Malíře George Catlina asi netřeba představovat. Jeho obrazy zná téměř každý milovník indiánů. Ovšem jeho dopisy a poznámky, svázané do formy knihy patří k nejlepším a nejautentičtějím informacím o indiánech staré doby vůbec. Kniha se zatím připravuje.
0 Kč
Není skladem
Civilizace je předurčena k tomu, aby podlomila a nakonec zničila půvab a krásu přírody. Svobodný a nespoutaný člověk, v prostotě a jednoduchosti své vznešené přirozenosti, nesešněrovaný přetvářkou civilizace a jejího pozlátka je pro malíře tím nejkrásnějším modelem. A země, z níž pochází, je nepochybně tím nejlepším zdrojem inspirace a nejlepší školou umění na světě. A právě taková je divočina Severní Ameriky, jak jsem ji měl možnost vidět a poznat. A historie a zvyky právě takového lidu, které by byly zachyceny na obrazech, stojí za to, aby jim člověk obětoval celý svůj život a proto mi nezabrání nic než smrt, abych navštívil jejich kraj a stal se jejich kronikářem.
S tímto pevným odhodláním jsem se v roce 1832 vydal na cestu, dobře vyzbrojen, vybaven i zásoben, abych pronikl do rozlehlé divočiny, kde neexistují žádné cesty a které se dnes tak důvěrně říká velký “Dálný západ”. Jel jsem bezstarostně, s inspirací a nadšením, s nadějí a s důvěrou, že dokážu snášet a překonávat všechna nebezpečí a protivenství života, který jsem zasvětil myšlence, že vytvořím přesný a názorný popis veškerých zvyků, mravů a charakterů fascinující rasy lidí, kteří tak rychle mizí z povrchu země, že podám pomocnou ruku vymírajícímu národu, který nemá vlastní historiky ani kronikáře, kteří by věrně vylíčili jeho dějiny. A tak vyrvu z uspěchané doby to, co by jinak upadlo do zapomnění, a co by tak mohlo být zachováno pro dobro příštích generací, a zvěčnit to jako čestný a spravedlivý památník jednoho skutečně vznešeného a ušlechtilého lidského rodu.
Indiáni Severní Ameriky, jak jsem již řekl, mají barvu mědi, dlouhé černé vlasy, černé oči, jsou vysocí a rovní a mají ladné tvary. Jsou jich necelé dva miliony. Původně byli nespornými vlastníky půdy a na svou půdu získali nárok od „Velkého ducha“, který je na ní stvořil. Kdysi byli šťastným a vzkvétajícím národem, který se těšil veškerému pohodlí a přepychu života. Dobře si to uvědomovali a proto o něj také pečovali. Kdysi jich bylo šestnáct milionů a denně posílali Všemohoucímu mnoho modliteb a díků za jeho dobrotu a ochranu. Běloši vstoupili do jejich země teprve před několika sty lety a třicet milionů z nich se nyní pachtí po statcích i přepychu na kostech a popelu dvanácti milionů indiánů, z nichž šest milionů padlo za oběť neštovicím a zbytek padlo mečem, bajonetem a whisky. A všechny tyto prostředky jejich zkázy a smrti k nim přivlekli nenasytní běloši; a byli to právě také běloši, jejichž předky tito chudí indiáni vítali a přijímali je a krmili je “klasy zelené kukuřice a pemikannem”. Ze dvou milionů indiánů, kteří jsou ještě dnes naživu, je již asi 1 400 000 obětí chamtivého životního stylu bělochů. Jsou ponížení, zlomení a ztracení v bludném kruhu závislosti na whisky a s ní spojených neřestí. Ti zbývající dosud nejsou vytrženi ze svých divokých lovišť a primitivního způsobu života tím, že by se zapletli s bílým mužem a s jeho svody.
Není to těžké, přiblížit se indiánům a poznat je v jejich původním prostředí, kde žijí divoce a zcela primitivně a zjistit, že jsou to čestní a poctiví lidé s hlubokým cítěním a pokud byste odložili všechny předsudky a strach a dali byste si tu práci, jako jsem to udělal já, abyste se na ně šli podívat, jak žijí jednoduše a přirozeně, jak kouří dýmku pod svou skromnou střechou, se ženou a dětmi kolem a se svými věrnými psy a koňmi, kteří se potloukají kolem jeho pohostinného příbytku, tak ho můžete spatřit a kouřit s ním jeho dýmku přátelství, kterou vám vždycky podá a podělí se s vámi o to nejlepší, co jeho vigvam nabízí k jídlu, které je cizinci vždycky připraveno hned poté, co vstoupí.
Než tento dopis uzavřu, nemohu si pomoci a musím zopakovat, že kmeny indiánů Severní Ameriky jsou jako lidský národ na ústupu; že (abych použil jejich vlastní krásný obrat) “rychle putují do stínů svých otců, k zapadajícímu slunci; „, a že cestovatel, který chce vidět tyto lidi v jejich původní prostotě a kráse, si musí pospíšit na cestu do prérií a do Skalistých hor, jinak je uvidí jen tak, jak je nyní vidí na hranicích, uštvané, pronásledované, krvácející a mrtvé; se znetvořeným peřím a vyblednutými barvami. Marně bude hledat nějaký systém nebo měřítko, podle kterého by mohl odhadnout jejich skutečný charakter, jiný než ten, který je příliš často vykresloval jako temnou a nepochopitelnou masu krutosti a barbarství.
© 2003-2024 INDIANI.CZ – lukas@navratil.cc
