Legendární aukce
V srpnu 2012 byla v americkém městě Reno v aukci Coeur d’Alene Art Auction vydražena válečná halena, která patřila legendárnímu náčelníkovi kmene Propíchnutých nosů Josephovi. Halena byla prodána za rekordní sumu 877,500 amerických dolarů, což odpovídá asi dvaceti milionům českých korun. Jedná se o jednu z nejvyšších sum, která byla zaplacena za dobový indiánský artefakt.
Jedná se o klasickou košili transmontánního stylu, vyrobenou ze čtyř kůží jelence , zdobenou čtyřmi korálkovanými transmonránními pásy, vyšívanými šetleji, hranostajími závěsy a prameny lidských vlasů. Košile je lehce zabarvená červeným pigmentem.
Původní majitel byl zjištěn náhodou
Na trhu se objevila v roce 1990. Do té doby byla pravděpodobně majetkem některé indiánské rodiny, zřejmě potomků náčelníka Josepha. Poté změnila několikrát majitele, aniž by někdo tušil, komu patřila.
Původní majitel byl zjištěn až později, navíc náhodou, porovnáním s dobovou fotografií náčelníka Josepha z roku 1877. Fotografii pořídil americký fotograf John H. Fouch krátce poté, co se Joseph i se svými lidmi z kmene Propíchnutých nosů po svém legendárním, ale neúspěšném útěku do Kanady vzdal americké armádě.
O rok později, v roce 1878 náčelníka ve stejné košili portrétoval americký malíř Cyrenius Hall. Jeho obraz se pak stal předlohou pro americkou poštovní známku.
Artefakty se zdokumentovanou historií
Indiánské dobové originály, u kterých je známá jejich historie či návaznost na konkrétní osoby je šance, že se prodají za několikanásobně vyšší cenu, než u artefaktů bez doložitelných historických spojitostí a vazeb. V tomto případě jde o halenu, kde je z obrazu i fotografie potvrzena její pravost, stejně jako prokazatelné vlastnictví náčelníkem Propíchnutých nosů.
V květnu 2012 byla prodána v aukci Sotheby’s jiná transmontánní halena, která údajně také patřila náčelníkovi Josephovi. Jelikož jde pouze o ústní podání, bez přímého důkazu, prodejní částka se vyšplhala na „pouhých“ 482,500 amerických dolarů (asi 10 milionů korun).
Náčelník Joseph
Náčelník Joseph, ve svém jazyce Hinmatóowyalahtq̓it, což znamená Hrom, který se valí z hor, byl legendární vůdce jedné z podskupin kmene Propíchnutých nosů z údolí Wallowa (v oblasti dnešního Oregonu). V roce 1877 nesouhlasil s přemístěním svého lidu do rezervace v Lapwai v dnešním Idahu, jak chtěla americká vláda.
Aby se vyhnul konfrontaci, hledal Joseph východisko v útěku. Když Vraní indiáni, dlouhodobí spojenci Propíchnutých nosů odmítli pomoci, rozhodnul se uprchnout do Kanady žádat o politický azyl, stejně jako to po bitvě u Little Big Hornu v roce 1876 udělal Sedící býk se svou tlupou hunkpapských Lakotů.
Útěk Propíchnutých nosů
Útěk Josepha s asi 750 členy svého kmene do Kanady vešel ve známost jako Válka Propíchnutých nosů. Útěk trval téměř 4 měsíce (od června do října 1877) a indiáni celkem urazili 1900 km. Celou dobu byli pronásledování jednotkami americké armády, se kterou během celého útěku bojovali válečníci, aby zpomalili její postup a umožnili tak útěk svých dětí, žen a starých lidí.
Statečnost a důvtip Propíchnutých nosů pod vedením Josepha byly legendární. Indiánští bojovníci dokázali úspěšně odrážet a zdržovat početně i techniky silnější americkou armádu, která nebyla po několik měsíců schopná utečence dopadnout. Pouhých 250 bojovníků kryjících postup asi 500 dětí, žen a starců čelilo cca 1500 dobře vyzbrojeným a živeným americkým vojákům pod vedením brigádního generála Olivera Otise Howarda.
Pouhých 40 mil od hranic Kanady se podařilo armádě Propíchnuté nosy obklíčit u Bear Pow Mounatins. Po pětidenní úmorné bitvě, poté, co padl Josephův přítel a náčelník jedné ze podskupin Propíchnutých nosů Zrdcadlo, se Joseph a jeho zcela vyčerpaní a vyhladovělí soukmenovci rozhodli kapitulovat. Náčelník Joseph pak pronesl svoji známou řeč:
"Jsem již unavený z tohoto boje. Naši náčelníci jsou pobití. Zrdcadlo je mtrvý. Toohoolhoolzote je mrtvý. Starci jsou všichni mrtví. Jsou to mladíci, kteří teď rozhodují. Ollokot, který vedl mladíky je po smrti. Je nám zima a nemáme žádné pokrývky. Děti mrznou. Někteří z mých lidí utekli do kopců a mrznou tam. Nemají žádné jídlo ani přikrývky a nikdo neví, kde jsou. Možná již všichni zmrzli. Rád bych se podíval po svých dětech, snad najdu ještě nějaké naživu. Poslouchejte mě, náčelníci. Jsem již unavený. Mé srdce je nemocné a smutné. Tak jako že je slunce nade mnou, nebudu již více bojovat."
Náčelník Joseph
Konec svobody
Části Propíchnutých nosů se podařilo uprchnout do Kanady, většina však byla zajata a poslána vlakem do pevnosti Fort Leavenworth v Kansasu, kde jich téměř jedna třetina pomřela. Celou hrdinskou cestu Propíchnutých nosů sledovaly celé Spojené státy, jelikož se akce na straně armády zúčastnilo i několik reportérů.
Bravurnost a hrdinství indiánů jim získalo mezi bělochy mnoho příznivců. Noviny New York Times popsaly válku s Propíchnutými nosy takto:
"Z naší strany byla celá válka ve své podstatě gigantickou chybou a obrovským zločinem."
New York Times