Perkusní revolvery ovlivnily ve velké míře celou historii osídlování amerického pohraničí. Poprvé se objevily v roce 1836 a jejich výroba pokračovala až do poloviny sedmdesátých let, kdy byly nahrazeny revolvery na jednotný náboj. Ve skutečnosti se však používaly ještě mnohem déle.
Časem se masově rozšířily jak mezi armádou, tak i mezi civilním obyvatelstvem. Prvním vojenským konfliktem, kde byly nasazeny, byla Mexicko-americká válka. V Americké občanské válce již platily za standardní krátkou zbraň, kterou vlastnil téměř každý voják severu i jihu, a které americká vláda nakupovala po statisících. Zásadní roli sehrály perkusní revolvery během indiánských válek, kde se hojně objevovaly na obou stranách konfliktu.
Perkusní revolvery byly rozšířené a oblíbené i mezi civilním obyvatelstvem, zejména jako účinná víceranná zbraň pro osobní ochranu. I mezi indiány byly perkusní revolvery oblíbené. Po skončení občanské války se desetitisíce nepotřebných revolverů vyprodávalo za nízké ceny a mnoho z nich skončilo v rukách indiánských bojovníků.
Perkusní revolver je krátká palná zbraň s pevnou hlavní a s otočným válcem, obsahujícím několik (zpravidla pět nebo šest) komor. Pomocí natažení kohoutku dochází pomocí otočného mechanismu k rotaci válce a jeho zafixování v poloze, kdy je jedna z komor otočena přesně proti hlavni. Komory válce jsou v zadní části opatřeny tzv. pistony, speciálními kužely se závity s drobnými kanálky vedoucími do komory. K odpálení prachové nálože uvnitř komory se používají tzv. perkusní zápalky, drobné kalíšky vyrobené z mědi nebo mosazi, obsahující třaskavou směs.
Po dopadu kohoutku na zápalku nasazenou na piston dojde k odpálení zápalné směsi. Jiskry které tímto vzniknou prošlehnou zátravkou do komory válce a odpálí prachovou nálož. Opětovným natažením kohoutku dojde k otočení válce do další pozice. Válec se automaticky zaaretuje tak, že je další komora připravena k výstřelu. V krátké době tak lze z perkusního revolveru odpálit pět nebo šest ran, podle kapacity válce. Prakticky všechny perkusní revolvery měly drážkovanou hlaveň.
Po dopadu kohoutku na zápalku nasazenou na piston dojde k odpálení zápalné směsi. Jiskry které tímto vzniknou prošlehnou zátravkou do komory válce a odpálí prachovou nálož. Opětovným natažením kohoutku dojde k otočení válce do další pozice. Válec se automaticky zaaretuje tak, že je další komora připravena k výstřelu. V krátké době tak lze z perkusního revolveru odpálit pět nebo šest ran, podle kapacity válce. Prakticky všechny perkusní revolvery měly drážkovanou hlaveň.
U perkusních revolverů je třeba nabít každou komoru ve válci zvlášť. Každá komora se nabíjela stejně. Existuje několik variant nabíjení. U první varianty se nasype do každé komory potřebné množství černého prachu, pak se nabije olověná kulka nebo ogivál. Kulka bývá mírně většího průměru než komora a tak je potřeba použít sílu, aby se kulka usadila na prachové náplni. K tomu se používá páka pod hlavní, kterou byla vybavena většina perkusních revolverů. Kulka by měla v komoře dobře těsnit a neměla by vypadávat.
Jelikož hoření černého prachu nechává v hlavni značené znečištění díky nedokonalému spalování, dochází střelbou postupně k masívnímu zanášení hlavně, které snižuje přesnost střelby nebo jí může zcela znemožnit. Z tohoto důvodu je třeba během černopraché střelby hlaveň neustále mazat lubrikantem, který nánosy nečistot změkčuje a tím dovoluje nepřetržitou střelbu bez nutnosti čištění.
Střelci tento problém řešili nanášením značného množství lubrikantu do každé komory na usazenou kulku. Jako lubrikant se používalo například sádlo nebo vazelína. Někdy byly zamazávány střely v takové vrstvě, že nebyly ve válci vůbec vidět.
Alternativní metodou mazání bylo použití nalubrikovaných ucpávek. Ucpávky byly plstěné kolečka, silná cca 5-7 mm o průměru komory. Často se vysekávaly průbojníky ze starých obnošených klobouků. Vyškvařily se v sádle nebo v oleji, který absorbovaly. Do revolveru se ucpávky nabíjely mezi prachovou náplň a střelu. Během výstřelu lubrikované ucpávky mazaly hlaveň a zanechávaly znečišťující spaliny vláčné.
Nabíjení perkusních revolverů je zdlouhavé, což je kritické zejména během bitvy. Někteří střelci proto nosili v zásobě nabité náhradní válce, které šly většinou rychle vyměnit.
Alternativní možností je rychlonabíjení, které se používalo u armády, zejména v Americké občanské válce. Vojáci nenabíjeli perkusní revolvery standardním způsobem, ale fasovali tzv. “cartridge”. Šlo o papírové válečky obsahující dávku prachu, mazání i kuli. Váleček stačilo zasunout do komory a zatlačit nabíjecí pákou.
Poslední fází nabíjení perkusního revolveru bylo nasazení zápalek na pistony. To bylo shodné u všech systémů nabíjení. Po nabití již stačilo jen natáhnout kohoutek a vystřelit stiskem spouště. Většina perkusních revolverů byla účinná do cca 100 metrů.
Colt Paterson byl prvním komerčně vyráběným perkusním revolverem. Navrhl ho i vyráběl Samuel Colt, který si jej nechal patentovat v roce 1836 v USA, ve Francii a v Anglii. Ve stejném roce se rozběhla i sériová výroba. Jméno Paterson bylo odvozeno od stejnojmenného města v New Jersey, kde se revolver vyráběl. Válec obsahoval 5 komor a první ráže ve které se začal vyrábět byla .28, o rok později se začala vyrábět i ráže .36.
Původní model neobsahoval nabíjecí páku a tak bylo nutné revolver částečně rozebrat a válec nabít zvlášť na speciálním zařízení. Od roku 1839 se model začal vyrábět i s nabíjecí pákou. Další inovací bylo vybrání v rámu, umožňující pohodlnou aplikaci zápalek. Zvláštností Coltu Paterson oproti jeho následovníkům byla výklopná spoušť, která se vysouvala z rámu po natažení kohoutku. Pozdější modely měly spoušť permanentně vysunutou, chráněnou lučíkem. Všechny Colty Paterson byly jednočinné, to znamená, že před každým výstřelem bylo třeba natáhnout kohout a spoušť sloužila pouze k uvolnění nataženého kohoutku.
Určitou nevýhodou bylo přesné spasování jednotlivých dílů s minimálně vymezenými vůlemi, což se ukázalo jako nepraktické při použití v poli. Spaliny z černého prachu jsou velmi agresívní a mají tendenci ulpívat na mechanismu a zalézat do prostorů mezi jednotlivými díly, což může způsobit zadrhnutí celého mechanismu.
I když byl revolver na svou dobu poměrně revoluční technologií, neprodával se příliš dobře. Výroba pokračovala až do roku 1842, kdy Coltova firma zbankrotovala. Colt ji poté prodal svému společníkovi Johnu Ellersovi, který pokračoval ve výrobě až do roku 1847. Celkem bylo vyrobeno 2800 těchto revolverů v různých provedeních a rážích.
I přes určité dětské nemoci otevřel Samuel Colt modelem Paterson cestu ke zcela novému typu zbraně, revolveru, někdy také nazývaném “kolt”. Stejně revoluční byl i jeho systém hromadné výroby, který ovlivnil i další průmyslová odvětví.
I když Colt Paterson nezaznamenal ve své době nijak přesvědčivý komerční úspěch, mezi sběrateli jsou Colty Paterson považovány za lahůdky. Obyčejné, řadové kusy většinou stojí na trhu desetitisíce dolarů, některé unikátní kusy mohou stát i více než 100 tisíc dolarů.
Colt Walker je největší perkusní revolver na světě. Navržen byl v roce 1847 ve spolupráci Samuela Colta a kapitána Texas Rangers Samuela Hamiltona Walkera. Walker požadoval pěti nebo šesti ranný revolver velké ráže, který by byl velmi výkonný a spolehlivý při střelbě na malou vzdálenost a který by nahradil jednoranné pistole běžně používané americkou armádou ve státě Texas.
Konstrukčně vycházel Colt Walker z Coltu Paterson, ale byl větší, těžší a měl větší ráži (.44). Celkem bylo vyrobeno 1100 Coltů Walker. Většinu jich zakoupila texaská vláda. Většina Coltů Walker byla používána Texasany během Mexicko-americké války (1846-8).
Hlavní nevýhodou Coltu Walker byla příliš vysoká váha, chyběla fixace nabíjecí páky, která zpětným rázem nekontrolovatelně padala a způsobovala zaseknutí válce a také praskání bubínku vlivem špatného materiálu i možnosti předimenzování prachovou náplní.
Colt Dragoon je přímým následovníkem Coltu Walker, jako reakce na jeho nedostatky. Především měl kratší válec, aby jej nebylo možno předimenzovat prachem, kratší hlaveň (7,5 palce místo 9 palců) a aretaci nabíjecí páky, aby samovolně nepadala vlivem zpětného rázu.
I když byl představen v roce 1848, tedy až po skončení Mexicko-americké války, získal značnou popularitu. Zejména u kavalerie, která jej používala ještě v dobách Americké občanské války (umístěn byl v holsterech zavěšených na sedle), stejně jako u civilního obyvatelstva, zejména na jihozápadě, kde platil ve své době za skvělou a silnou zbraň.
Colt Dragoon byl vyráběn v letech 1848 až 1860, kdy byl nahrazen modernějším revolverem Colt Army vzor 1860. Sběratelé celkem rozlišují 3 typy Coltu Dragoon, které se vzájemně liší v drobnostech. Celkem bylo vyrobeno cca 18500 těchto revolverů, všechny v ráži .44.
Oficiální název známého Coltu 1851 Navy byl Colt Revolving Belt Pistol of Naval Caliber. Navržen byl Samuelem Coltem mezi léty 1847-50. Vyrábět se začal v roce 1850 a jeho výroba pokračovala až do roku 1873. Celkem bylo v této době vyrobeno asi 250.000 kusů těchto revolverů v USA a dalších 22000 v Anglii. Veškeré Colty této série měly ráži .36 palce a buben obsahoval šest komor.
Na rozdíl od Coltu Dragoon, se kterým byl vyráběn souběžně, byl Colt Navy mnohem lehčí a menší (velikostně odpovídal modelu Parerson). Zatímco Colty Dragoon byly určeny pro kavalerii a předpokládal se u nich transport na sedle, byly Colty Navy určeny pro nošení na opasku.
Jak již napovídá název, původně byly určeny pro námořnictvo, čemuž i odpovídala rytina námořní bitvy vyvedená na válci. Colty Navy si však získaly své místo i na civilním trhu, stejně jako u nenámořních složek armády. Zásadní roli sehrál při osidlování amerického západu, stejně jako během občanské války.
Mezi známé osobnosti, které vlastnily Colt Navy patřili mj. Divoký Bill Hickock, Doc Holiday nebo Robert E. Lee. Colt Navy používal i Kevin Costner v Tanci s vlky. Celkem bylo vyrobeno asi 250000 těchto koltů.
Colt Army vz 1860 byl nejpoužívanějším revolverem během občanské války. Celkem jich bylo vyrobeno více než 200 000 kusů, přičemž 127000 jich zakoupila unionistická vláda.
Používán byl masově všemi složkami armády, jak kavalerií, tak i pěchotou a dělostřelectvem.
Velikostně je Colt Army stejně velký, jako Colt Navy. Má ale o něco delší válec, o půl palce delší hlaveň a větší ráži .44. Také má kulatou hlaveň (Colt Navy má hlaveň hranatou) a o něco delší rukojeť.
Colt Army ve výrobě nahradil mnohem těžší Colt Dragoon. Vyrábět se začal v roce 1860 přičemž jeho výroba pokračovala až do roku 1873.
Mezi sběrateli a fanoušky firmy Colt se traduje, že model Army je ze všech coltových perkusních revolverů nejkrásnější.
Kromě standardních revolverů vyráběl Samulet Colt také zmenšené a zkrácené varianty svých revolverů, které jsou označovány jako “pocket”. Jak již napovídá název, šlo o zbraně co nejmenších rozměrů, aby je bylo možné nosit v kapse.
První zmenšenina se vyráběla již u Coltu Paterson a je známá pod názevem “Baby Paterson”. Měla ráži .24 nebo .31. Společně s Coltem Dragoon byla vyvinuta i jeho menší verze známá jako “Baby Dragoon”. V roce 1849 byl vyvinut nový model miniaturního Coltu, který je známý jako “Pocket model 1849”. V roce 1862 se začal vyrábět Colt Police model 1862, který byl navíc odlehčen díky žlábkovanému bubínku.
Vážnější konkurenci pro perkusní kolty představovaly pouze revolvery značky Remington. Rozšíření ostatních značek na americkém západě bylo marginální.
Perkusní revolvery Remington byly šestiranné a na rozdíl od koltů měly pevný, uzavřený rám, což sekundárně znamenalo stabilnější konstrukci. Jejich hlavní výhodou byla možnost výměny válce bez nutnosti revolver demontovat (tohle colty neuměly). Snadná výměna bubnů mohla znamenat značnou výhodu v boji, kdy nebylo nutné revolver zdlouhavě nabíjet, ale stačilo vyměnit prázdný válec za jiný, dopředu nabitý.
I když si firma Eliphalet Remington & Sons dala patentovat svůj systm již v roce 1858, výroba se rozběhla až na počátku 60.tých let a trvala až do roku 1875, kdy byl perkusní revolver nahrazen revolverem na jednotný náboj.
Remingtony Army se vyráběly jak v ráži .36 tak i v ráži .44. Velmi rozšířené byly během občanské války, zejména u vojáků Unie, kteří jej považovali za lepší a spolehlivější, než běžnější Colty Army a Navy.
Asi nejznámějším vlastníkem a uživatelem Remingtonu Army byl Buffalo Bill Cody.
Perkusní revolvery Colt a Remington pokrývaly většinu trhu s perkusními revolvery na americkém západě. Rozšíření jiných značek a modelů bylo spíše okrajové. Mezi nejznámější alternativy ke Coltům a Remingtonům patří revolvery značky Starr, LeMat, Kerr, Allen & Wheelock, Freeman, Joslyn a další.
Mezi indiány byly perkusní revolvery velice oblíbené i rozšířené. Objevují se na celé řadě dobových fotografií, proto jich zde uvádím jenom pár.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
