Tašky pletené z přírodních vláken

Indiáni oblasti centrálních, západních a jižních Velkých jezer a Indiáni východních prérií vyráběli od nepaměti tašky pletené z rostlinných vláken a zvířecí vlny. Některé byly čistě užitné, ty nejpropracovanější vynikají výraznou ikonografií a sloužily k uskladnění cenných předmětů. S dostupností komerčních přízí a odchodem do rezervací vzniká nový typ tašek vázaných převážně z barevné vlny.

Textilní umění severozápadních indiánů, zejména tzv. pláště Chilkat tkané Tlingity, případně vlněné pokrývky z jihozápadu (angl. tzv. Chief´s blankets) nebo pletené sashe a bandolíry lesních Indiánů jsou všeobecně dobře známy.  Méně je však známo, že tkaniny vyráběli i dávní představitelé Hopewellské kultury v údolí Ohia (100 př.n. l. – 500 n. l.), jak dokládají otisky a vyobrazení na keramice.  Fragmenty tkanin se dochovaly v moundech Mississipské kultury (800-1600n.l.) v Moundville v Alabamě a v Etowahu v Georgii. Tyto fragmenty byly utkané ze spřádané zaječí, respektive bizoní srsti. Španělský dobyvatel Hernando de Soto a později francouzský historik Le Page du Pratz se zmiňují o pláštích a dalších druzích textilu tkaných z lýkových a kopřivových vláken u Kríků a Natchezů.  U kmene Chickasaw byl popsán způsob tkaní rohoží na závěsu shora dolů, podobně, jako je známo u Odžibwejů.  Všechny kmeny jihovýchodu, údolí Ohia a Mississippi vyráběly podobné rohože.  Francouzští katoličtí misionáři Marquette a Hennepin se na sklonku 17. století zmiňovali o přízi předené z „medvědí“ a hlavně bizoní vlny v oblasti Illinois. Tento materiál se v dobách, kdy bizoni byli na východ od Mississippi ještě hojně rozšířeni, očividně běžně používal ke tkaní tašek.

Taška tkaná z bizoní vlny. Údolí Ohia nebo Illinois (?), 18. století (?), Pitt Rivers Museum
Taška tkaná z bizoní vlny. Údolí Ohia nebo Illinois (?), 18. století (?), Pitt Rivers Museum

Mnohé tradice tzv. Pěti civilizovaných kmenů Jihovýchodu (Cherokee, Creek (Muskogee), Choctaw, Chickasaw a Seminole) vzaly za své evropeizací, ale podepsal se na nich zejména odsun do indiánského teritoria. Příslušníci původních kmenů východních prérií (skupiny Caddo, Pawnee, Dhegiha a Chiwere) a nově příchozí migranti původem z údolí Ohia a centrálních a jižních Velkých jezer (Winnebagové a algonkinské kmeny Sauk&Fox (Meskwaki), Kickapoo, Potawatomi, Miami, a další, které byly vesměs polousedlé nebo usedlé a věnovaly se zemědělství), však udržovali tradice jako je tkaní rohoží a tašek z lýka, později z vlny, ještě v devatenáctém století. Podobné tašky z rostlinných vláken vyráběli Indiáni skupiny Anishinaabeg (Chippewové/Odžibwejové, Odawové, Potawatomiové), ale také Menomineeové a východní Dakotové. Tento článek si klade za cíl zmapovat především tašky z rostlinných vláken, které byly, samozřejmě s mnohými výhradami, určitou analogií k týpí-taškám prérijních indiánů.

Materiály

Nejvíce rozšířeným materiálem používaných na tkaní jednodušších tašek bylo lýko, ať už ze zeravu západního, jilmu červeného nebo nejčastěji z lípy.  Lýko se vařilo v louhu z popele, aby se oddělila vlákna, která se poté zkroutila do tenkých provázků, nebo se ponechala v tenkých rovnoběžných proužcích, které se příčně proplétaly.

Nejkvalitnější materiál poskytovaly rostliny, různě označované jako „kopřiva“ (angl. nettle, Urticastrum Divaricatum, Laportea Canadensis) nebo „indiánské konopí,“ též toješť (Apocynum cannabinum), z jejichž vláken se kroutily tenké provázky, nejčastěji ze dvou pramenů. Z těchto provázků se pak vázaly tašky často s komplikovanými vzory, nezřídka v dvoubarevné kombinaci s dekorativním uplatněním příze z tmavé bizoní vlny, později z barevné příze z ovčí vlny, získané obchodem. 

Užitková taška z lýka, Odawové (Musée d´Yverdon)
Užitková taška z lýka, Odawové (Musée d´Yverdon)
Taška z jemnějších vláken kopřivy nebo indiánského konopí, bizoní vlny a akcenty červené vlněné příze, Sauk-Fox, DIA
Taška z jemnějších vláken kopřivy nebo indiánského konopí, bizoní vlny a akcenty červené vlněné příze, Sauk-Fox, DIA

Po roce 1800 se vlněné příze staly běžně dostupným obchodním artiklem. Protože odpadla zdlouhavá práce s přípravou materiálu, začala vlna postupně nahrazovat nativní rostlinná vlákna a vznikla nová technika tkaní celovlněných tašek již zcela jiného designu. V pozdním období se uplatnila i další komerční vlákna jako bavlna a len.

Typy tašek

Vyskytovaly se v zásadě dva hlavní typy tašek z rostlinných vláken (angl. obvykle twined bags): hrubší, užitné tašky z lýkových vláken nebo hrubších vláken toještě a jemnější, zdobené tašky z jemného toještě, kopřivového vlákna, bizoní vlny či komerční příze. Užitné tašky se často vázaly jako jemná síť s mezerami. Takové tašky se používaly na vymývání kukuřice, nebo k odstraňování plev po změkčení zrna máčením v louhu z popele. V taškách uvázaných natěsno se skladovalo zrno, divoká rýže (ovsucha) a různé zemědělské produkty.

Užitkové tašky z rostlinných vláken, s diagonální (vlevo) a vertikální (vpravo) osnovou, NMAI
Užitkové tašky z rostlinných vláken, s diagonální (vlevo) a vertikální (vpravo) osnovou, NMAI

Tašky používané k uskladnění potravin nebo oblečení byly obvykle až přes šedesát centimetrů široké. Pletly se dnem vzhůru tak, že přes tyčku zavěšenou v horizontální poloze se vertikálně přehnula vlákna osnovy, která se pak horizontálně shora dolů v malých odstupech spirálovitě provazovala. Když bylo dosaženo požadované velikosti, konce vláken se sdružily do svazečků, ze kterých se spletl horní okraj tašky.  Po vyjmutí hůlky z dna vznikla taška vyrobená zcela beze švů.

Osnova se provazovala kopřivovým, konopným či později bavlněným provázkem. I zcela nezdobené tašky překvapují pozoruhodnou škálou technik splétání. Osnova bývala nejčastěji svisle rovnoběžná, jindy však běžela diagonálně a protínala se v místě horizontálního provázání. Na některých taškách jsou vidět oba způsoby vázání vedle sebe, paralelní i diagonální.

Užitné lýkové tašky s dekorativním vzorem, Osagové, NMAI
Užitné lýkové tašky s dekorativním vzorem, Osagové, NMAI

Nejjednodušší typ tašky byl vyroben z vertikálních proužků prostého lipového lýka, některé užitné tašky však byly zdobené barevnými vzory – svislými pruhy různě obarveného lýka osnovy. Zajímavý cik-cak nebo šipkový či kosočtvercový efekt vznikl diagonálním prohozením některých vláken. Existují jednoduché tašky s pruhy, kde je část osnovy dvojitá, složená z vláken dvou barev, které se na střídačku rozdělují a zase spojují. Jedna barva je vždy spodní a druhá vrchní. Vzniká tak efektní dekor, složený ze střídavých kosočtverců nebo tvarů písmene X.

Přední a zadní strana téže tašky z oblasti centrálních Velkých jezer, ca 1800, sbírka Jaspera Granta, NMI. Podvodní panter je vyjádřen napůl abstraktním způsobem.
Přední a zadní strana téže tašky z oblasti centrálních Velkých jezer, ca 1800, sbírka Jaspera Granta, NMI. Podvodní panter je vyjádřen napůl abstraktním způsobem.

Druhý typ tašek byl vyrobený z jemných materiálů – konopí či kopřivy v kombinaci s kontrastující bizoní vlnou, takže je měkký a poddajný, a byl často zdoben komplikovanými vzory.  Barevná vlněná příze, vzácná v raných dobách, se používala jen v minimálním množství, pokud vůbec, a to k akcentům v ozdobných svislých pruzích podél okrajů, které jsou pro tento typ tašek charakteristické. Mezi těmito pruhy byla centrální plocha pokrytá hlavním designem, který byl často vytvořen technikou prohazování dvojité osnovy rozdílných barev. Velikost těchto tašek byla v rozmezí přes šedesát centimetrů až po velikost peněženky. Do těch velkých se ukládalo cenné oblečení, případně sloužily jako vnější obaly na medicinové vaky. V těch malých se uchovávaly šperky, šicí potřeby apod.

Přední a zadní strana tašky ze sbírky Milforda Chandlera, Potawatomiové, ca 1870, DIA. V horní části nad panterem vlevo je symbol odkazující na společnost Mídéwiwin.
Přední a zadní strana tašky ze sbírky Milforda Chandlera, Potawatomiové, ca 1870, DIA. V horní části nad panterem vlevo je symbol odkazující na společnost Mídéwiwin.

Ikonografie

Nejstarší dochované pletené tašky tohoto typu pocházejí ze sbírky Jaspera Granta (kolem roku 1800). Grant byl britský důstojník, který sloužil v oblasti centrálních Velkých jezer, ve Fort Niagara, Detroitu a Michilimackinacu. Ikonografie vyskytující se na těchto taškách vypovídá mnohé o jejich použití. Ochranné symboly hromových ptáků a podvodních panterů na protilehlých stranách tašek svědčí o významném obsahu, který uchovávaly. Jedná se o typickou algonkinskou duální koncepci, vyskytující se na řadě podobných tašek, kde manidos horního světa (hromoví ptáci) jsou stylizovaně zobrazeni na jedné straně a manidos dolního světa (podvodní panteři) na druhé a mezi nimi se nachází jakýsi neutrální prostor.  Stylizace může být realistická nebo částečně realistická a částečně abstraktní, případně zcela abstraktní.  U několika exemplářů ze sbírky Milforda Chandlera (DIA) je vysloveně doloženo, že se jednalo o schránky na medicinové vaky, zřejmě členů nějaké šamanistické společnosti, jako byla Mídéwiwin.

Taška s motivem „pavoučí sítě,“ Potawatomiové, NMAI. Nad vyobrazením podvodních panterů na zadní straně se nachází hexagonální motivy, které představují obětní mísy.
Taška s motivem „pavoučí sítě,“ Potawatomiové, NMAI. Nad vyobrazením podvodních panterů na zadní straně se nachází hexagonální motivy, které představují obětní mísy.

Podvodní panter může být někdy zobrazen jako meandr nebo horizontální cik-cak linie. Motiv soustředných kosočtverců či radiace, označovaný jako „pavoučí síť“ zapadá do téže matrice, neboť pavoučí bytost je mytologicky spojena s hromovládcem.  Za zmínku stojí další detaily, jako protáhlé hexagonální tvary, které představují obětní nádoby, případně motivy spojené s kultem Mídé.

Taška s motivem želvy, ve které byl uložen Pennův wampumový pás Delawarů. Jedná se však nejspíš o výrobek Anishinaabeg. ROM
Taška s motivem želvy, ve které byl uložen Pennův wampumový pás Delawarů. Jedná se však nejspíš o výrobek Anishinaabeg. ROM

Ne všechny tašky však obsahují motivy se symbolikou této duality. Někdy se mohlo jednat o klanový symbol, jako je motiv želvy na tašce z ROM, ve které byl uložen Pennův wampumový pás, který přinesli Delawarové do Ontaria, a který uchovával ve své sbírce lékař z kmene Mohawků, zednář a člen Templářského řádu Oronhyatekha. Antropolog Alanson Skinner uvádí, že taštičky čarodějů s obsahem sloužícím k černé magii (uřknutí) mohly mít na sobě motiv rohatého hada. Motiv jelena pro změnu vyjadřoval souvislost s milostnou magií. Další motivy mohly být čistě osobní nebo dekorativní. Objevují se antropomorfní motivy, či motivy označované jako „psi“ nebo „koně.“ Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda je tato interpretace skutečně správná, nebo se původně jednalo také o podvodní pantery, ale s postupným úpadkem spirituálního myšlení a původního chápání ikonografie se naivizovala i interpretace těchto symbolů u samotných Indiánů.

Taška prérijního kmene Ioway, přední a zadní strana, NMAI
Taška prérijního kmene Ioway, přední a zadní strana, NMAI
Taška prérijního kmene Missouria, přední a zadní strana, NMAI
Taška prérijního kmene Missouria, přední a zadní strana, NMAI

Koncepce, které vycházely z kultu Mídé a mytologie Anishinaabeg byly známy i sousedním kmenům, jako byli Winnebagové a jejich prérijní příbuzní jazykové skupiny Chiwere (Ioway, Otoe, Missouria), Miamiové, Menomineeové a lesní Dakotové, avšak s určitými odchylkami.

Dvě tašky kmene Winnebago s ryze abstraktními motivy, jejichž smysl je však v kontextu uvedeném výše stále čitelný (vlevo: CMC, vpravo: NMAI)
Dvě tašky kmene Winnebago s ryze abstraktními motivy, jejichž smysl je však v kontextu uvedeném výše stále čitelný (vlevo: CMC, vpravo: NMAI)

Zvláštnosti

Navzdory popisům uvedeným výše se výjimečně najde taška, která do daného schématu nezapadá. Na příčině jsou obyčejně pozdější doplňky, které přidal někdo z pozdějších majitelů. Objekt tak měl posloužit jinému než svému původnímu účelu, nebo se jedná o tzv. artifake, jak je pravděpodobné v případě tašky s třásněmi ze sbírky G. Catlina, o kterém je dostatečně známo, že indiánské předměty často „vylepšoval,“ aby zvýšil jejich prodejní atraktivitu v dobách, kdy mu docházely finance.

Vlevo: Taška s dodatečně přidaným popruhem, kterou získal do sbírky F. W. Waugh Summer v roce 1916 na ostrově Manitoulin. Vpravo: Taška s neobvyklými třásněmi ze sbírky G. Catlina, NMAI
Vlevo: Taška s dodatečně přidaným popruhem, kterou získal do sbírky F. W. Waugh Summer v roce 1916 na ostrově Manitoulin. Vpravo: Taška s neobvyklými třásněmi ze sbírky G. Catlina, NMAI

Tašky vázané z vlněné příze

V oblasti Velkých jezer se vázaly tašky z vlněné příze stejnými technikami jako sashe. Ty se obvykle používaly jako menší tzv. muniční tašky s popruhem přes rameno, v nichž mají základ pozdější velké tzv. bandolírové tašky. O těchto taškách však tato stať nepojednává, neboť se jednalo o jinou vývojovou linii. Zmiňme se však alespoň stručně o vlněných taškách, které mají svůj evoluční původ právě u tašek vázaných z rostlinných vláken.

Taška přechodného typu s osnovou z rostlinných vláken nebo bavlny a vlněným útkem, Meskwakiové, sbírka Milforda Chandlera, NMAI
Taška přechodného typu s osnovou z rostlinných vláken nebo bavlny a vlněným útkem, Meskwakiové, sbírka Milforda Chandlera, NMAI
Vlněná taška s motivy analogickými k motivům používaným u aplikací z hedvábných stuh, Potawatomiové, Wisconsin, ca 1880, sbírka Milforda Chandlera, DIA
Vlněná taška s motivy analogickými k motivům používaným u aplikací z hedvábných stuh, Potawatomiové, Wisconsin, ca 1880, sbírka Milforda Chandlera, DIA

Se stále se zvětšující dostupností barevných vlněných přízí v průběhu 19. století dochází k postupnému nahrazování rostlinných vláken vlnou a na původním prototypu se vyvíjí i nový typ designu. Vlněné tašky se liší konstrukčně i vzorem, protože ten je tvořen nikoli vertikální či diagonální osnovou jako u tašek z rostlinných vláken, ale horizontálním útkem různých barev na vertikální osnově. Objevují se nové motivy, přejaté z modernějších řemeslných forem: ze stuhových aplikací, sashí či tkaných korálkových pásů. S postupující misijní činností v raně rezervačním období dochází k ideologickému potírání původní ikonografie, která je nahrazována stále abstraktnějšími formami, ve kterých jsou původní významy záměrně více skryty, takže vzor působí pro nezasvěceného čistě dekorativně.   

Tašky pletená z vlněné příze, Ojibwa, 1870-1900, WSHS a MNHS. Motiv s trojúhelníky na středovém páse tašky vlevo je prý abstraktní narážkou na třepot křídel hromových ptáků; středový pás na tašce vpravo je reminiscencí na odžibwejské sashe a cik-cak linie zase evokují dolní sféru vodního elementu.
Tašky pletená z vlněné příze, Ojibwa, 1870-1900, WSHS a MNHS. Motiv s trojúhelníky na středovém páse tašky vlevo je prý abstraktní narážkou na třepot křídel hromových ptáků; středový pás na tašce vpravo je reminiscencí na odžibwejské sashe a cik-cak linie zase evokují dolní sféru vodního elementu.

Taštičky tkané z korálků

Zajímavou souvislost s taškami z přírodních vláken mají také raně rezervační taštičky asi o velikosti peněženky, tkané z korálků (angl. charm bags), získané především od kmene Meskwaki. Jak napovídá anglický název, sloužily jako obal na nějaký amulet či drobný rituální předmět. Svůj předobraz mají v podobně malých taštičkách z rostlinných vláken, které sloužily témuž účelu a byly součástí obsahu tašek velkých. Příklad níže ilustruje, že ikonografická koncepce se v tomto případě ani po sto letech příliš nezměnila. 

Taštička na talisman tkaná z korálků, přední a zadní strana, Meskwakiové, konec 19. století.

Taštička na talisman tkaná z korálků, přední a zadní strana, Meskwakiové, konec 19. století.


Jan Dolejš

Mgr. Jan Dolejš (1975) je hobbysta, teoretik a ilustrátor, který se začal aktivně věnovat hobby okolo roku 1988. V roce 1990 se stal zakládajícím členem plzeňského kmene Wiohpeyata, se kterým se aktivně účastnil bezpočtu hobbystických akcí v České Republice i v Německu. V roce 1994 podnikl s částí kmene (Wapaha a jeho žena) poznávací cestu po muzeích a památných indiánských místech v USA. Kmen také organizoval první dvě pow-wow v Čechách v Plasích v letech 1996 a 1997, kde byl Jan Dolejš členem nejužšího realizačního týmu. Po pauze, která trvala bezmála čtvrt století, kdy se autor věnoval studiu kultur zejména Asijských, ale i Afrických a Latinskoamerických zemí, z nichž značný počet procestoval, se vrací k indiánům ve své ilustrátorské tvorbě, která vrcholí souborem obrazových rekonstrukcí ke knize známého kulturního antropologa Mnislava Zeleného – Atapany Atlas indiánů Jižní Ameriky (Argo, 2021). Jako hobbysta a teoretik zabývající se zejména materiální kulturou a estetikou areálů Velkých plání a Východních lesů, s mnoha přesahy do subarktické oblasti, pacifické oblasti, jihovýchodu či východních prérií, se aktivně účastní německých Weeků, tábornických setkání i jiných akcí v České Republice, či konferencí s mezinárodním přesahem. A jako člověk s profesní minulostí v akademickém prostředí se nyní věnuje též publikační činnosti.

Mohlo by vás také zajímat