Karabiny Springfield Trapdoor patří společně s puškami typu Winchester, Sharps, Spencer a Rolling Block k typickým zbraním, které zasáhly do epizody dobývání amerického západu, zejména do oblasti indiánských válek na Velkých pláních. Byly to právě karabiny Springfield Trapdoor 1873, se kterými bojovali vojáci Sedmé kavalérie v bitvě u Little Big Hornu v roce 1876.
Až do roku 1873 neexistovala v americké armádě jednotná výzbroj. Vojáci byli vybaveni směsicí nejrůznějších pušek, revolverů a pistolí. U kavalérie to byly zejména karabiny Sharps, Spencer a také starší pušky Springfield, různé modely revolverů a pistolí Colt a Remington. Různé modely zbraní měly různé ráže, což výrazně komplikovalo zásobování municí.
Velení americké armády se rozhodlo tento zmatek vyřešit zavedením jednotné výzbroje. V roce 1872 bylo vypsáno výběrové řízení na novou armádní pušku a revolver, vše na jednotný náboj. Specifikace na pušku i revolver zněla tak, aby měly zbraně velmi vysoký výkon, dostatečně velkou ráži a efektivní dostřel , aby byly spolehlivé a snesly i zátěž nepříznivých podmínek (vlhko, prach, bláto) a relativně špatného zacházení.
Do soutěže se přihlásila většina renomovaných výrobců. Testovány byly pušky Winchester, Sharps, Spencer, Remington, Springfield a dokonce i některé anglické značky.
V soutěži nakonec zvítězila mezi dlouhými zbraněmi jednoranná puška Springfield Trapdoor vzor 1873. Hlavními důvody byla její nízká cena, celková robustnost (pažbu bylo možné použít jako kyj), odolnost vůči polním podmínkám (prach, bláto, písek, vlhkost) a špatnému zacházení (prostí vojáci nebyli žádní jemní intelektuálové) a v neposlední řadě velmi výkonný náboj 45-70 Government.
Konkurenční pušky, jako například opakovací „winčesterovky“ byly armádou odmítnuty kvůli příliš subtilní stavbě (obyčejný voják by ji rozbil), málo výkonné munici, vysoké citlivosti na polní podmínky a také díky vysoké ceně (cena nakonec rozhoduje vždy).
Velení americké armády zkrátka pohlíželo na obyčejné vojáky jako na „primitivní kanónfutr“, který potřebuje robustní, levnou, jednoduchou a výkonnou jednorannou zbraň, která je snadná na obsluhu, nedá se hned tak pokazit a vydrží i hrubé zacházení. Podle vrchního velení americké armády by s rychlopalnými „winčestrovkami“ vojáci zbytečně plýtvali drahou municí a nesnažili by se tak dobře mířit, jako u jednoranných zbraní.
Puška Springfield Trapdoor 1873 vydržela ve výzbroji americké armády až do roku 1892 kdy byla nahrazena puškami Springfield Model 1892.
Pušky Springfield Trapdoor vzor 1873 se vyráběly celkem ve dvou provedeních, karabina a puška. Puška měla hlaveň dlouhou 32 palců (829 mm), karabina 22 palců (560 mm). Puška byla určena pro pěchotu, karabina pro kavalérii.
Pušky a karabiny Springfield Trapdoor 1873 nebyly „výkřikem do tmy“, ale byly přirozeným pokračováním úspěšné řady stejnojmenných pušek, které se vyvinuly z drážkovaných vojenských mušket používaných v Americké občanské válce. Po skončení občanské války již bylo jasné, že doba předovek se chýlí ke svému konci a že nastává doba zadovek používajících jednotný náboj. Zrychlené nabíjení umožňovalo běžnému vojákovi pálit více než dvojnásobnou kadencí, než tomu bylo u předovek.
První zadovky se začaly vyrábět v roce 1865 konverzí již vyrobených drážkovaných vojenských mušket Springfield vzor 1861 a 1863 z Americké občanské války odfrézováním části hlavně a doplněním sklápěcím závěrem připomínajícím padací dveře od pasti (odtud Trapdoor). K dalším vylepšením systému Trapdoor došlo v letech 1866, 1868, 1869, a 1870. Springfield Trapdoor 1873 tak byl již šesým Trapdoorem v sérii.
Ráže pušky i karabiny vzor 1873 je 45-70. Někdy se uvádí i značení 45-70 Government. To znamená kalibr 0.45 palce se 70 grainy černého prachu. Originální olověná střela měla váhu 405 grainů. Pro potřeby kavalerie byly vyráběny i náboje s nižší laborací černého prachu – 55 grainů. To bylo kvůli snížení zpětného rázu při střelbě z lehčích karabin.
Náboj byl vyvinut v roce 1873 speciálně podle požadavků americké armády (odtud příležitostné označení Government) a speciálně pro pušky a karabiny Springfield Trapdoor 1873. Později byl tento náboj převzat i dalšími výrobci palných zbraní, jako například Marlin, Winchester nebo Sharps.
Náboje 45-70 se původně vyráběly s měděnou nábojnicí a se středovým zapalováním. Měděné nábojnice měly ale tendenci se při výstřelu nafukovat a po zahřátí komory se v ní mohly zasekávat, což mohlo mít nepříznivé následky v boji. Po bitvě na Little Big Hornu se proto začaly vyrábět nábojnice mosazné, které se takto vyrábějí dodnes.
Karabina Springfield Trapdoor 1873 je dlouhá 1049 cm a váží 3,3 kg. Hlaveň je dlouhá 22 palců (560 mm) a je komorovaná na náboj 45-70. Závěr se odklápí směrem nahoru, pomocí zatažení za páčku závěru, která odklopí aretační blok. Současně s otevřením závěru dojde k vyhození vystřelené nábojnice ven z komory, pomocí pružiny vyhazovače. Kohout má dvě polohy, první bezpečnostní, kdy lze otevřít závěr, ale nelze odpálit ránu a druhou plnou na odpálení rány.
Zadní mířidlo je výškově nastavitelné a obsahuje celkem 12 výškových poloh. Prvních šest pozic se nastavuje při ležícím mířidle, další polohy se nastavují tak, že se hledí zvedne a pohybuje se pohyblivým jezdcem.
Pažba je ořechová a masívní. U karabiny je hlaveň připevněna k pažbě v přední části pomocí ocelové objímky. Bodka pažby je ocelová. Na levé straně závěru je pohyblivé ocelové očko, které slouží k připevnění karabiny k řemenu (vojáci si mohli karabiny připevnit ke speciálnímu řemenu přehozenému přes rameno, aby karabina během jízdy na koni nebo v boji nevypadla z ruky).
Karabiny Springfiled trapdoor 1873 byly právě ony pušky, kterými bojovala legendární 7. kavalerie v bitvě na Little Bigornu. Po porážce modrokabátníků si Siouxové a Šajeni samozřejmě vzali jejich zbraně, čímž získali minimálně 250 kusů těchto karabin.
Jejich použití indiány bylo běžné. Je docela možné, že v 70. letech 19. století byly Trapdoory nejpoužívanějšími indiánskými zadovkami. To je zdokumentováno jak na dobových fotografiích, tak i ze psaných záznamů.
Karabinami nebo i puškami Springfield Trapdoor byli běžně vybavováni i indiánští zvědové, kteří pracovali pro americkou armádu (například Vrány, Arikarové, Apači, a další.).
Karabina Springfield Trapdoor 1873 je ideální puškou pro indiánský reenactment, pokud děláte vhodný kmen a vhodnou dobu (po roce 1873). Naprosto přesné a kvalitní kopie těchto karabin vyrábí italská firma Davide-Pedersoli, a to v dobové ráži 45-70. Cena se pohybuje kolem 30 tisíc korun a možné je zakoupit například v pražské firmě Zbraně Dave.
Na trhu, zejména americkém, se dají koupit dobové originály karabin Trapdoor poměrně běžně. Cena se pohybuje od 1500 do 3500 amerických dolarů. V případě, že výrobní číslo spadá někam do Custerovy éry (existuje šance, že tato puška bojovala na Little Bighornu), cena může výrazně převyšovat 4000 amerických dolarů.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
