Textilní umění severozápadních indiánů, zejména tzv. pláště Chilkat tkané Tlingity, případně vlněné pokrývky z jihozápadu (angl. tzv. Chief´s blankets) nebo pletené sashe a bandolíry lesních Indiánů jsou všeobecně dobře známy. Méně je však známo, že tkaniny vyráběli i dávní představitelé Hopewellské kultury v údolí Ohia (100 př.n. l. – 500 n. l.), jak dokládají otisky a vyobrazení na keramice. Fragmenty tkanin se dochovaly v moundech Mississipské kultury (800-1600n.l.) v Moundville v Alabamě a v Etowahu v Georgii. Tyto fragmenty byly utkané ze spřádané zaječí, respektive bizoní srsti. Španělský dobyvatel Hernando de Soto a později francouzský historik Le Page du Pratz se zmiňují o pláštích a dalších druzích textilu tkaných z lýkových a kopřivových vláken u Kríků a Natchezů. U kmene Chickasaw byl popsán způsob tkaní rohoží na závěsu shora dolů, podobně, jako je známo u Odžibwejů. Všechny kmeny jihovýchodu, údolí Ohia a Mississippi vyráběly podobné rohože. Francouzští katoličtí misionáři Marquette a Hennepin se na sklonku 17. století zmiňovali o přízi předené z „medvědí“ a hlavně bizoní vlny v oblasti Illinois. Tento materiál se v dobách, kdy bizoni byli na východ od Mississippi ještě hojně rozšířeni, očividně běžně používal ke tkaní tašek.
Mnohé tradice tzv. Pěti civilizovaných kmenů Jihovýchodu (Cherokee, Creek (Muskogee), Choctaw, Chickasaw a Seminole) vzaly za své evropeizací, ale podepsal se na nich zejména odsun do indiánského teritoria. Příslušníci původních kmenů východních prérií (skupiny Caddo, Pawnee, Dhegiha a Chiwere) a nově příchozí migranti původem z údolí Ohia a centrálních a jižních Velkých jezer (Winnebagové a algonkinské kmeny Sauk&Fox (Meskwaki), Kickapoo, Potawatomi, Miami, a další, které byly vesměs polousedlé nebo usedlé a věnovaly se zemědělství), však udržovali tradice jako je tkaní rohoží a tašek z lýka, později z vlny, ještě v devatenáctém století. Podobné tašky z rostlinných vláken vyráběli Indiáni skupiny Anishinaabeg (Chippewové/Odžibwejové, Odawové, Potawatomiové), ale také Menomineeové a východní Dakotové. Tento článek si klade za cíl zmapovat především tašky z rostlinných vláken, které byly, samozřejmě s mnohými výhradami, určitou analogií k týpí-taškám prérijních indiánů.
Nejvíce rozšířeným materiálem používaných na tkaní jednodušších tašek bylo lýko, ať už ze zeravu západního, jilmu červeného nebo nejčastěji z lípy. Lýko se vařilo v louhu z popele, aby se oddělila vlákna, která se poté zkroutila do tenkých provázků, nebo se ponechala v tenkých rovnoběžných proužcích, které se příčně proplétaly.
Nejkvalitnější materiál poskytovaly rostliny, různě označované jako „kopřiva“ (angl. nettle, Urticastrum Divaricatum, Laportea Canadensis) nebo „indiánské konopí,“ též toješť (Apocynum cannabinum), z jejichž vláken se kroutily tenké provázky, nejčastěji ze dvou pramenů. Z těchto provázků se pak vázaly tašky často s komplikovanými vzory, nezřídka v dvoubarevné kombinaci s dekorativním uplatněním příze z tmavé bizoní vlny, později z barevné příze z ovčí vlny, získané obchodem.
Po roce 1800 se vlněné příze staly běžně dostupným obchodním artiklem. Protože odpadla zdlouhavá práce s přípravou materiálu, začala vlna postupně nahrazovat nativní rostlinná vlákna a vznikla nová technika tkaní celovlněných tašek již zcela jiného designu. V pozdním období se uplatnila i další komerční vlákna jako bavlna a len.
Vyskytovaly se v zásadě dva hlavní typy tašek z rostlinných vláken (angl. obvykle twined bags): hrubší, užitné tašky z lýkových vláken nebo hrubších vláken toještě a jemnější, zdobené tašky z jemného toještě, kopřivového vlákna, bizoní vlny či komerční příze. Užitné tašky se často vázaly jako jemná síť s mezerami. Takové tašky se používaly na vymývání kukuřice, nebo k odstraňování plev po změkčení zrna máčením v louhu z popele. V taškách uvázaných natěsno se skladovalo zrno, divoká rýže (ovsucha) a různé zemědělské produkty.
Tašky používané k uskladnění potravin nebo oblečení byly obvykle až přes šedesát centimetrů široké. Pletly se dnem vzhůru tak, že přes tyčku zavěšenou v horizontální poloze se vertikálně přehnula vlákna osnovy, která se pak horizontálně shora dolů v malých odstupech spirálovitě provazovala. Když bylo dosaženo požadované velikosti, konce vláken se sdružily do svazečků, ze kterých se spletl horní okraj tašky. Po vyjmutí hůlky z dna vznikla taška vyrobená zcela beze švů.
Osnova se provazovala kopřivovým, konopným či později bavlněným provázkem. I zcela nezdobené tašky překvapují pozoruhodnou škálou technik splétání. Osnova bývala nejčastěji svisle rovnoběžná, jindy však běžela diagonálně a protínala se v místě horizontálního provázání. Na některých taškách jsou vidět oba způsoby vázání vedle sebe, paralelní i diagonální.
Nejjednodušší typ tašky byl vyroben z vertikálních proužků prostého lipového lýka, některé užitné tašky však byly zdobené barevnými vzory – svislými pruhy různě obarveného lýka osnovy. Zajímavý cik-cak nebo šipkový či kosočtvercový efekt vznikl diagonálním prohozením některých vláken. Existují jednoduché tašky s pruhy, kde je část osnovy dvojitá, složená z vláken dvou barev, které se na střídačku rozdělují a zase spojují. Jedna barva je vždy spodní a druhá vrchní. Vzniká tak efektní dekor, složený ze střídavých kosočtverců nebo tvarů písmene X.
Druhý typ tašek byl vyrobený z jemných materiálů – konopí či kopřivy v kombinaci s kontrastující bizoní vlnou, takže je měkký a poddajný, a byl často zdoben komplikovanými vzory. Barevná vlněná příze, vzácná v raných dobách, se používala jen v minimálním množství, pokud vůbec, a to k akcentům v ozdobných svislých pruzích podél okrajů, které jsou pro tento typ tašek charakteristické. Mezi těmito pruhy byla centrální plocha pokrytá hlavním designem, který byl často vytvořen technikou prohazování dvojité osnovy rozdílných barev. Velikost těchto tašek byla v rozmezí přes šedesát centimetrů až po velikost peněženky. Do těch velkých se ukládalo cenné oblečení, případně sloužily jako vnější obaly na medicinové vaky. V těch malých se uchovávaly šperky, šicí potřeby apod.
Nejstarší dochované pletené tašky tohoto typu pocházejí ze sbírky Jaspera Granta (kolem roku 1800). Grant byl britský důstojník, který sloužil v oblasti centrálních Velkých jezer, ve Fort Niagara, Detroitu a Michilimackinacu. Ikonografie vyskytující se na těchto taškách vypovídá mnohé o jejich použití. Ochranné symboly hromových ptáků a podvodních panterů na protilehlých stranách tašek svědčí o významném obsahu, který uchovávaly. Jedná se o typickou algonkinskou duální koncepci, vyskytující se na řadě podobných tašek, kde manidos horního světa (hromoví ptáci) jsou stylizovaně zobrazeni na jedné straně a manidos dolního světa (podvodní panteři) na druhé a mezi nimi se nachází jakýsi neutrální prostor. Stylizace může být realistická nebo částečně realistická a částečně abstraktní, případně zcela abstraktní. U několika exemplářů ze sbírky Milforda Chandlera (DIA) je vysloveně doloženo, že se jednalo o schránky na medicinové vaky, zřejmě členů nějaké šamanistické společnosti, jako byla Mídéwiwin.
Podvodní panter může být někdy zobrazen jako meandr nebo horizontální cik-cak linie. Motiv soustředných kosočtverců či radiace, označovaný jako „pavoučí síť“ zapadá do téže matrice, neboť pavoučí bytost je mytologicky spojena s hromovládcem. Za zmínku stojí další detaily, jako protáhlé hexagonální tvary, které představují obětní nádoby, případně motivy spojené s kultem Mídé.
Ne všechny tašky však obsahují motivy se symbolikou této duality. Někdy se mohlo jednat o klanový symbol, jako je motiv želvy na tašce z ROM, ve které byl uložen Pennův wampumový pás, který přinesli Delawarové do Ontaria, a který uchovával ve své sbírce lékař z kmene Mohawků, zednář a člen Templářského řádu Oronhyatekha. Antropolog Alanson Skinner uvádí, že taštičky čarodějů s obsahem sloužícím k černé magii (uřknutí) mohly mít na sobě motiv rohatého hada. Motiv jelena pro změnu vyjadřoval souvislost s milostnou magií. Další motivy mohly být čistě osobní nebo dekorativní. Objevují se antropomorfní motivy, či motivy označované jako „psi“ nebo „koně.“ Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda je tato interpretace skutečně správná, nebo se původně jednalo také o podvodní pantery, ale s postupným úpadkem spirituálního myšlení a původního chápání ikonografie se naivizovala i interpretace těchto symbolů u samotných Indiánů.
Koncepce, které vycházely z kultu Mídé a mytologie Anishinaabeg byly známy i sousedním kmenům, jako byli Winnebagové a jejich prérijní příbuzní jazykové skupiny Chiwere (Ioway, Otoe, Missouria), Miamiové, Menomineeové a lesní Dakotové, avšak s určitými odchylkami.
Navzdory popisům uvedeným výše se výjimečně najde taška, která do daného schématu nezapadá. Na příčině jsou obyčejně pozdější doplňky, které přidal někdo z pozdějších majitelů. Objekt tak měl posloužit jinému než svému původnímu účelu, nebo se jedná o tzv. artifake, jak je pravděpodobné v případě tašky s třásněmi ze sbírky G. Catlina, o kterém je dostatečně známo, že indiánské předměty často „vylepšoval,“ aby zvýšil jejich prodejní atraktivitu v dobách, kdy mu docházely finance.
V oblasti Velkých jezer se vázaly tašky z vlněné příze stejnými technikami jako sashe. Ty se obvykle používaly jako menší tzv. muniční tašky s popruhem přes rameno, v nichž mají základ pozdější velké tzv. bandolírové tašky. O těchto taškách však tato stať nepojednává, neboť se jednalo o jinou vývojovou linii. Zmiňme se však alespoň stručně o vlněných taškách, které mají svůj evoluční původ právě u tašek vázaných z rostlinných vláken.
Se stále se zvětšující dostupností barevných vlněných přízí v průběhu 19. století dochází k postupnému nahrazování rostlinných vláken vlnou a na původním prototypu se vyvíjí i nový typ designu. Vlněné tašky se liší konstrukčně i vzorem, protože ten je tvořen nikoli vertikální či diagonální osnovou jako u tašek z rostlinných vláken, ale horizontálním útkem různých barev na vertikální osnově. Objevují se nové motivy, přejaté z modernějších řemeslných forem: ze stuhových aplikací, sashí či tkaných korálkových pásů. S postupující misijní činností v raně rezervačním období dochází k ideologickému potírání původní ikonografie, která je nahrazována stále abstraktnějšími formami, ve kterých jsou původní významy záměrně více skryty, takže vzor působí pro nezasvěceného čistě dekorativně.
Zajímavou souvislost s taškami z přírodních vláken mají také raně rezervační taštičky asi o velikosti peněženky, tkané z korálků (angl. charm bags), získané především od kmene Meskwaki. Jak napovídá anglický název, sloužily jako obal na nějaký amulet či drobný rituální předmět. Svůj předobraz mají v podobně malých taštičkách z rostlinných vláken, které sloužily témuž účelu a byly součástí obsahu tašek velkých. Příklad níže ilustruje, že ikonografická koncepce se v tomto případě ani po sto letech příliš nezměnila.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
