Korálky, vyráběné v současné době nejsou stejné, jako se vyráběly před stem nebo dvěma sty lety, zejména díky změně výrobních technologií. Korálky, na dobových indiánských, ale i evropských artefaktech z 19. století v muzeích nebo soukromých sbírkách se od dnešních liší tvarem i barvou.
Korálky, které indiáni používali v dobách osidlování amerického kontinentu na své výšivky byly všechny evropského původu a vyráběly se ze skla. Indiáni si nikdy korálky nevyráběli sami, jak se někteří laikové mylně domnívají. Korálky se v Evropě používaly na výrobu bižuterie, na vyšívání obrazů (například svatých obrázků), zdobily se jimi například i stoly, kabelky a další předměty.
Velká část evropské produkce korálků byla určena na vývoz pro obchodování s „divochy“, zejména pro černochy do Afriky, pro indiány do Severní Ameriky, do Indie a dalších zemí. Množství ročního vývozu evropských korálků dosahovalo řádově stovek tun ročně.
Nejrozšířenějšími evropskými centry produkce korálků, byly italské Benátky a ostrov Murano a v oblasti Čech Jablonec nad Nisou. Ve všech těchto oblastech se korálky vyrábějí doposud.
Nejstaršími korálky, které začali indiáni Velkých plání zapracovávat do výšivek byly tzv. „pound beads“, někdy dnes také nesprávně nazývané “pony beads”. “Pound beads” je původní název, jakým se tyto korálky běžně označovaly v 18. a 19. století. Název se zřejmě odvozuje z faktu, že byly tyto korálky prodávány po librách (libra je anglicky “pound”, cca 0,45 kg). Název “pony beads” vznikl až během 20. století.
Na Velké pláně se dostaly pound beads v druhé polovině 18. století, především zásluhou francouzských obchodníků. Rozšířily se však především až v první polovině 19. století. Korálky se neprodávaly po pytlíčcích, jako nyní, ale navlečené na lněných šňůrkách. Jedna taková šňůrka měřila kolem 30-40 cm. Šňůrky s korálky byly přehnuté napůl, svázané na koncích a několik takových šňůrek tvořilo jeden celý snop.
Nejstaršími barvami pound beads byla prachově modrá a bílá. Později se objevily i červená s bílým středem, noční modrá (téměř černá), mastná žlutá (greasy yellow), kukuřicová a další. Jelikož byly pound beads zpočátku velmi vzácné, používaly se nejprve na lemování výšivek z ursoních ostnů, postupem času se začaly vyšívat i aplikace kompletně z pound beads, jako například pouzdra na nože, dětská nosítka, pásy na deky nebo bizoní pláště a podobně.
Pound beads jsou v průměru velké asi 2,5 až 3,7 mm, odpovídají soudobému označení 6/0 až 9/0. Díky velikosti těchto korálků a také omezenosti barevné škály mohou působit výšivky z nich trochu neohrabaným dojmem.
To je i jedním z důvodů, proč se nedá v době rozkvětu výšivek z pound beads mluvit o jednotlivých kmenových stylech, spíše o univerzálním stylu zdobení. Od 50. let 19. stol. pound beads ustupují seed beads (semínkové korálky), které se v tomto období objevily na scéně, ovšem u některých kmenů se pound beads udržely až do 70. let 19. století.
Na začátku 19. století se objevují na scéně korálky „seed beads“, semínkové korálky, které jsou oproti pound beads asi dvakrát menší, v průměru měří kolem 2 mm. Dle současných měřítek se jedná o velikosti 11/0 až 13/0. Seed beads postupně začaly vytlačovat a nahrazovat větší a hamatnější pound beads.
K masovému rozšíření seed beads však nedošlo zdaleka hned, ale až o několik dekád později. K jejich masovému rozšíření zřejmě nedošlo dříve, než během 50. a 60. let 19. století.
Seed beads přicházely k indiánům v širší škále barevných odstínů, než tomu bylo u pound beads (odborné studie hovoří až o osmdesáti odstínech). V tomto období se také rozcházejí styly zdobení jednotlivých kmenů, vznikají osobité techniky a vzory.
Výšivky ze seed beads jsou jemnější, barevnější, dá se více experimentovat se vzory. Dochází k celkovému rozkvětu korálkových výšivek, které odsunují do pozadí výšivky z ursoních ostnů. Seed beads se vozily i nadále především z Itálie a tehdejšího Rakouska-Uherska, v menším míře i z Francie, Nizozemí a Belgie. V rezervačním období, zejména v 80. letech 19. století se stále více začínají prosazovat korálky z Čech. Vykazují světlejší barvy a větší pravidelnost a zakulacenost tvaru, než korálky z Itálie.
Jedním ze dvou hlavních znaků, podle kterého můžeme rozeznat „dobové“ či „staré“ korálky od těch moderních je jejich tvar. V 18. a 19. století se korálky sekaly ručně z dlouhých skleněných rourek, kterými procházely tenké železné drátky (dírka korálku). Výsledkem byly většinou velmi tenké, nepravidelně silné a někdy i ne příliš rovné korálky s ostrými hranami. I když se hrany v pozdějším výrobním procesu zakulacovaly, do určité míry si podržely nepravidelný, úzký a hranatý tvar.
Pokud bychom se na ně podívali se shora, tvoří jakoby spíše obdélníky, nebo lichoběžníky až trojúhelníky se zakulacenými hranami (obrázek a), nebo svými tvary připomínají různě silné válečky (obrázek b). Zvláště nepravidelnost tvaru, někdy velmi výrazná, je pro dobové korálky charakteristická.
Když se v 80. a 90. letech 19. století objevily na pláních korálky české výroby, vykazovaly již mnohem větší pravidelnost a také zakulacenost hran, (obr. c). Postupem doby, jak se výroba zdokonalovala, stával se tvar korálku stále více kulatým a pravidelným, až do dnešní podoby (obrázek d).
Hlavní rozdíl mezi současnými a starými korálky je v jejich barvě. Odstíny současných korálků jsou získávány synteticky, a proto jsou výraznější a zářívější než jejich dobové protějšky, které jsou většinou matnější a zmitější. Sehnat korálky současné produkce, které jak tvarem, tak i barvou připomínají dobové originály je proto velice nesnadné.
Podívejme se nyní podrobněji na jednotlivé barevné odstíny korálků, které se vyskytovaly během 19. století. Veškeré barevné označení je pouze velmi orientační. Každá barva může obsahovat celou řadu variant, odstínů a mutací, jelikož různí výrobci používali různé technologie, které se navíc měnily z dobou.
Většinou křídově bílá barva, v menším rozsahu i alabastrová, hojně ji najdeme ve výšivkách jak ze seed, tak i pound beads. Některé kmeny (například Šajeni, Lakotové nebo Arapahové) používaly bílou jakou základní podkladovou barvu výšivek.
Velmi impozantní barva žluklého másla, odstín, který opět dělá ‚starou‘ výšivku ‚starou‘ výšivkou. Tato barva se vyskytovala opět v obou velikostech (pound i seed).
Výrazná žlutá barva, někdy může být velmi podobná tukové žluté, případně se může objevit odstín, který je ve škále někde mezi těmito dvěma typy. Velikostně se objevuje pouze jako seed beads. Ve výšivkách se používaly na větší plochy zřídkakdy.
Klasická barva zralé kukuřice, mohla se vyskytovat ve více barevných nuancích. Vyskytovala se ve velikosti pound i seed.
Velmi důležitý odstín, pro některé kmeny (Vrány) zcela nepostradatelný. Stará růžová má nádech spíše do fialova, moderní růžové korálky mají tendenci spíše oranžového nádechu. Objevovala se hlavně ve velikosti seed, v pound variantě méně. Sehnat kvalitní napodobeniny růžových seed beads je opět velmi nesnadné.
V 18. a 19. století neexistovaly matné červené korálky. Pouze několik variant transparentní, lahvově červené a potom červené s bílými středy. Někdy se jim říká také „white hearts“ neboli „bílá srdce“, jelikož jsou bílé uvnitř a rudé na povrchu. Objevovaly se ve velikosti pound i seed. Barva originálních červených korálků může kolísat od šarlatového nádechu až po nádech do hněda nebo do fialova.
Největší chybou začínajících výrobců replik je použití červených korálků, které mají výrazné, až reflexní barvy. Sehnat kvalitní napodobeninu starých červených korálků je asi nejtěžší. Červené korálky s bílými středy se stále vyrábí i v Čechách, ovšem v příliš „křiklavých“ odstínech.
Rubínové, tmavě červené, transparentní korálky. Někdy se jim také říká „býčí krev“. Existovaly jak ve variantě seed tak i pound beads. Nebyly tak rozšířené, jako „bílá srdce“.
Transparentní barva, podobně jako býčí krev. Na rozdíl od býčí krve je světlejší s výrazným nádechem do růžovofialové. Rozšířená byla poměrně málo a vyskytovala se pouze v menší variantě (seed beads).
Nejsvětlejší odstín modré barvy, někdy může mít mírný nádech až do fialova. Vyskytuje se v různých odstínech a variantách. Tyto korálky se objevily pouze jako seed beads.
Světlemodrých a středněmodrých odstínů (seed beads) se vyskytovalo velmi mnoho, od tzv. křídové modré, přes tyrkysovou, modrošedou, až po nejsvětlejší odstíny prachové modré. Použití středně modré ve výšivkách bylo všestranné a široce rozšířené.
Klíčová barva, jedna z nejstarších, která se kdy vyráběla. Společně s bílou tvořila nejstarší dvojici barev (pound beads). Vyskytovala se i ve velikosti seed beads, nebyla již však tak výrazně rozšířená jako u pound beads. Prachová modrá je semitransparentní, to znamená částečně neprůhledná a částečně transparentní. Její odstín může kolísat.
Tmavě modrá barva se vyskytovala především ve velikosti seed beads. Objevovala se v celé řadě odstínů od nejtmavších variant středně modré až po noční modrou. Některé varianty mohly být transparentní, zcela nebo částečně.
Noční modrá na první pohled vypadá jako černá, ale černá není, jedná se o extrémně tmavý odstín modré barvy. Tento modrý nádech je často vidět jen při dobrém světle, jinak se jeví jako černý. Někdy se také nazývána „šajenská modrá“. Tato barva se objevovala jak mezi pound beads, tak i seed beads.
Arapažská modrá je určitou barevnou variací noční modré. Je transparentní a mírně světlejší. Obě barvy je možné rozeznat jenom na dobrém světle, jinak se obě javí jako černé.
Vyskytovala se většinou v menší velikosti (seed), a to v převážně tmavé barvě, řidčeji se dá vidět i odstín světlý.
Středně zelená zahrnuje celou řadu odstínů, od hráškové až po khaki. Vyskytovala se spíše marginálně.
Možnosti pořízení korálků, které jsou opravdu staré (19. století), nebo jsou nově vyrobené a jako staré se alespoň tváří, jsou omezené. Čím více se korálky podobají těm starým, tím jsou dražší. Nejdražší jsou originály, které se také dají sehnat. Prodávají se většinou po gramech nebo uncích.
Cena originálních korálků se pohybuje až v řádech několika desítek tisíc korun za kilogram, cena napodobenin v řádech tisíců korun za kilo (moderní korálky stojí řádově stokoruny za kilo). Mezi největšího dodavatele originálních italských korálků patří společnost Beadmatch . Sklady jsou ovšem omezené a korálky jsou nesmírně drahé, většinou je nakupují pouze restaurátoři dobových originálů, kterým se podobná investice vyplatí.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
