Původ náhrdelníků z medvědích drápů je zcela jistě domorodý a také velmi starý. Výroba medvědích náhrdleníků je doložena již v prehistorických dobách. Náhrdelníky vyráběla celá řada kmenů po celé oblasti Velkých plání, v oblasti Kolumbijské plošiny, Velkých jezer a minimálně části Východních lesů.
V dobách, kdy se běloši začali poprvé setkávat s indiány byl styl náhrdelníků z drápů grizzlyho již plně vyvinutý. Mnoho náhrdelníků zachytili na svých obrazech Bodmer s Catlinem. Některé náhrdelníky se dokonce podařilo získat do sbírek Lewisovi s Clarkem.
Medvěd byl pro indiány velice posvátné zvíře, obdařené fyzickou i duchovní silou. U některých kmenů existoval i medvědí kult a šamani, kteří disponovali „medvědí silou“ byli považování za mocné léčitele.
Indiáni přirozeně věřili, že síla medvěda přejde to náhrdelníku a jeho majitel je skrze něj požehnán a chráněn. Náhrdelník z medvědích drápů tak představoval propojení fyzického i duchovního světa, lidí i přírody.
Když byla v srpnu roce 1873 skupina Ponyů, můžů, žen i dětí, která byla na lovu bizonů, obklíčena přesilou Lakotů a schylovalo se k bitvě, nebo spíše k masakru, náčelník Pónyů „Nebeský náčelník“ vycítil, že již brzy nebude mezi živými a že padne v nerovném boji. Rychle si sundal mírovou medajli a spolu s rodinným medicinovým vakem ji dal své pětileté dceři. Posadil ji na koně a řekl jí, ať se co nejrychleji a za každou cenu snaží dostat do bezpečí. Pak plácl koně a ten i s jeho dítětem vyrazil pryč od místa nastávající řeže. Pak si sundal náhrdelník z drápů medvěda grizzlyho, který neustále nosil jako symbol svého postavení a moci, předal jej svému mladšímu bratru a nabádal jej, aby jej rychle odvezl do bezpečí, protože tak cenný náhrdelník se za žádnou cenu nesmí dostat do rukou lakotských útočníků.
Dceři náčelníka se podařilo lakotským útočníkům ujet a dostat se do bezpečí své vesnice a svého lidu a zachránit cennou medaili i rodinný medicinový vak. Podařilo se zachránit i náhrdelník z medvědích drápů, do rukou Lakotů nepadl. V rodině se předával z generaci na generaci a v roce 1973, tedy přesně sto let od masakru, jej rodina věnovala Denver art muzeu, kde je vystaven dodnes.
Nebeský náčelník bitvu nepřežil. Padl v boji, stejně jako celá řada jeho soukmenovců, když se snažil krýt ústup žen a dětí. Cenný rodinný majetek, stejně jako část jeho rodiny se však zachránit podařilo.
Získat dostatek drápů na výrobu náhrdelníku nebylo snadné, protože jejich majitel, strašný medvěd grizzly se jich většinou nehodlal vzdát lacině. Ulovit medvěda grizzlyho nebylo snadné. Medvěd grizzly je jedno z nejnebezpečnějších zvířat vůbec a při jeho lovu může člověk velice snadno přijít o život, zejména pokud je zvíře zraněné a rozzuřené. Proto i samotné zabití medvěda bylo považováno za hrdinský čin.
Victor Tixier, mladý francouzský cestovatel si ve 30. letech 19. století napsal do svého deníku:
„Tento známý a strašný medvěd grizzly je tak obávaný, že Osedžové, kteří se rozhodnou jej ulovit proti němu vysílají válečnou výpravu o síle minimálně padesáti mužů. Zabití tohoto zvířete považují rudoši za významný hrdinský čin. Vítězný lovec pak smí nosit náhrdelník s jeho drápy. Tuto ozdobu si divoši cení velice vysoko. V Saint Luis jsem viděl jednoho Sauka, který odmítl prodat svůj náhrdelník za ohromnou sumu peněz“.
Bojovníci a lovci většiny kmenů lovili medvědy nejčastěji v zimě, kdy jsou uloženi k zimnímu spánku v nějakém brlohu. V brlozích zimuje většinou více medvědů současně, jenom v části případů se v něm nachází medvěd samotář.
Výhody zimního lovu jsou zřejmé. Jelikož medvěd spí, je snadné jej zabít ve spánku, navíc jsou jeho drápy krásně velké a neobroušené neustálým chozením, jako například v létě.
Indiáni lovili medvědy i jindy, než v období zimního spánku. Medvěda se snažili přemoci pomoci luků a šípů, kopí nebo později i palných zbraní. Lov medvěda Grizzly z koňského hřbetu namaloval známý malíř George Catlin.
Po usmrcení medvěda vždy indiáni poděkovali Velkému duchu, obětovali tabák a prosili zvíře za odpuštění, že ho museli zabít. Někdy se odehrávaly i složité očistné obřady, které řídili šamani.
Po úspěšném lovu byl medvěd stažen z kůže a z tlap byly odstraněny drápy. Indiáni je očistili od zbytků srsti a masa, až na lůžko. Na náhrdelník jsou použitelné pouze drápy z předních tlap, drápy na zadních tlapách jsou příliš malé. Největší drápy jsou na tlapě ty prostřední a směrem ke krajům se zmenšují.
Někteří výrobci používali pouze prostřední tři drápy z každé tlapy, krajní drápy se jim zdály již příliš malé. Jednoduchou matematikou tak lze spočítat, že na některé náhrdelníky obsahující až 40 drápů bylo zapotřebí zabít až 7 medvědů.
Velikost, tvar a barva drápů medvědů grizzly se liší na základě oblasti výskytu. Někteří odborníci rozlišují až několik desítek poddruhů medvěda grizzly žijícího v Severní americe.
Barva drápů může kolísat od slonovinové, přes medovou, až po tmavě hnědou. Zdá se, že světlé drápy byly preferovány více než drápy tmavé.
Nejkrásnější náhrdelníky, které jsou dnes ve sbírkách, vyráběli indiáni kmene Sauků a Meskwakiů. Jsou vyrobeny z drápů medvěda grizzly, kterému se také někdy říká „Prérijní grizzly“ a který kdysi obýval oblast středovýchodních Velkých plání, takzvané prérie. Jedná se o oblast, kde Velké pláně plynule přecházejí do oblastí Východních lesů.
„Prérijní grizzly“ patřil k největšímu poddruhu tohoto medvěda. Vyznačoval se extrémní velikostí těla i drápů a také velice světlou barvou srsti i drápů. Když se s těmito obrovskými medvědy setkali Lewis s Clarkem při své výpravě na západ v roce 1804, referovali o nich jako o „bílých medvědech“, které jasně rozlišovali od běžných grizzlyů, o kterých psali jako o „hnědých medvědech“. „Bílí medvědi“ se specializovali na lov bizonů, na rozdíl od běžných grizzlyů, kteří se živí spíše rybami a požíráním mršin.
Drápy z prérijního grizzlyho byly obecně delší, světlejší a štíhlejší, než u tmavších variant grizzlyho, takže není divu, že kmeny, které žili v oblasti výskytu tohoto medvěda vyráběly ty nejkrásnější a nejmohutnější náhrdelníky.
Bohužel byl „prérijní grizzly“ vyhuben již v 19. století a dnes v Severní americe neexistují medvědi, kteří by měli tak medově světlé a dlouhé drápy. Drápy současných grizzlyů jsou spíše kratší, silnější a jejich barva je spíše středně až tmavě hnědá.
Existuje celá řada náhrdelníků z medvědích drápů, které se mohou lištit svou konstrukcí. Náhrdelníky byly rozšířené na valné části severních a centrálních plání, částečně i v oblasti Velkch jezer a Východních lesů. Každý kmen měl většinou svůj vlastní styl výroby. Některé typy byly jednoduché, zatímco jiné velice sofistikované.
Jedná se o nejkrásnější a nejpropracovanější náhrdelníky vůbec. Vyráběly je kmeny, které žily v oblasti prérií, kde pláně přecházejí do Východních lesů. K naprosté špičce patříly náhrdelníky kmene Meskwakiů a Sauků, hned za nimi následovaly náhrdelníky vyrobené kmeny Pónyů, Ponků, Omahů, Otů, Ajovů, Kansů, a Osedžů. Do určité míry je mohly vyrábět i kmeny Mandanů a Arikarů.
Sestávaly většinou z třiceti až čtyřiceti předních drápů nejčastěji z prérijního grizzlyho seřazených tak, že největší drápy byly uprostřed a směrem ke krajům se zmenšovaly. Drápy na těchto náhrdelnících mají většinou světlou barvu.
Výroba náhrdelníku nebyla složitá. Výrobce nejdříve drápy provrtal na dvou místech, v lůžku a pak asi v polovině délky drápu. Otvor v lůžku sloužil k připevnění drápu ke korpusu náhrdelníku, zatímco druhým otvorem procházel jelenicový řemínek s navlečenými skleněnými komerčními korálky, které držely drápy v patřičných rozestupech.
V některých případech natírali výrobci lůžka drápů nebo celé drápy červenou hlinkou smíchanou s tukem. Červená barva byla posvátná a dodávala již tak mocným drápům ještě více duchovní síly.
Poté výrobce vyrobil korpus náhrdelníku, nejčastěji ze smotané jelenice, ovšem někteří výrobci použili i na korpus vyčiněnou medvědí kůži, aby medvědí síla v náhrdelníku byla co největší. Často se výrobce při výrobě náhrdelníku modlil a společně s modlitbou vložil do korpusu i špetku posvátného tabáku.
Pak se drápy připevniliy jelenicovými řemínky ke korpusu. Největší drápy přišly doprostřed a pak se připevňovaly menší a menší drápy, až se dostalo k těm nejmenším, které byly na krajích.
Korpus pak byl omotán vydělanou vydří kožešinou. V některých případech se nechávala kůže z vydry celá, včetně ocasu, hlavy i nohou. Někdy byla přídána ještě celá další kožešina z vydry jako závěs, který spadal nositeli náhrdelníku na záda.
Vydří kožešina pak byla často zdobená korálkovou nebo ostnovou výšivkou, mušlemi, hedvábnými stuhami, rolničkami a podobně.
Aby drápy držely v požadovaných rozestupech, byly mezi ně navlečeny na jelenicový řemínek veliké komerční skleněné korále, které indiáni získali od bílých obchodníků. Řemínek s korálky náhrdelník podstatně zpevní a dodá mu stabilitu.
Náhrdelníky kmenů žijících severně a západně od prérijních kmenů byly skromnější, obsahovaly méně drápů a většina ani nebyla omotana vydří kožešinou, ani neobsahovaly jelenicové jádro. Drápy byly prostě a jednoduše navlečené na řemínku. V některých případech mohly být velké drápy z grizzlyho proloženy menšími drápy z grizzlyho, nebo také medvěda Bariballa a dokonce i usekanými špičkami lidských prstů. Viděl jsem i náhrdelníky, kde se střídaly pravé medvědí drápy s drápy, které byly vyřezány z catlinitu. Druhý řemínek, probíhající společně s korálky asi polovinou délky drápů pro vytvoření rozsetupů, jako tomu bylo u předchozího typu u tohoto typu většinou zcela chybí.
Takové prosté náhrdelníky byly typické pro kmeny Lakotů, Vran, Černonožců, Šajenů, Jutů, Menominiů a kmenů Kolumbijské plošiny (Plató).
Jedná se o jednoduchý typ náhrdelníku oblíbený a běžný u kmenů žijící v oblasti Velkých jezer, zejména Odžibwejů, ale také u Kríů a východních Súů (Santíů). Jeho konstrukce je velice jednoduchá.
Drápy jsou navlečeny na kožený řemínek společně s kůží nebo vlněnou látkou (nejčastěji červenou), která probíhala mezi drápy složená jako harmonika. V podstatě jde o jistou sofistikovanější variantu předchozího typu.
Výroba náhražek pravých drápů (stejně jako jiných materiálů) byla u indiánů poměrně běžná a evidentně se jedná o prehistorickou praktiku. Nejčastější náhražkou byly výsady jeleních parohů, které mají přirozené zakřivení jako pravé drápy a dají se snadno opracovat nožem tak, aby tvarem odpovídaly skutečným drápům. Ve sbírkách existují náhrdelníky vyrobené zcela z náhražek vyrobených z jeleních výsad, nebo náhrdelníky kombinované, kde jsou jak pravé drápy tak i náhražky. Existují i náhrdleníky mladšího data s „drápy“ vyřezanými z kravských rohů.
V současné době je velice těžké sehnat pravé drápy z medvěda grizzlyho, jelikož je tento druh přísně chráněn. Drápy se mohou prodávat pouze s certifikátem CITES. Cena jednoho pravého předního drápu z grizzlyho o velikkosti asi 11 cm (měřeno po vnější křivce) se může vyšplhat až přes 20 tisíc korun. Menší drápy jsou o něco levnější.
V nedávné době se objevila řada výrobců, kteří vyrábějí napodobeniny drápů z modelářské pryskyřice. Výhodou takové výroby je to, že je poměrně nenáročná. Stačí si vyrobit silikonovou formu a do ní pak nalít dvousložkovou pryskyřici a nechat vytvrdnout. Dráp se pak nabarví akrylovými barvami, aby vypadal jako originál.
Někteří výrobci dosahují takové dokonalosti, že jejich pryskyřicové drápy jsou od originálních drápů téměř k nerozeznání. Cena jednoho drápu se pohyuje v řádech stokorun. Většinou jsou vyráběny ve více velikostech, aby bylo možné složit náhrdelník obsahující drápy různé délky (zpravidla seřazené od nejmenších po největší.)
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
