Kde končí pohádky a začíná syrová historie.

Indiánské ramínkové šaty na Velkých pláních

Rubrika:

Ramínkové šaty mají původ v severovýchodních lesích, z oblasti Velkých jezer. Rozšířily se však až na severovýchodní část Velkých plání. Na počátku 19. století však již vycházely z módy. Jejich střih je velice jednoduchý. Vyráběly ze především z jelenice a později i z vlněné látky.

Původ a rozšíření

Ramínkové šaty mají zřejmě původ někde v severovýchodních lesích, kolem oblasti Velkých jezer. Odtud se rozšířily směrem na západ, na východní, severní a severovýchodní pláně a ke kanadským kmenům.

Doloženy jsou u kmenů Horní Missouri, u mdewakantonských, wahpetonských a sissetonských Siouxů, u Pónyů i u Černonožců, nicméně nejtypičtější jsou pro severovýchodní kmeny Kríů, Assiniboinů a prérijních Odžibwejů.

Šaty zřejmě yanktonského původu, získal je v roce 1836 Nathan Jarvis v pevnosti Fort Snelling v dnešní Minnesotě.
Šaty zřejmě yanktonského původu, získal je v roce 1836 Nathan Jarvis v pevnosti Fort Snelling v dnešní Minnesotě.

 Záznamy o nich se objevují zejména během 18. a na počátku 19.století, kdy začaly postupně vycházet z módy, jelikož byly nahrazovány jinými typy šatů. Nejdříve vyšly z módy u Černonožců, Siouxů a kmenů Horní Missouri, kde byly již po roce 1830 považovány za zastaralé a ženy, které je ještě nosily za „staromódní“ a „chudé“. Naopak u severovýchodních kmenů, prérijních Odžibwejů, Kríů a Assiniboinů byly běžné ještě kolem roku 1850 a výjimečně byl výskyt ramínkových šatů zaznamenán u těchto kmenů ještě na počátku 20.století.

Skica Friedricha Kurze z roku 1856 zobrazuje Odžibvejskou nebo Métiskou ženu, která má na sobě prokazatelně ramínkové šaty.
Skica Friedricha Kurze z roku 1856 zobrazuje Odžibvejskou nebo Métiskou ženu, která má na sobě prokazatelně ramínkové šaty.

Střih

Střih ramínkových šatů je velice jednoduchý. Sestávaly ze dvou kůží či kusů látky, střižených na dva stejné díly, sešité po stranách. Podle některých pozorovatelů jde vlastně o velice dlouhou sukni, která sahá nahoře až nad prsa a dole asi do půli lýtek. Ruce a ramena jsou obnažené a přední a zadní díly jsou spojeny ramínky. Šaty mohly nebo nemusely mít obdélníkový „plandák“, který vznikl tak, že se horní díl kůže nahoře v oblasti prsou i zad přehnula, takže sahala ženě až do pasu. Plandák mohl mít různou velikost, která se zřejmě měnila dle kmene a období. Některé mohly být velmi veliké, že tvořily až jednu třetinu plochy šatů, jiné mohly být jen malé, symbolické, ve velikosti obdélníčků mezi ramínky nebo mohly zcela chybět.

Ramínkové šaty
Ramínkové šaty
Střih ramínkových šatů
Střih ramínkových šatů

Materiál

Původně se ramínkové šaty vyráběly téměř jistě výhradně z kůže, nicméně po kontaktu s Evropany, kdy indiánky získaly vlněné látky, začal tento nový materiál pomalu ale jistě kůže vytlačovat. Svědčí o tom staré obrazy malířů (G.Catlin, F.Kurz, Johnson), stejně jako několik dochovaných originálů.

Ramínkové šaty z kalika, bavlněné látky se zřejmě nevyskytovaly. Nejen, že se žádné takové nedochovaly, ale nic podobného není vidět ani na historických obrazech nebo třeba i na panenkách. Na českých táborech je v létě bavlněných ramínkových šatů vidět dost, ale nemyslím si, že jde stylovou záležitost, spíše ústupek pohodlí a praktičnosti.

Odžibwejská žena na kresbě Georga Catlina z roku 1836, na sobě má ramínkové šaty z modré vlněné látky. Také má nasazené rukávy.
Odžibwejská žena na kresbě Georga Catlina z roku 1836, na sobě má ramínkové šaty z modré vlněné látky. Také má nasazené rukávy.

Zdobení

Kožené ramínkové šaty mohly být zdobené bohatým třásněním, jak na spodním okraji, v bočních švech, nebo i na horních „plandácích“, korálkovou nebo ostnovou výšivkou nebo barvením barevnými hlinkami s klihem. Vlněné šaty pak často nesly výšivku ze seed beads a byly zdobeny hedvábnými stuhami.

Odžibwejská žena na kresbě Eastmana Johnsona s ramínkovými šaty z modré vlněné látky. Všimněte si bílých neobarvených okrajů, které jsou pro komerční látky typické.
Odžibwejská žena na kresbě Eastmana Johnsona s ramínkovými šaty z modré vlněné látky. Všimněte si bílých neobarvených okrajů, které jsou pro komerční látky typické.
Jedná se o identické šaty z obrazu odžibwejské dívky Eastmana Johnsona výše. Uloženy jsou v Duluth Depot v Minnesotě, bývalé železniční stanici, ve které je dnes muzeum.
Jedná se o identické šaty z obrazu odžibwejské dívky Eastmana Johnsona výše. Uloženy jsou v Duluth Depot v Minnesotě, bývalé železniční stanici, ve které je dnes muzeum.

Rukávky

Často se k ramínkovým šatům nosily ještě samostatné rukávy. Jejich tvar se mohl lišit podle kmene a období. Většinou šlo o dva kusy kůže nebo látky, lichoběžníky, obdélníky nebo jiné tvary, sešité od oblasti zápěstí až k lokti. Zbytek látky či kůže byl ponechán otevřený. Rukávy byly většinou spojené dohromady sešitím na jednom místě, nebo mohly být vyrobeny z jednoho kusu kůže či látky. Některé typy byly spojené i vepředu jedním koženým či vlněným páskem. Rukávy zakrývaly paže, ramena a záda, které jinak v ramínkových šatech zůstávaly obnažené.

V severnějších oblastech se mohla ještě používat jakási kápě či kapuce, která zahalovala hlavu, vrchní část ramen a do určité míry i záda.

Skica kožených šatů označených jako odžibwejské z American Museum of Natural History, obsahují i rukávy a leginy Skica kožených šatů označených jako odžibwejské z American Museum of Natural History, obsahují i rukávy a leginy
Skica kožených šatů označených jako odžibwejské z American Museum of Natural History, obsahují i rukávy a leginy
Malba Eastmana Johnsona. Na kánoi je vidět odžibvejské ženy s ramínkovými šaty i s rukávy.
Malba Eastmana Johnsona. Na kánoi je vidět odžibvejské ženy s ramínkovými šaty i s rukávy.Historical Society Acc. 62-181.11
Odžibvejská matka na malbě Eastmana Johnsona.
Odžibvejská matka na malbě Eastmana Johnsona.
Odžibvejská žena na malbě Eastmana Johnsona.
Odžibvejská žena na malbě Eastmana Johnsona.

Dochované exempláře

Jsou extrémně vzácné, v podstatě vím o třech dochovaných ramínkových kožených šatech. Jedny jsou v American Museum of Natural History v New Yorku a jsou označeny jako odžibwejské a druhé jsou v Brooklyn Museu v New Yorku a jsou označeny jako Janktonské (Siouxové) a získal je Nathan Jarvis ve Fort Snellingu v Minnesotě v roce 1836. Další jsou ve Field Museu v Chicagu, ale ty nemají ramínka, pouze tkaničky. Vlněné ramínkové šaty jsou téměř stejně vzácné a je jich jenom několik málo dochovaných.

Pokud máte k tomuto tématu nějaké další informace, budu rád, když se o ně podělíte.

Šaty bez dalších informací, pravděpodobně odžibwejské
Šaty bez dalších informací, pravděpodobně odžibwejské
Šaty bez dalších informací, pravděpodobně odžibwejské, včetně rukávů
Šaty bez dalších informací, pravděpodobně odžibwejské, včetně rukávů

Autor článku

Mgr. Lukáš Navrátil (1974)

Mgr. Lukáš Navrátil (1974) se o Indiány zajímá od dětství. Jeho první kroky vedly přes knihy, které tehdy formovaly představivost mnoha mladých lidí – Vinnetou, příběhy Ernesta Thompsona Setona či Mé srdce pohřběte u Wounded Knee. Byly to knihy plné romantiky a idealizace, které však zároveň otevřely dveře k hlubšímu zájmu o původní obyvatele Severní Ameriky.

V roce 1996 se poprvé setkal s komunitou indiánských hobbystů. Začal se věnovat indiánskému reenactingu a postupně pronikat i k odbornějším informacím, především o kulturách Velkých plání.

Brzy si uvědomil, že to, co většina veřejnosti považuje za „historickou realitu“ o Indiánech a osidlování severoamerického kontinentu, je často jen soubor povrchních klišé – obraz zjednodušený a zkreslený Hollywoodem nebo idealisty, kteří problematice do hloubky nerozumí. Kritické studium primárních zdrojů přináší zcela jiný, mnohem syrovější a realističtější obraz. A právě ten se snaží přinášet veřejnosti prostřednictvím webu indiani.cz.

V roce 2012 jsem aktivní indiánský reenacting ukončil a obrátil se k historii traperů, horalů, voyageurs a coureurs de bois – obchodníků s kožešinami, kteří působili ve Východních lesích, v oblasti Velkých jezer, na Velkých pláních i ve Skalistých horách. Obchod s kožešinami se stal jeho novým reenactotrským zaměřením a zároveň ho přivedl i k hlubšímu studiu historie a dějin Nové Francie.

Po dobu pětadvaceti let se živil jako výrobce indiánských replik špičkové světové úrovně. Jeho práce si našly zákazníky mezi reenactory, sběrateli i muzejními institucemi v USA i Západní Evropě. Tento řemeslný základ mu poskytl nejen obživu, ale i důkladné porozumění materiální kultuře, které se stalo základem jeho teoretického a badatelského zájmu.

Lukáš Navrátil se neomezuje se však jen na historii. Jako vystudovaný matematik, intelektuál a systematický myslitel se kromě historie indiánů a obchodu s kožešinami věnuje také křesťanské spiritualitě a mystice, teologii, introspekci a otázkám duchovního a duševního rozvoje. Všechny tyto oblasti vnímá jako propojené – touhu po pravdě a autentičnosti u indiánů či traperů chápe v souvislosti s duchovním hledáním a snahou o hlubší poznání člověka i Boha.

Mohlo by vás zajímat

Lukáš Navrátil
14. 2. 2024
0

Brogany jsou jednoduché, robustní a pevné kožené kotníkové pracovní boty, používané v 18. a 19. století v Evropě i Americe příslušníky dělnické třídy.

Článek o tom, jak jsme se pokoušeli zrekonstruovat vlněné šaty Vraních indiánek z 60. a 70. let 19. století a co všechno jsme při tom vyzkoumali.

Traperské (horalské) kalhoty se svým střihem nelišily od jiných kalhot své doby, tedy 1. pol. 19. století (především pantalony nebo širokých kalhoty). Odlišovaly se především materiálem (jelenice) a bohatým třásněním ve švech. Součástí článku je i fotonávod na výrobu kalhot z jelenice a celá řada fotografií originálů a dobových obrazů.