Když v 1921 projížděl rančer Adam N. Keith údolím řeky Powder River asi 20 mil na západ od města Kaycee, zaujal jeho pozornost kus týpiové tyče, čouhající z hromady kamení. Když pak s přivolanými pomocníky kamení odházel, nalezl perfektně zachovanou mumii šajenského bojovníka s bohatou pohřební výbavou. Dotyčný byl později identifikován jako prominentní válečník High Backed Wolf (jedná se o jinou osobu než na portrétu G. Catlina), který, jak už tomu u těchto lidí bývá, přišel 25. července 1865 vcelku nesmyslně o život, když po jedovaté poznámce soukmenovce musel za každou cenu pyšně dokázat svoji neohroženost, načež byl zastřelen vojáky opevněnými u Platte River Bridge. Součástí bohaté pohřební výbavy byla kromě hromady bizoních plášťů, mokasínů, lasa, medicinového vaku, henryovky a dalších předmětů životně důležitých pro a cestu k Mléčné dráze také lenoška z vrbových prutů.
Je zjevné, že lenoška byla považována za skromný luxus, který byl tak nějak výsadou oceňovaných, respektive starších osob. Jak hojné bylo ve skutečnosti používání lenošek a zda se v bizoních dobách jednalo o nedílnou součást interiéru týpí nebo spíš o výjimečný prostředek pohodlí, je dnes již velmi těžké s jistotou říci, neboť veškeré vybavení indiánů bylo vojáky obvykle systematicky likvidováno a pamětníci zlaté éry jsou v tomto směru poměrně na slovo skoupí, neboť soustřeďují pozornost hlavně na jiná témata, jako třeba Frederika Bremerová, která přesně popsala interiér dakotského týpí bez jediného slova zmínky o lenoškách. Francis Parkman, který se detailně věnuje popisu interiéru týpí Oglalů, zmiňuje pouze jedním slovem „lenošku náčelníka“ a na jiném místě „ …lehounkou konstrukci z tyčí a rákosů, o kterou se mohl pohodlně opřít, když si chtěl sednout.“ Kdyby bylo používání lenošek rozšířené tak jako později v rezervačních dobách, jistě by to na svých obrazech zaznamenal George Catlin. Jedinou lenošku zobrazil ve svém výjevu z interiéru mandanského domu z počátku 30. let 19. století Carl Bodmer:
Pokud bychom měli usuzovat čistě dle počtů dochovaných lenošek v muzejních a soukromých sbírkách, největšími povaleči byli Černonožci a v těsném závěsu za nimi Šajeni, s velkým odstupem následují Kiowové, Assiniboini, Kríové, Arapahové a Siouxové. Drtivá většina dochovaných lenošek je však již z rezervačního období, kdy prérijní indiáni už doslova „seděli na zadku“ a nevěnovali se nomádismu tak jako dříve. Jak se zvětšila velikost týpí, přibylo i nábytku, takže v týpí mohly být až tři páry lenošek. Vyskytovaly se i celé postele z prutů, hlavně u Šajenů a Arapahů, u Lakotů zřídka.
Lze usoudit, že užití lenošek v předrezervačním období nebylo zdaleka tak běžné, neboť se jednalo o zbytnou věc, která jen zvětšovala objem transportu, takže záleželo na bohatství rodiny a počtu koní, a vzhledem k menší velikosti týpí musely i lenošky být menší. Zatím nedořešenou otázkou je rozšíření lenošek u usedlých tzv. říčních kmenů (angl. river tribes: Mandan, Hidatsa, Arikara) a kmenů východních prérií.
Lenošky se transportovaly smotané od širšího konce nahoru, buďto přivázané k sedlu nebo umístěné jako plošina na travois.
Tribální styly
Při porovnání dochovaných lenošek je zřejmé, že existovaly tribální styly, kde hrají roli především charakteristické proporce lichoběžníkového tvaru a zdobení okrajů, úchytů a malba prutů, případně zdobení trojnohy. Je zajímavé, že typické proporce lichoběžníku mají svoji paralelu v proporcích, které vzniknou mezi tyčemi při stavbě teepee na trojnohu, respektive na čtyřnohu: vysoké a široké lenošky se obyčejně vyskytují u kmenů, které stavěly týpí na čtyřnohu a používaly více tyčí (Černonožci, Absarokové), naopak širší lenošky u kmenů, které stavěly týpí na trojnohu a s menším počtem tyčí (Sioux, Šajen). Je-li tato paralela čistě náhodná, nebo jde o vyjádření skupinového estetického cítění, či existuje nějaká věcná souvislost s oporou ve faktech, je otázka zatím otevřená.
Typ Kiowa
Kánonem Kiowů je vcelku krátký a spíše široký, téměř obdélníkový tvar, zužující se směrem nahoru jen nepatrně. Typické je poměrně široké lemování boků, které jsou zašité do pruhu jelenice a vyšité typickými Kiowskými vzory. Díky šířce není výjimkou až sedm řad otvorů v v prutech, skrze které jsou provlečené šlachy, jež drží lenošku pohromadě.
Typ Šajen - Lakota – Arapaho
Lenošky (lakotsky čan kazuntapi, dřevo navlečené jedno vedle druhého) šajenského či lakotského typu měly všeobecně překvapivě podobné rozměry a proporce. Byly vyrobené ze 150-200 oloupaných vrbových prutů, existují však i lenošky ze svídy krvavé. Průměr prutů je ca 1-1,5cm. Každý prut byl na 4 místech propíchnutý šídlem a skrz otvory byly provlečené provázky ze šlach, zakončené jednoduchými uzly. Navlékání začínalo od nejtlustšího prutu. Pruty byly orientovány vždy na střídačku silnějším a tenčím koncem. Některé pruty byly nabarvené práškovým pigmentem smíchaným s tukem nebo klihem, obvykle 6-7 pruhů po 7-8 prutech (viz obr. níže).
Trojnoha sestávala ze tří tyček asi 3cm v průměru, na dolním konci zašpičatělých. Asi 10-20cm pod horním koncem byl otvor o průměru 6-8mm, skrz který byl provlečený řemínek. Opěrka se na trojnohu zavěsila za úchytku, která byla jen částečně zdobena výšivkou.
Typ severní pláně a Transmontana
Kontrastem k lenoškám Kiowů jsou lenošky indiánů severních plání, jako jsou Černonožci nebo Kríové. Kánon severních plání je vysoká, protáhlá opěrka, úzká na horním konci. Lenošky transmontánních kmenů jako Crow (Absaroka) a Nez Percé mají podobné protáhlé proporce. Mimořádně vysoké a protáhlé lenošky jsou spíše pozdější evoluční typ; u starších lenošek tyto proporce zřejmě nebyly tolik výrazné.
Podobně protáhlé jsou dochované lenošky Absaroků a Kríů, snad o něco méně lenošky Assiniboinů. Na severních pláních bylo zvykem okraje opěrek obšívat látkou, nejčastěji červenou vlnou, případně i v dvojbarevné kombinaci. Typické je také ozdobné provlékání proužků látky mezi pruty. Pruty bývají na několika místech propíchnuty a navlečeny na šlachu, uprostřed či ve svislé ose pruty bývají zpravidla provázány v jedné nebo ve dvou liniích. V horní části je široká zdobená úchytka nebo panel. Trojnoha je často bohatě vyřezávaná a pomalovaná.
Bannery přivolávačů bizonů
Téma, které má s lenoškami zajímavou souvislost, jsou bannery přivolávačů bizonů. Jedná se zvláštní závěsy vyrobené z bizoních kůží, které mají quillovými či korálkovými výšivkami zdobené a pokryté oči a uši a zvláštní vyšívaný panel nahoře. Tyto bannery vesměs pocházejí od jihovýchodních prérijních Kríů a byly používány přivolávači bizonů k rituálnímu lovu. Podle jednoho dobového informátora byl takový banner umístěn na tyči uprostřed corralu, aby přilákal pozornost bizoního stáda a přivedl ho do pasti. Přivolávač bizonů byl starší muž, zasloužilý bojovník (okítčitawak – z lakotského akičita, člen válečnického spolku) a šaman, který lov řídil. Banner měl potom pověšený na své vysoké lenošce v týpí bojovníků, kde často vysedával a pokuřoval z dýmky. Jednalo se o určité privilegium. Výšivky na bannerech obvykle zobrazují corral a tématiku rituálního lovu – osobu šamana a bizony nebo lovecké koně.
Podobné rituální lovy byly běžně rozšířenou praxí a analogicky zdobených bizoních kůží je dochováno několik, zda se však i u jiných kmenů, jako u Siouxů nebo Šajenů, jejichž bizoní kůže pro rituální lov známe, používaly i jako přehoz přes opěrku přivolávače bizonů, můžeme jen spekulovat.