Indiánské repliky jsou výrobky, které respektují charakteristiky, tedy styl, proporce, materiály a design dobových indiánských předmětů, zejména z 18. a 19. století. Replika nemusí být nutně přesnou a detailní napodobeninou některého konkrétního artefaktu, ale i může. V takovém případě hovoříme o kopii. Dobové indiánské předměty se pak nazývají originály, nebo artefakty.
Většina kvalitních indiánských replik na současném trhu je zaměřena na kultury indiánů Velkých plání (někdy také “prérijní indiáni” či “indiáni plání”) nebo na kultury indiánů z Východních lesů (také “lesní indiáni”).
Co indiánské repliky nejsou
Za indiánské repliky nelze považovat většinu výrobků v indiánském stylu nabízených na současném trhu, zejména v různých etno či western obchodech. Většinou jde o komerční a laciné cetky, často masově vyráběné v Číně či Indii, které mají se skutečnými indiány a jejich materiální či duchovní kulturou společného jen velmi málo.
Proč se repliky vyrábí
Důvody jsou víceméně dva. První je použití replik na oživenou historii (reenactment), tedy stylové táboření v indiánských reáliích (například v týpí na louce). Druhý důvod je vystavení replik jako exponátů, ať již v rámci soukromých či veřejných galerií, muzeí nebo sbírek. Hranice mezi oběma světy však může do určíté míry splývat, jelikož indiánští hobbysté, když netáboří, používají indiánské repliky k výzdobě a dekoraci svých domovů, zejména obýváků.
Indiánské repliky je zejména vhodné využít jako exponáty ke stylové dekoraci interiérů zaměřených na osídlování Amerického západu, western a indiánské kultury, například rančů, srubových domů či jakýchkoliv jiných interiérů.
Repliky a originály
Originály
V současné době existují tisíce dobových originálů indiánských předmětů z 18. a 19. století, včetně tak atraktivních historických období, jako byly indiánské války nebo období lovců kožešin. Většina z nich se nachází v soukromých sbírkách, galeriích nebo státních muzeích, včetně českých (například Náprstkovo muzeum v Praze nebo zámek Opočno v Čechách).
Možnost zakoupení originálu
Některé indiánské originály je čas od času možné zakoupit do soukromého vlastnictví na prestižních světových aukcích. Jejich ceny jsou však astronomické a pro běžného smrtelníka většinou nedostupné. Například cena originální válečné haleny z roku 1860 se může pohybovat v rozmezí od asi dvou do dvaceti milionů korun, cena vaku na dýmku může dosáhnout půl milionu korun nebo i více. Cena pouzdra na nůž pravděpodobně přesáhne hranici sto tisíc korun a takto by se dalo pokračovat.
Sběratelé dobových indiánských originálů jsou většinou bohatí zahraniční podnikatelé, nezřídka dolaroví milionáři se zálibou ve westernu a indiánském umění. Své sbírky často pokládají za investici, u které dojde časem k nárůstu hodnoty. Indiánské originály se prodávají v prestižních aukčních síních, aukce se konají obvykle jen několikrát ročně a na každé aukci se objeví vždy jen pár kvalitních kousků.
Repliky
Pro většinu běžných lidí je možnost vlastnění indiánského originálu, který se zúčastnil například indiánských válek, mimo finanční možnosti. Naštěstí existuje možnost výroby kopie nebo repliky, přičemž někteří výrobci dosahují takové kvality, kdy je jejich replika je od originálu téměř k nerozeznání. A to vše za zlomkovou cenu originálu (asi 10%). Jinými slovy, originál má asi desetinásobnou hodnotu, než vysoce kvalitní replika, kterou je však od originálu těžké rozeznat. A to už stojí za to.
Nekalí obchodníci
Toho bohužel využívají někteří nekalí obchodníci, kteří nakupují povedené repliky, a ty se pak snaží vydávat za originály. Je to ale podvod a většinou se na něj dnes, v době sociálních sítí a Internetu brzy přijde. Takový obchodník pak ztrácí reputaci a většinou brzy zmizí ze scény.
Repliky a kvalita
Kvalita replik se dost liší výrobce od výrobce, jako u každého jiného oboru. Je jenom velice málo špičkových výrobců, ale hodně těch průměrných. O replikách nejvyšší třídy se říká, že jsou „muzejní kvality“. Co to ale vlastně je, kvalita repliky? Kvalitu lze rozdělit na dvě oblasti:
- Kvalita zpracování
- Míra autenticity
Kvalita zpracování je u většiny výrobců replik poměrně dobrá. Jenom málo výrobců svou práci šidí. Daleko důležitější je míra autenticity. Jak moc jsou repliky pravověrné. Zde existuje zase několik oblastí, na které je dobré se zaměřit:
1) Dobová a kmenová autenticita
Originální indiánské artefakty podléhaly poměrně úzkým dobovým a kmenovým rámcům. Každý kmen si časem vyvinul svůj specifický styl, který se navíc měnil s dobou. To bylo dáno přirozeným vývojem, ale i dostupností materiálů. Například korálky seed beads nebyly na pláních dostupné před rokem 1840, kostěné kostice zase nebyly dostupné dříve, než po roce 1870 a tak podobně. U většiny dochovaných originálů je tak poměrně snadné určit, na základě jeho charakteristických prvků, v jaké době byl vyroben a jaký je jeho kmenový původ.
Tyto rámce je nutné při výrobě replik dobře znát a respektovat. Není nutné přesně kopírovat některý originál, je možné navrhnout vlastní design, ale ten musí přesně zapadat do daných kmenových a dobových reálií.
Dobří výrobci znají velmi dobře kmenové a dobové rámce, mají přesnou představu, jak vypadal design toho či onoho kmene v tom či onom období. Často mají obsáhlou databází fotografií originálů z muzeí a soukromých sbírek, stejně jako sbírku dobových obrazů a fotografií a umí s nimi efektivně pracovat. V tom se liší od výrobců průměrných, jejichž znalosti o kmenových vzorech a dobových materiálech jsou jenom mlhavé. A tak třeba míchají dohromady různé kmenové styly, různá období a často do toho zapojí svou vlastní fantazii. Výsledkem pak bývá mišmaš, který nemá hlavu ani patu. Z hlediska autentického, etnografického i uměleckého jsou takové výrobky bezcenné.
2) Materiálová autenticita
Druhý bod z velké části souvisí s prvním. Mlhavé povědomí o stylové autenticitě jde ruku v ruce s použitím neautentických materiálů. Průměrní výrobci replik používají neautentické materiály, buď aby ušetřili, proto, že nemají přístup ke kvalitním materiálům, nebo je ani neznají. Dobří výrobci replik používají stejné materiály, jako indiáni v 18. a 19. století.
Kůže – většina výrobců se již sice naučila používat mozkem činěné kůže, jen málokteří ještě používají komerčně činěné usně. Nicméně i mezi mozkem činěnými kůžemi jsou rozdíly. Nejen v kvalitě a původu, ale i ve způsobu zpracování, což se projeví na její struktuře. To vše je na výsledném produktu poznat.
Korálky – dnes je velice obtížné sehnat korálky, které se tvarem a barvou blíží korálkům z 19.století. Většina výrobců používá moderní korálky, které jsou příliš kulaté a jejich barva neodpovídá dobovým odstínům. Autenticita korálků prozradí, jestli jde o dobrou repliku nebo ne.
Ostny – jen málo quillworkerů dokáže nabarvit ostny tak, aby vypadaly jako ty v 19.století. Člověk musí mít dobré oko a pozorovací talent a musí vidět hodně originálů a hodně experimentovat s barvami, aby docílil dobových odstínů. Je to velmi obtížná a dlouhodobá práce.
Vlněné látky – průměrní výrobci koupí první látku, na kterou narazí v obchodě a stačí jim, že je červená nebo modrá. Špičkoví výrobci shánějí starou látkou, nebo alespoň takovou, která se svou strukturou blíží dobové předloze. Pak je ručně barví, aby docílili přesných dobových odstínů. Mistrovstvím je pak vytvoření bílého, neobarveného okraje.
3) Proporce
Indiánské artefakty mají velmi specifické proporce, často jsou úzké, štíhlé a elegantní spíše než silné a krátké. To je dáno vytříbeným indiánským estetickým cítěním. Průměrní výrobci replik nemají pro tyto proporce cit a navrhují proporce vlastní. Často lze na první pohled poznat mizernou repliku již jen podle hamatných, neindiánských obrysů, či chybnému poměru jednotlivých stran. Například mnoho indiánských vaků na dýmku se směrem nahoru viditelně zužuje, ale většina výrobců tyto vaky vyrábí obdélníkové, protože nemají dost citu, aby se tímto designovým prvkem vůbec zabývali.
4) Design
Samotný design je velmi důležitý. I když je replika dobově a kmenově autentická a obsahuje jen autentické materiály, její design může být slabý nebo nevyvážený. Nebo může být naopak příliš výrazný a přeplácaný. I mezi indiánskými originály jsou věci designově výtečné, průměrné a podprůměrné. Ideální replika je nejen zcela autentická, ale také designově vybalancovaná. To vždy záleží na estetické zdatnosti autora.
5) "Touch"
Některé repliky mohou být autentické a designově vyvážené, ale přece vypadají sterilně, jako by je vyrobil stroj. Dobové indiánské výrobky nikdy nejsou sterilní. Vždy mají výrazně lidský rozměr (určité designové i technické nepravidelnosti). Technický a sterilní přístup je pro průměrné výrobce replik pravidlem. Neautentické repliky jsou téměř vždy sterilní, ale sterilita se nevyhýbá ani těm těm výrobcům, kteří se holedbají autenticitou. Míra sterility respektive přirozenosti je hlavním měřítkem, které dělí dobré výrobce od těch špičkových. Špičkové repliky mají vždy přirozený look a touch.
6) Patina
Repliky je téměř vždy nutné spatinovat a dát jim určité stopy používání a stáří. Nicméně patinu je třeba aplikovat vždy uvážlivě a v co nejmenší možné míře. Průměrní výrobci replik aplikují na své výtvory někdy celé kýble špíny, aby tak zakryli jejich sterilitu. Přehnaná patina je typickým znakem necitlivého výrobce, který se snaží zamaskovat sterilitu a použití neautentických materiálů. Kvalitní umělec použije patinu vždy jen neznatelně, aby výrobek vypadal přirozeně.
Závěr
Než si vyberete svého výrobce indiánských replik, přesvědčte se o jeho kompetencích. Má dobrý přehled k dobových a kmenových rámcích? Umí přesně rozlišit jednotlivé kmeny a období? Umí navrhnout vlastní design tak, aby zapadal do kmenových rámců? Má vyvážený design? Používá pouze autentické materiály? Nebo náhražky? Vypadají jeho repliky přesně tak, jak vypadaly indiánské originály? To vše jsou důležité otázky, které není radno podcenit.
