Řemesla a umění

Parfleše – schránky ze surové kůže

Schránky ze surové, nevydělané kůže jsou spjaty s kulturami indiánů Velkých plání 18. a 19. století. Časté přesuny tábora vyvolaly potřebu množství schránek, či obalů z vhodného materiálu, ve kterých by se dalo bezpečně uchovávat a transportovat jídlo, oblečení a další vybavení domácností. Schránky ze surové kůže se pro tento účel jevily jako ideální. Jsou lehké, pevné, ohebné, houževnaté, nerozbitné, mají dlouhou životnost a téměř dokonale tak chrání indiánské propriety před poškozením či úplným zničením, jak během táboření v týpí, tak i při stěhování tábora.

Uzení kůží

Uzení kůže je poslední a nezbytný krok činícího procesu. Pokud by se mozkem vyčiněná kůže nevyudila, po namočení a uschnutí by ztvrdla jako plech a znovu by se z ní stala surová kůže. Uzením začne pronikat do kůže formaldehyd, který vytvoří pevné chemicko-fyzikální vazby mezi jednotlivými kolagenovými vlákny. Tento proces je nevratný a trvalý. Vyuzená kůže není voděodolná, ale po uschnutí a usušení neztvrdne a bude stále stejně měkká.

Surová kůže u indiánů Velkých plání

Surová (nebo také nevydělaná) kůže byla oblíbeným a často využívaným materiálem indiánů Velkých plání. Je dostatečně pevná, ale i flexibilní, odolná, nepromokavá a její zdroj byl k dispozici v téměř neomezeném množství. Její povrch lze zdobit malbou. Indiánky z ní vyráběly schránky, určené k transportu a uchovávání jídla, (parfleše), pouzdra na nože, na kopí, základy k tanečním závěsům, podrážky na mokasíny, závěsy na třmeny, stínítka na hlavu, dveře od týpí, podocasníky, martingaly a mnoho dalších předmětů.

Řadový steh (Líný steh)

Řadový steh je jednou ze základních vyšívacích technik indiánů Velkých plání. Jako hlavní vyšívací techniku jej používali zejména Súové, Šajeni, Arapahové, Kajovové, Komančové, Apači, Jutažci, Omahové, Pónyové a mnoho dalších kmenů. Spočívá ve vytváření řad korálků, širokých cca 8-15 mm. Řady mohou ležet samostatně, nebo více řad těsně vedle sebe, čímž vznikne souvisle vyšitá plocha.

Pouzdro na nůž kmene Šajen - návrh vzoru.

Jak na autentické indiánské vzory

Tvorba dobového, autentického indiánského vzoru není žádná věda, ale má svá poměrně pevná pravidla, jelikož i Indiánské vzory podléhaly v předrezervační době přísným pravidlům. Při tvorbě vlastního vzoru je vhodné se vyhnout oběma extrémům, tedy kopírování originálů na jedné straně a bezuzdnému fantazírování na straně druhé. Zlatá cesta vede středem. Je originální a svá, ale současně respektuje daná pravidla.

Indiánské výšivky.

Jak na indiánské výšivky

Návod jak začít s indiánskými výšivkami. Co použít jako podklad, co jako vzor? Jaké použít vlákno, jaké jehly?

Technika koňských žíní omotávaných ursoními ostny

Technika koňských žíní omotávaných ursoními ostny je jednou z nejvíce fascinujících ostnovacích technik. Spočívá v tom, že se tenké svazky koňských žíní použijí jako výplň a ursoní ostny jsou omotávány kolem nich a současně našívány na podkladovou kůži. Technika je vlice stará a používaly ji hlavně kmeny Vran a kmeny z Plató. Existuje ve dvou variantách a zdobily se jí hlavně haleny, legíny, mokasíny a pláště.

Indiánské ozdoby z ursoních ostnů

Zdobení ursoními ostny je prastará dekorativní a umělecká indiánská technika, rozšířená v severních částech severoamerického kontinentu. Každý kmen měl své vlastní techniky a vzory, všechny ale věřily, že jsou jejich vzory posvátné, protože pocházejí od vyšších duchovních sil. Stejně tak tyto kmeny věřily v mýtický původ ostnování samotného.