Kde končí pohádky a začíná syrová historie.

Hudson’s Bay deky

Lukáš Navrátil
12. 1. 2024
0

Známé Hudson’s Bay deky patřily mezi nejvýznamější obchodní artikl, který obchodníci prodávali Indiánům. Jejich ikonický design vymyslela firma Hudson’s Bay company. Ta stejná firma také zdokonalila systém „points“, proužků, které určovaly velikost a gramáž deky.

Během kolonizace severoamerického kontinentu Evropany docházelo již od prvních kontaktů s domorodci k výměnnému obchodu nejrůznějšího zboží. Indiáni nabízeli zejména vydělané i nevydělané kůže a kožešiny všeho druhu, ale také například maso, ryby, pemmikan, nebo dokonce mokasíny či jiné rukodělné výrobky. Evropané naopak nabízeli pušky, nože, kotlíky, jehly, šídla, nitě, alkohol, ale především vlněné deky – přikrývky, které si indiáni velmi oblíbili, jelikož byly praktičtější, než do té doby používané kožešiny (například hřály, i když byly mokré).

Podle historiků hrály vlněné deky v obchodu s indiány hlavní roli, na objemu obchodovaného evropského zboží se podílely asi šedesáti procenty. Jako první začali indiánům prodávat vlněné deky Francouzi (cca od roku 1534), později také Holanďané a Angličané. Anglické deky platily za nejkvalitnější, svou kvalitou předčily deky francouzské výroby. Anglie v této době platila za světový hegemon co se týče produkce vlny a vlněných tkanin, co do objemu, tak i kvality.


Originální Hudsons Bay deka. Bílá barva byla zdaleka nejrozšířenější.
Originální Hudsons Bay deka. Bílá barva byla zdaleka nejrozšířenější.

Points – čárky či body

Deky byly v evropských manufakturách vyráběny v široké škále velikostí a gramáží, což vnášelo do obchodu určitý nepořádek. Během 17.století se francouzští obchodníci snažili tento nedostatek vyřešit sjednocením a klasifikací jednotlivých rozměrů a gramáží zavedením tzv. „points“, neboli „bodů“, u nás známých také jako „čárky“.

Jde o úzké proužky vlněného vlákna obarveného indigem (tmavě modrá) nebo na černo, dlouhé asi 10-14 cm, vetkaných do okraje deky. Počet čárek určuje velikost a gramáž deky. Více proužků či čárek znamená větší a těžší deku. Kromě celých „points“, čárek, existovaly také čárky poloviční délky. Velkou výhodou čárek bylo, že bylo možné poznat velikost deky i v případě, že byla složená (za předpokladu, že čárky byly viditelné).

Myšlenku se Francouzům povedlo realizovat jen částečně, k dokonalosti ji nakonec dotáhli Angličané, zejména tedy Angličany vlastněná Společnost Hudsonova zálivu (Hudson’s Bay Company, dále HBC).

Proužky, čárky nebo "points", body, vetkané do okraje deky určovaly její velikost a gramáž
Proužky, čárky nebo „points“, body, vetkané do okraje deky určovaly její velikost a gramáž

Hudson’s Bay Company

HBC byla založena roku 1670 jako anglická akciová společnost, zabývající se obchodem s kožešinami. Společnost sehrála zásadní úlohu při kolonizaci Kanady a Spojených států Amerických. Zabývala se zejména budováním obchodních stanic, obchodováním s indiány, od kterých vykupovala kožešiny, které dále prodávala na evropský trh jako surovinu. Indiánům naopak společnost prodávala potřebné evropské zboží, jako například pušky, kotlíky, jehly, nitě, hroty na šípy, nože a deky. Zboží společnost nevyráběla sama, ale jejich výrobu zadávala manufakturním výrobcům v Anglii. Časem se HBC stala dominantní silou v oblasti kožešinového obchodu a obchodu s indiány. Spolčenost existuje dodnes a v Kanadě vlastní síť obchodních domů.

Obchodní stanice Hudsons Bay Company
Obchodní stanice Hudsons Bay Company

Vznik Hudson’s Bay dek

Společnost dodávala deky indiánům od svého založení v roce 1670, nicméně její deky nijak nevyčnívaly mezi dekami konkurenčních dodavatelů. V roce 1779 se společnost rozhodla zkonsolidovat trh s vlněnými dekami. Od Francouzů převzala systém „points“, čárek, které určovaly přesnou velikost a gramáž deky. Hlavní novinkou však bylo zavedení svérázného designu, širokých pruhů alternativní barvy, většinou jednoho na každém okraji. Takto vznikly ikonické Hudsons bay deky (dále jen HB deky), známé také pod počeštěným názvem „hadsnbejky“.


Stanice společnosti Hudsons Bay company s ohromnými zásobami "point blankets". Zde je vidět, v jak ohromném objemu se tyto deky obchodovaly.
Stanice společnosti Hudsons Bay company s ohromnými zásobami „point blankets“. Zde je vidět, v jak ohromném objemu se tyto deky obchodovaly.

Barvy

Jednoznačně nejrozšířenější barvou během 19. století byly bílé deky s černým, modrým nebo šarlatovým pásem na každém okraji. Na dobových obrazech do roku 1850 jsou vidět téměř výhradně tyto deky. To neznamená, že by jiné deky neexistovaly, ale jejich rozšíření bylo spíše marginální.

Originální dobová dvoučárková Hudsons Bay deka bílé barvy.
Originální dobová dvoučárková Hudsons Bay deka bílé barvy.

Rozšíření bílých dek bylo dáno především tím, že bylo technologicky náročné a drahé barvit deky nebo i vlněnou přízi. Barevné deky byly tutdíž dražší. Jak se však zdokonalovala technologie, barvit deky bylo stále snazší a proto se v 2. polovině 19. století barevné deky objevují častěji, než dříve.

Originální čtyřčárková Hudsons Bay deka červená. Barevné deky se vyskytovaly mnohem méně, než deky bílé.
Originální čtyřčárková Hudsons Bay deka červená. Barevné deky se vyskytovaly mnohem méně, než deky bílé.

Duhovky

Mezi nejznámější HB deky však patří bílé se čtyřmi barevnými pruhy na každé straně, červeným, černým, zeleným a žlutým. Tyto deky jsou u nás známé pod názvem „rainbow“ neboli „duhovky“. Existence dek s vícero barevnými pruhy na krajích je doložena již z 1. poloviny 19. století, nicméně jde opět o marginální záležitost. Navíc v barvě a rozmístění jednotlivých pruhů nebyl zpočátku žádný systém a jednalo se spíše o dílo náhody, či o libovůli výrobce nebo zadavatele.

K jakési standardizaci šířky, rozestupů a barevné posloupnosti jednotlivých barevných pruhů došlo až někdy ve 2. polovině 19. století. I v této době byly deky „duhovky“ stále pouze marginální záležitostí. Zdá se, že k největšímu „boomu“ duhovek došlo až na konce 19. století, tedy v období rezervací a pak ve století dvacátém.

Klasická deka duhovka, kde je již uspořádání barevných pruhů pevně dané. Takovéto deky byly během většiny 19. století velice výjimečné a vyskytovaly se jenom velice zřídkavě. Více se rozšířily až na konci 19. století, v rezervačním období.
Originální indiánské kapote hranatého střihu z 2. poloviny 19. století, spíše až z jeho konce, tedy z rezervační doby. Je vyrobeno z deky duhovky. Takové deky se ale na americkém západě objevovaly spíše až v 2. polovině 19. století a to velmi sporaticky, což velmi kontrastuje s dnešním trendem u hobbystů, kdy se každý snaží vlastnit kapote z duhovky, nebo aspoň duhovku jako deku.
Originální indiánské kapote hranatého střihu z 2. poloviny 19. století, spíše až z jeho konce, tedy z rezervační doby. Je vyrobeno z deky duhovky. Takové deky se ale na americkém západě objevovaly spíše až v 2. polovině 19. století a to velmi sporaticky, což velmi kontrastuje s dnešním trendem u hobbystů, kdy se každý snaží vlastnit kapote z duhovky, nebo aspoň duhovku jako deku.

V současné době jsou duhovky nejprodávanějšími dekami na trhu, protože jsou pro zákazníky designově atraktivní. Stejně tak většina indiánských i trapperských hobbystů si potrpí na deky duhovky, protože si myslí, že jsou stylové i atraktivní. V mnoha táborech reenactorů se to duhovkami jenom hemží, což ale neodpovídá historických reáliím.

Proto důrazně doporučuji se duhovkám vyhnout a spíše si pořídit konzervativní bílou deku s černým nebo modrým pruhem na každém kraji, což byly deky zdaleka nejběžnější a nejrozšířenější a člověk touto volbou nic nepokazí. Alternativně bych použil deku červenou nebo modrou s černými pruhy, ale duhovku bych zvolil až jako krajní řešení, protože platí zásada „ne to, co bylo teoreticky možné, ale to, co bylo běžné“.

Obraz Petera Rindisbachera z počátku 19. století. Žena napravo má deku, která může být něco jako předobraz duhovky, která má více barevných pruhů na každém kraji deky. Klasické deky duhovky jak je známe dnes byly v prvních dvou třetinách 19. století spíše neznámou věcí.
Obraz Petera Rindisbachera z počátku 19. století. Žena napravo má deku, která může být něco jako předobraz duhovky, která má více barevných pruhů na každém kraji deky. Klasické deky duhovky jak je známe dnes byly v prvních dvou třetinách 19. století spíše neznámou věcí.

Velikosti

Kromě jednotlivých points, čárek existovaly i čárky poloviční. Během 19. století tak existovaly deky jednočárkové, jedanapůlčárkové, dvoučárkové, dvouapůlčárkové, tříapůlčárkové a čtyřčárkové deky. Zdá se však, že čtyřčárkové deky jsou záležitostí až konce 19. století, v předrezervačním období, tedy před rokem 1880 byly zřejmě největšími dekami deky tříčárkové. Během 20. století se objevily i deky šesti a osmičárkové. Standardy jednotlivých čárek se mohly během doby do určité míry měnit, nicméně přibližně odpovídaly rozměry a gramáže dek těmto hodnotám:

  • 1 čárková: 81×114 cm, 690 g
  • 2 čárková: 107x147cm, 1kg
  • 2,5 čárková: 127×167 cm, 1,5 kg
  • 3,5 čárková: – 160×208 cm, 2,26 kg
  • 4 čárková:- 183×229 cm, 2,7 kg
Čtyřčárková Hudsons Bay deka bílá.
Čtyřčárková Hudsons Bay deka bílá.

Výroba

Společnost vždy dbala na vysokou kvalitu dek, vlna pocházela vždy z ovcí z Anglie nebo Nového Zélandu a barvila se po spředení vláken, před samotným tkaním.

Mezi hlavní dodavatele HBC patřili angličtí výrobci z města Whitney v Oxfordshire, z nichž nejznámější byla manufaktura Thomase Emptona (založena 1669), která dodávala společnosti deky až do roku 2004, kdy ukončila výrobu. Kolem roku 1850 se poptávka po dekách tak zvýšila, že společnost byla nucena hledat další dodavatele, zejména v oblasti Yorkshire.

V současné době Hudsons Bay company vyrábí deky stále, respektive si je nechává vyrábět v Anglii. Tyto deky jsou velice kvalitní, ale také velice drahé. Jejich cena se pohybuje u tříapůlčárkové deky v rozmezí od 400 do 500 kanadských dolarů, pokud je deka v akci, dá se koupit i za 300 CAD.


Indiánská žena s hudsons bay dekou na kresbě Georga Catlina.
Indiánská žena s hudsons bay dekou na kresbě Georga Catlina.

Indiánský mladík s Hudsons bay dekou na kresbě Georga Catlina. Barevné deky byly během 1. poloviny 19. století na americkém západě velice vzácné.
Indiánský mladík s Hudsons bay dekou na kresbě Georga Catlina. Barevné deky byly během 1. poloviny 19. století na americkém západě velice vzácné.

Výrobky z HB dek

HB deky se nepoužívaly pouze jako přikrývky, ale vyráběly se z nich různé další výrobky. Velice oblíbené byly dekové kabáty, nazývané „kapote“. Vymysleli je zřejmě Francouzi, někdy během 17.století. Indiáni si také šili z HB dek kabáty, od bělošských se lišily pouze střihem, ten indiánský byl primitivní a hranatý, zatímco evropský střih byl krejčovský a sofistikovaný.

Indiánské kapote hranatého střihu vyrobené z Hudsons Bay bílé deky. BBHC
Indiánské kapote hranatého střihu vyrobené z Hudsons Bay bílé deky. BBHC
Indiánské kapote v praxi. Černonožec. Foto E.Curtis
Indiánské kapote v praxi. Černonožec. Foto E.Curtis

Mezi další indiánské výrobky z HB dek patřily zejména legíny, košile nebo bederní roušky.

Legíny vyrobené z bílé Hudsons Bay deky s černými pásy. Deka je dvouapůlčárková.
Legíny vyrobené z bílé Hudsons Bay deky s černými pásy. Deka je dvouapůlčárková.
Indiáni z Plató, 60. léta 19.století, indián vlevo má košili vyrobenou z Hudsons Bay deky
Indiáni z Plató, 60. léta 19.století, indián vlevo má košili vyrobenou z Hudsons Bay deky

Hudson’s bay deky dnes

V současné době Hudsons Bay company vyrábí deky stále, respektive si je nechává vyrábět v Anglii. Tyto deky jsou velice kvalitní, ale také velice drahé. Jejich cena se pohybuje u tříapůlčárkové deky v rozmezí od 400 do 500 kanadských dolarů, pokud je deka v akci, dá se koupit i za 300 CAD.

Deky se běžně dají koupit na webu společnosti Hudsons Bay, problém je v tom, že neposílají mimo Kanadu. Nakoupit originální Hudsons Bay deky v USA u nějakého dealera se mi nepodařilo.

Kdysi si nechala společnost Hudsons Bay vyrábět deky v městečku Whitney v Anglii, kde se daly nakoupit přímo v továrně za solidní cenu, ovšem to již dnes neplatí, protože Hudsons Bay deky se ve Whitney již nevyrábí.

Originální nová Hudsons Bay deka.
Originální nová Hudsons Bay deka.

Repliky Hudson’s Bay dek

Občas někteří výrobci vyrábí napodobeniny Hudsons Bay dek, které jsou zpravidla mnohem levnější. Jedním z nich je i výrobce Balkanova, který vyrábí napodobeniny v Bulharsku, tyto deky však jsou, co se kvality týče, neporovnatelně horší, než deky anglické výroby. Mají pět čárek, což na originálech není nikdy a jejich rozměr je také poměrně nesmyslný. Jejich výhodou je však nízká cena, která je zlomková, oproti originálním dekám.

Občas se vidí i poměrně kvalitní repliky vyráběné v USA, které jsou ovšem téměř stejně drahé, jako originální Hudsons Bay deky.

Použité originální Hudson’s Bay deky

Vhodnou alternativou je nákup použitých originálních Hudsons Bay dek, ideálně s nášivkou Whitney point nebo Trapper point nebo originál Hudson’s Bay. Takové se dají koupit například na ebay.com. Člověk ale musí hledat, aby našel nějakou deku v dobrém stavu a za solidní cenu. Ceny použitých originálních dek se drží dost vysoko, někdy jejich cena atakuje ceny nových dek. Navíc člověk musí připočítat náklady na dopravu z USA, clo a DPH, takže se nákup citelně prodraží.

Přesto doporučuji zakoupit originální Hudson’s Bay deku spíše, než napodobeniny z Bulharska nebo jiných východoevropských zemí, protože kvalita anglických dek je prostě nedostižná. Bulharské deky jsou v tomto ohledu opravdu z nouze ctnost. Člověk zkrátka dostane kvalitu, kterou si zaplatí.


Bazarová originální Hudsons Bay deka. Takové se dají koupit na ebay, většinou jsou ale jenom o něco málo levnější, než deky nové.
Bazarová originální Hudsons Bay deka. Takové se dají koupit na ebay, většinou jsou ale jenom o něco málo levnější, než deky nové.

Hudson’s Bay deky na dobových obrazech


Obraz neznámého autora (před rokem 1820) vyobrazuje indiány, jak chytají ryby pod ledem. Muž vlevo má na sobě kabát vyrobený z Hudsons Bay deky.
Obraz neznámého autora (před rokem 1820) vyobrazuje indiány, jak chytají ryby pod ledem. Muž vlevo má na sobě kabát vyrobený z Hudsons Bay deky.

Obraz Cornelia Krieghoffa z roku 1848. Tábor kanadských indiánů.
Obraz Cornelia Krieghoffa z roku 1848. Tábor kanadských indiánů.
Obraz Cornelia Krieghoffa z roku 1856. Kanadský indiánský lovec s manželkou. Muž má na sobě kabát z Hudsons Bay deky, žená má teké Hudsons bay deku. Další deka tvoří dveře srubu. Dokonce jsou na ní vidět čárky, neboli "points".
Obraz Cornelia Krieghoffa z roku 1856. Kanadský indiánský lovec s manželkou. Muž má na sobě kabát z Hudsons Bay deky, žená má teké Hudsons bay deku. Další deka tvoří dveře srubu. Dokonce jsou na ní vidět čárky, neboli „points“.
Obraz indiánské ženy od Anna Maria von Phul. Žena má tříčárkovou Hudsons Bay deku.
Obraz indiánské ženy od Anna Maria von Phul. Žena má tříčárkovou Hudsons Bay deku.
Kanadský indián s kapote vyrobeným z dvoučárkové Hudsons Bay deky. Kornelius Krieghoff.
Kanadský indián s kapote vyrobeným z dvoučárkové Hudsons Bay deky. Kornelius Krieghoff.
Prodavačka mokasínů zabalená do tříčárokév Hudsons bay deky. Kornelius Krieghoff.
Prodavačka mokasínů zabalená do tříčárokév Hudsons bay deky. Kornelius Krieghoff.
Kanadský lovec a obchodník. Kornelius Krieghoff.
Kanadský lovec a obchodník. Kornelius Krieghoff.
Tři inidáni a kůň na malbe Friedricha Kurze. Žena vlevo má bílou Hudsons Bay deku. Muž z ní má dokonce vyrobenou bederní roušku.
Tři inidáni a kůň na malbe Friedricha Kurze. Žena vlevo má bílou Hudsons Bay deku. Muž z ní má dokonce vyrobenou bederní roušku.
Lovec a jeho squaw. Kornelius Krieghoff.
Lovec a jeho squaw. Kornelius Krieghoff.

Hudson’s Bay deky na dobových fotografiích


Muž z kmene Iowa na dobové fotografii z roku 1869.
Muž z kmene Iowa na dobové fotografii z roku 1869.

Žádné srdce, muž z kmene Iowa na fotografii z toku 1849.
Žádné srdce, muž z kmene Iowa na fotografii z toku 1849.

Holý Medvěd a Uříznutá noha, Šajeni na fotografii z roku 1873.
Holý Medvěd a Uříznutá noha, Šajeni na fotografii z roku 1873.

Muži z kmene Osedžů na dobové fotografii z toku 1874.
Muži z kmene Osedžů na dobové fotografii z toku 1874.

Indián z kmene Černonožců na fotografii Edwarda Curtise.
Indián z kmene Černonožců na fotografii Edwarda Curtise.

Medicinová láhev, Sioux a zajatec v pevnosti Fort Snelling. Fotografie pochází z roku 1862.
Medicinová láhev, Sioux a zajatec v pevnosti Fort Snelling. Fotografie pochází z roku 1862.

Pónyové na fotografii z toku 1865.
Pónyové na fotografii z toku 1865.

Bílý medvěd, Kiowa.
Bílý medvěd, Kiowa.

Žlutý bizon, Kiowa.
Žlutý bizon, Kiowa.

Autor článku

Mgr. Lukáš Navrátil (1974)

Mgr. Lukáš Navrátil (1974) se o Indiány zajímá od dětství. Jeho první kroky vedly přes knihy, které tehdy formovaly představivost mnoha mladých lidí – Vinnetou, příběhy Ernesta Thompsona Setona či Mé srdce pohřběte u Wounded Knee. Byly to knihy plné romantiky a idealizace, které však zároveň otevřely dveře k hlubšímu zájmu o původní obyvatele Severní Ameriky.

V roce 1996 se poprvé setkal s komunitou indiánských hobbystů. Začal se věnovat indiánskému reenactingu a postupně pronikat i k odbornějším informacím, především o kulturách Velkých plání.

Brzy si uvědomil, že to, co většina veřejnosti považuje za „historickou realitu“ o Indiánech a osidlování severoamerického kontinentu, je často jen soubor povrchních klišé – obraz zjednodušený a zkreslený Hollywoodem nebo idealisty, kteří problematice do hloubky nerozumí. Kritické studium primárních zdrojů přináší zcela jiný, mnohem syrovější a realističtější obraz. A právě ten se snaží přinášet veřejnosti prostřednictvím webu indiani.cz.

V roce 2012 jsem aktivní indiánský reenacting ukončil a obrátil se k historii traperů, horalů, voyageurs a coureurs de bois – obchodníků s kožešinami, kteří působili ve Východních lesích, v oblasti Velkých jezer, na Velkých pláních i ve Skalistých horách. Obchod s kožešinami se stal jeho novým reenactotrským zaměřením a zároveň ho přivedl i k hlubšímu studiu historie a dějin Nové Francie.

Po dobu pětadvaceti let se živil jako výrobce indiánských replik špičkové světové úrovně. Jeho práce si našly zákazníky mezi reenactory, sběrateli i muzejními institucemi v USA i Západní Evropě. Tento řemeslný základ mu poskytl nejen obživu, ale i důkladné porozumění materiální kultuře, které se stalo základem jeho teoretického a badatelského zájmu.

Lukáš Navrátil se neomezuje se však jen na historii. Jako vystudovaný matematik, intelektuál a systematický myslitel se kromě historie indiánů a obchodu s kožešinami věnuje také křesťanské spiritualitě a mystice, teologii, introspekci a otázkám duchovního a duševního rozvoje. Všechny tyto oblasti vnímá jako propojené – touhu po pravdě a autentičnosti u indiánů či traperů chápe v souvislosti s duchovním hledáním a snahou o hlubší poznání člověka i Boha.

Mohlo by vás zajímat

Několik ukázek perforovaných a rytých broží různých typů
Jan Dolejš
8. 4. 2024
0

Ozdoby z mincovního stříbra, původně vyráběné pro Indiány bílými stříbrotepci na objednávku kožešinových společností, se staly dominantním prvkem módní estetiky a statutárním symbolem etnik skoro celé východní poloviny severoamerického subkontinentu. Někteří Indiáni, zejména Irokézové, se postupně také naučili jejich výrobě.

Bílý neobarvený okraj na vlněných látkách byl bělochy považován za kaz, indiáni jej však milovali a vytvořili z něj designový prvek. Článek popisuje, proč bílé okraje na látkách vznikaly, jaký byl jejich účel, kde se vlněné látky vyráběly, jak se barvily, z čeho se vyráběla barviva a mnoho dalšího.

Kelnatky se nazývají měkkýši s mušlovitou konickou schránkou, která tvarem připomíná sloní kel. Mezi severoamerickými indiány byly vysoce ceněny jako ozdoby a také jako platidlo. Těžily se v Pacifiku u severozápadního pobřeží pobřeží USA a Kanady. Poté se sítí mezikmenového obchodu distribuovaly dále na sever, jih a východ. Indiáni Velkých plání z nich vyráběli především náušnice, nákrčníky a náprsenky, ale také další ozdoby.