnost ale nemáte, tak nezoufejte.
Doporučuji si najít nějaké kalhoty, které vám sedí, respektive které jsou střihem nejblíže k těm, které si chcete vyrobit. Pokud jsou kalhoty již staré a nebude vám jich líto, můžete je rozpárat, abyste získali střih, respektive jeho základ. Pokud chcete pantalony, můžete použít například nějaké silm fit rifle a podobně.
Potom doporučuji koupit v nějakých řemeslnických potřebách nějaký levný filc, který má podobnou sílu, jako materiál, který budete používat (silně doporučuji jelenici, vypadá to zálesácky). Sešijte filc, vyzkoušejte si, jak vám sedí, případně upravte, a to dělejte tak dlouho, až budete spokojení. Teprve pak se můžete pustit do práce s finálním materiálem.
Výsledný střih si přeneste na papír a z papíru na váš materiál. Sešití je poměrně snadné a zvládne to i naprostý laik, i já jsem to zvládl.
Níže přináším „fotonávod“ na výrobu širokých kalhot. Návod není vyčerpávající a předpokládá, že máte hotový střih. Kalhoty jsem si vyráběl jako pracovní, zcela nezdobené, s výjimkou bohatého třásnění. Kalhoty jsou vyrobeny z mozkem činěné jelenice.
Kalhoty jsem sešíval pravou zvířecí šlachou, což byla chyba, protože šlacha ma charakter drátu a na noze nepříjemně škrábe, proto doporučuji použít lněnou nebo bavlněnou pevnou nit, která se mi osvědčila více.
Kalhoty jsem si vyrobil přesně na míru, zejména pas jsem vyrobil tak, aby mi kalhoty pevně seděly a abych nemusel nosit šle. Ovšem časem kůže dost povolila a kalhoty mi začaly padat, proto si budu stejně muset dodělat šle. Kdybych šil další kalhoty, vyrobil bych si k nim šle rovnou.
Jinak se kalhoty na táboření osvědčily po všech stránkách. Jsou pohodlné a praktické. Kritické je použití jemné a tenké a měkké mozkem činěné kůže. Pokud použijete chemickou kůži, kalhoty nebudou dýchat. Chemická kůže je také těžší a zpravidla širší v průřezu.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
