Váčky na ocílku

Váčky na ocílku byly rozšířené u mnoha kmenů z centrálních a jižních plání. Vyráběly se nejčastěji z komerční hověziny a často byly nádherně zdobené korálky, kornoutky, puklicemi a podobně. Nejpropracovanější exempláře pocházejí od Kiowů, krásné váčky měli také Komančové, Apači, Arapahové, Šajeni, Lakotové, Utové a další kmeny.

Zdobené váčky na ocílku jsou jak praktické, tak i krásné. Indiáni (či spíše indiánky) je používali často. Ženy je často nosily pověšené na opasku, aby měly křesací potřeby po ruce, případně mohly být uložené i v parfleši.

Váček na ocílku kmene Sioux, který údajně patřil Sedícímu býkovi.
Váček na ocílku kmene Sioux, který údajně patřil Sedícímu býkovi.

Původ

Většina dochovaných váčků na ocílky pochází z oblasti centrálních nebo jižních plání. Specialisty na jejich výrobu byli Kajovové, jejichž váčky patří k těm nejkrásnějším a nejpropracovanějším. Zřejmě to byli oni, kteří váčky na ocílky vymysleli, jelikož nejstarší dochované exempláře pochází právě od Kajovů. Od nich se pak rozšířily k okolním kmenům, zejména ke Komančům, k Jutům, Šošonům, Apačům, k Arapahům, Šajenům a nakonec i k Lakotům. Kajovové zřejmě váčky vyráběli ve větším množství, a ty se pak mezikmenovým obchodem dostávaly i ke vzdáleným kmenům.

Váček na ocílku kmene Kiowa.
Váček na ocílku kmene Kiowa.
Váček na ocílku kmene Arapaho nebo Šajen.
Váček na ocílku kmene Arapaho nebo Šajen.

Popis

Materiál

Ve většině případů se tyto váčky vyráběly z komerční hověziny, bělochy industriálně vyráběné kůže na boty, řemeny, brašny a podobné věci. Takovou kůži mohli indiáni sehnat přímo od obchodníků, nebo mohli třeba použít i staré boty, koňské postroje, brašny nebo kufříky, ať již je získali výměnným obchodem, nebo třeba loupeží. Pouze velmi malé procento váčků je vyrobeno z měkké, mozkem vydělané jelenice. To je zřejmě proto, že komerční hovězina je mnohem tužší a proto lépe chrání křehkou ocílku před zlomením.

Váček na ocílku kmene Lakotů, je vyroben z vyčiněné jelenice, což není zrovna běžné, ale i takové varianty se vyskytovaly.
Váček na ocílku kmene Lakotů, je vyroben z vyčiněné jelenice, což není zrovna běžné, ale i takové varianty se vyskytovaly.
Váček na ocílku z centrálních plání je vyroben klasicky z komerční hověziny - hlazenice. To byla nejběžnější varianta.
Váček na ocílku z centrálních plání je vyroben klasicky z komerční hověziny - hlazenice. To byla nejběžnější varianta.

Tvar

Typickým tvarem je lichoběžník, kdy spodní strana je širší než horní strana. Boční strany mohou být rovné, ale často jsou elegantně prohnuté a zaoblené. Pro ty kajovské je typický protáhlý design s výrazně prohnutými boky, zatímco ostatní kmeny vykazují spíše rovnější linie. Málokdy jsou váčky striktně obdélníkové, ale existují i takové případy. Některé váčky mohou mít spodní hranu zlomenou nebo jakoby vykrojenou.

Váček na ocílku kmene Kiowa s typickým zúžením směrem nahoru a boky vybranými do oblouku. Jiné kmeny mohly mít tvar mírně odlišný.
Váček na ocílku kmene Kiowa s typickým zúžením směrem nahoru a boky vybranými do oblouku. Jiné kmeny mohly mít tvar mírně odlišný.

Překlopky

Prakticky pro všechny váčky je typická překlopka, zpravidla zaoblená, která tvoří se zády jeden díl. Některé překlopky mohly být zajištěny řemínkem, ale většinou nebyly, prostě překlopka byla jen přehnutá. Vzhledem k tomu, že váčky byly dost těsné, tak nehrozilo, že by ocílka nějak sama vypadla.

Váček na ocílku, zadní strana. Překlopka se zadním dílem jsou většinou v jednom kuse.
Váček na ocílku, zadní strana. Překlopka se zadním dílem jsou většinou v jednom kuse.

Zdobení

Téměř všechny dochované ocílkové váčky (až na několik velmi málo výjimek) jsou zdobené korálkovou aplikací, nejčastěji na obou stranách, přičemž výšivka na přední straně je obyčejně větší a výšivka na zadní straně je menší. Některé váčky jsou vyšívané jenom na přední straně, ale je to spíše výjimka. Pravidlem bývá i oblouk řadového stehu, který kopíruje okraj překlopky, některé překlopky mohou být vyšité úplně celé.

Výšivka bývá vyvedena řadovým nebo i plošným stehem. Design se pak liší podle kmene. Úplně nejstarší dochované kajovské váčky jsou vyšité pony beads, nejčastěji červenými, modrými, černými a kukuřičnými a nesou vzor dvou hor (trojúhelníky) nebo přesýpacích hodin (trojúhelníky proti sobě), pozdější váčky vyšité seed beads již nesou složitější geometrické vzory a linie. Váčky ostatních kmenů pak většinou vycházejí z designu typického pro ten či onen kmen, který je přizpůsoben velikosti a rozměru váčku. Váčky Jutů, Lakotů a Šajenů jsou tak tvořeny navazujícími řadami řadového stehu. Často nesou design přesýpacích hodin (dvou hor, či trojúhelníků proti sobě, případně v kombinaci se čtverci.

Váček na ocílku, centrální pláně.
Váček na ocílku, centrální pláně.
Váček na ocílku, Lakota.
Váček na ocílku, Lakota.

Boční hrana mnoha váčků je ozdobená také korálky, tzv. obloučkovým stehem, kdy vlákno vytváří jakousi spirálu. Korálky tak umně skryjí nevzhlednou hranu.

Typickým ozdobným rysem váčků na ocílku je řada kornoutků, které zdobí jeho spodní hranu a pak okraj kulaté překlopky. Kornoutky vyráběli indiány tak, že z cínových plechovek na tabák vyřízli lichoběžníkový tvar, který pak stočili do kornoutku. Kornoutky se následně vypálily v ohni, aby získaly tmavou barvu. Kornoutky se pak navlékaly na kožené řemínky, na kterých se zajistily tak, že se na řemínku udělal uzlík. Některé váčky mohly být zdobeny ještě mosaznými nebo častěji stříbrnými puklicemi (ve skutečnosti šlo o alpaku, slitinu mědi, zinku a niklu) na překlopce. Takové ozdoby jsou typické pro indiány jižních plání.

Váček na ocílku kmene Šajen.
Váček na ocílku kmene Šajen.

Dalším typem zdobení byly jakési „ocásky“, které visely ze spodních rohů váčků. Většinou se jednalo o obyčejné kožené řemínky, které mohly být ozdobeny dalšími kornoutky, korálkovou omotávkou, nebo i různými kovovými plíšky.

Jak jsem již napsal, váčky si často připevňovaly ženy na opasek, proto byly tyto opatřeny na zadní straně řemínkem.

Váček na ocílku z jižních plání, zřejmě Kiowa.
Váček na ocílku z jižních plání, zřejmě Kiowa.
Váček na ocílku kmene Apačů.
Váček na ocílku kmene Apačů.

Lukáš Navrátil

Ročník narození 1974. Vystudoval odbornou matematiku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy university v Brně. Zabývá se filosofií, teologií, psychologií, spiritualitou, mystikou a historií, zejména obdobím osidlování Amerického západu. Zajímají ho indiáni Velkých plání a Skalistých hor a období traperů a kožešinového obchodu ve Skalistých horách do roku 1840. Mezi léty 1997 až 2012 se zabýval indiánským reenactingem (Vraní indiáni), nyní aktivně traperským reenactingem (horalé, mountainmen). Dále se zabývá překlady odborných knih, pojednávajících o indiánech Plání a traperech a píše články na stránky www.indiani.cz, které vlastní a spravuje. 20 let se živil výrobou autentických indiánských replik pro zahraniční trh zejména v USA.

Mohlo by vás také zajímat